Třetí den s autem 27.září – výlet směrem na jih ostrova.
Podle mapy jsme to vzali serpentinami, ale známou trasou přes obec Pagi na Lakones s tím, že po ránu se na úzké silničce ještě mineme s autobusy turistů. A užijeme si ranního osvícení v zátokách Paleokastritse. Ale byli tu tací, kteří už v 9.00 jeli do vrchu a autobusy do Lakones, takže v obci kde nefungovaly semafory jsem se potkali a užili si řádného adrenalinu s couváním, odstavováním v místě, kde to ani téměř nešlo, prostě nakonec to vždy vyšlo, ale couvat a najet ke zdi až na doraz se sklopeným zrcátkem a otevřeným oknem už určitě umím a ani jsme neškrábl jak se říká. Výhled samozřejmě úchvatný a stálo to vše za to.
Pak už se rychle sjíždělo po červeně značené silnici a to tak abychom se vyhnuli hlavními městu, které bývá, i tady na ostrově to platí, ucpané a těžko průjezdné. Dojeli jsme s úspěchem až k odbočce na Pelekas, kde je v mapě namalována vyhlídka.
Zajeli jsme tedy až do centra obce a vyhlídka nikde, takže jsme si ji jen tak na rychlo prošli a když jsme jeli zpět, uviděl jsme směrovku na místo zvané Kaisers Tombe.
Protože se něčem takovém mluvilo na schůzce s delegátkou, odbočil jsme a začal stoupat a stoupat až hodně vysoko nad město a pak tu byl skutečně rozhled jak má být. Pod námi výhled kolem dokola, na Kerkiru na pohoří na severu i na jihu.
Prostě na tomto místě si můžete udělat celkový obrázek o tom, jak je ostrov členitý a zajímavý. Sjeli jsme dolů a cestou ještě jednou odbočili podle směrovky k památce, tentokrát ke klášteru ze 14.století, tak proč se nepodívat. Klášter ale nebyl na vrcholu kopce, ale dole u moře. Sjezd byl na konci tak prudký, že jsme zastavil na vhodném place, kde už stál i někdo stejně málo odvážný jako já. Silnička byla totiž jen vybetonována s příčnými drážkami a kolmost určitě kolem 30 %. I obyčejná chůze byla ošidná. Ale pak jsem viděl, že řidič pod námi ještě jede a nakládá rodinku s malými dětmi, a klášter v nedohlednu, tak jsme tedy popojel. Ale bylo to je kousek do první zatáčky nad mořem, místo bez zábran a se skalním útesem takových 100 m.
To už se báli i moji spolucestující a tak jsme to odstavil a šel fotit. Klášter ještě dosti daleko, ale pod námi u moře úžasná plážička a i tam parkovala dvě auta. Ale raději jsme to v tomto místě otočil, bylo tu totiž ještě v zatáčce dosti místa na „vycukání s otočením“ a jel zpět do vrchu. Zadek zatažený hrůzou jestli se to na tu jedničku podaří vyjet. Ale povedlo se a povedli se i záběry na plážičku. No paráda. Pak jsem dojeli zpět na červeně značenou silnici, ale nenašli ten správný směr k jihu a tak jsme se mírně vraceli, náhodně jeli kolem vyhlášeného aquaparku s hotelovým zázemím (web je www.aqualand-corfu.com ) v obci Agios Loannis a pak odbočili podle směrovky na Achillion Palace, kde pobývala proslavená Rakouská císařovna Sisi.
Chcete-li do této krásné oázy vstoupit, pak se koukněte na web www.achillion-corfu.gr , zde si můžete udělat virtuální prohlídku podle mapky.
Po nalezení místečka k zaparkování a zaplacení vstupného 5 eur na osobu postaršího věku, jsme si toto krásné místo prohlédli a sjeli až na silnici podél moře. Takže jsme viděli i pláže s komerčním ruchem, řadami lehátek a deštníků, kde by mě ani párem volů nedostali. Ale pak jsme dojeli do obce Messonghi, kde to začalo být romantičtější a tak jsme zaparkovali a došli si na krásnou písčitou pláž, s občerstvením za pláží a gyros nebyl za 2 eura ani tak drahý na dané poměry Řecka. Jen ten kravál hlučných čecháčků tak trochu vadil.
No je tu levněji než jinde tak tu bohužel vegetují. Po osvěžení v plytkém azurovém moři s písčitým dnem a sklonem jako u Balatonu jsme popojeli, ale tentokrát jen po místní silničce žlutě značené, která jela těsně nad hladinou moře. Romantické to místo a stálo nám za to i sem tam zastavit a kochat se klidem a romantikou chaloupek, taveren a podobně.
No ale pak jsme zjistili, že tato silnička končí a odbočí do hor. Ale na mapě je zase místo vyznačené s vyhlídkou a je zde i obec Chlomos, místo doporučované delegátem. Takže odbočíme a jedem serpentima vzhůru do hor. Obec Chlomos jsme minuly a vjeli do vesničky Agios Dimitros s takovým krásným jménem, že jsme zajel podle šipek až ke kostelu. Vyhlídka taky pěkná, ale jel jsem jako místní jen krokem, pode mnou odbočky se schodama, kolem zídky na obou stranách tak 5 cm i po sklopení zrcátek. Kdyby to mělo skončit jako slepá, jsem prostě v pasti. Ale pokaždé se za rohem objevilo ke zdi natlačená místní auto, což mě vždy uklidnilo. Projel jsme mezi domy a kostel nikde. Objel jsem celý kopec a zastavil před vjezdem do vesnice a prošel jsem si tuto obyčejnou Řeckou vesnici znovu. Přímo z postele na mě mával stará babka či děda, na zahrádkách za ploty hrozny, mandarinky, fíkovníky, citronovníky a další doma pěstované a mě neznámé plody.
I kostelík jsme našel, ale byl zavřený. Když jsem chtěl pak popojet, nešlo to nastartovat, zasekl se volant. Hodně dlouho ve mně stoupal adrenalin s myšlenkou jak se odtud s půjčeným autem dostat. Ale vše dobře skončilo.
A nakonec i vesnici Chlomos jsme našli a do ní dojeli, no zase jen do vrchu s pořádným počtem serpentin. Je to vesnice, celá opravená, kam jezdí zájezdy autobusů, ale když my tady dojeli, už byl klid jen z místní taverny bylo slyšet hlučné dohadování řeckých důchodců. No za ten den jsme toho viděli dost a tak se jelo zpět do naší zátoky Agios Georgios. Ale před Kerkirou se nepodařilo najít ten správný směr a místo abych se vyhnul centru bez varování jsme se do něj dostal. Naštěstí jsme použil „jak já říkám holubího citu“ a projel zcela náhodně uličkami v daném směru k severu a vyjel jsem na hlavní silnici, která nás vedla od přístavu podél moře ve směru na nemocnici a Paleokastritsu. No a tím bylo vyhráno. Ale pak došlo k tomu, že jsme odbočil skutečně na Paleokastricu a už to nešlo vzít zpět a tak závěr naší cesty vedl tam, kde jsme projížděli i ráno, to je přes Lakones.
Tentokrát žádný autobus, už bylo po 18.00 hodině, ale za to zastavení u hotelu Gulden Fox a výhledy do zálivu byli ještě krásnější než den před tím a než při ranní cestě.
No a pak v zatáčce nad zálivem Agios Georgios opět parádní výhledy. Tím to taky vše skončilo.
Byl konec dne, auto jsme vyklidili, já zapsal stav tachometru, klíč od auta vložil pod kobereček a zabouchl. Podařilo se mi ten den dvakrát tankovat jednou za 30 Eur a ještě jednou za 10 eur, abych po dojetí byl na měrce ve stejné poloze jak jsme auto převzal. A protože bylo dohodnuto, že auto bude na místě nejpozději ve 21.00 hodin, tak něco po deváté přijela holka s klukem, suveréně vzali klíček a s autem odjeli. Takže zápůjčka byla pohodová, za předem určenou cenu. Ten den jsme najel 124 km a po sečtení všeho to bylo celkem 374 km za tři dny. Benzínu jsme spotřeboval celkem 41,84 litrů za nejnižší možnou cenu a ta byla 1,688 Eur za litr. Když to porovnám s cenami zájezdů kolem 30 eur, pak zapůjčení auta stálo za to a vyplatilo se, protože nabídlo mnohem více zážitků a adrenalinových chvilek, nádherných výhledů a prožitků, než výlet autobusem, kde vás honí, a zastaví jen tam kde to jde a kde to naváže na nějakou exkurzi či vstup do restaurace.
A je tu pro Vás k nahlédnutí fotodokumentace z cesty na jih ostrova Corfu.
Similar Posts:
- Druhý den s autem 26.září – výlet na horu Pantokrátor. – 4.10.2013
- Pulčinské ledopády – leden 2017. – 29.1.2017
- 05_TF – První den s vypůjčeným autem směrem na Jihozápad ostrova. – 18.3.2014
- 07 Azory – Jižní pobřeží a pak kolem po severní dálnici. – 7.7.2016
- Madeira – cestou kolem ostrova ve směru na západ – 24.7.2011
Both comments and pings are currently closed.