Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Články oštítkované jako ‘Itálie’

Už to bude po 14, kdy budeme trávit čas na Ischii.

Byl pátek 16.června, kdy jsme se vydali na ostrov Ischia s tím, že den před odletem strávíme pěkné odpoledne u vody na plovárně v Divoké Šárce. A protože vzpomínání a základní informace o tomto pobytu jsou tentokrát delší, dávám archiv fotek také hned na začátek pro ty co nemají čas vnímat případná doporučení a dobré rady.


Čti více…

Pobyt dva dny v Tropicalu a výlet ze Serrary na hotel Loreley.

Večerní koncert v sobotu 17.června jsme nepostřehli, protože na hotelu byla gala večeře na terase, ale jak naschvál bylo hodně větrno a tak jsou tu fotky „načančaných“ stolů s bufetovými lahůdkami. A pak už se jen jedlo a vidělo se, jak se kolem stmívá a někde pod námi se asi i koncertuje. No dobře napapaní jsme se šli podívat jestli tam ještě něco není, ale nafotila se jen nádhera nočního osvětlení, a to se dá jen tehdy, když bydlíte na hotelu v dané lokalitě.
Další den 18 června byla neděle a pak ještě i ten další den 19.června v pondělí jsme využili nabízené možnosti, hotelu Loreley. Totiž nahlášením hotelu na pokladně termálního parku Tropical máte vstup jen za 10 eura, takže dva dny po sobě a jen na jiném místě v areálu na lehátku si užíváme léčivých a nejčastěji teplých vod. Ale ten druhý den na mě vlezla chřipka, asi jsem ji chytil v letadle, takže mohu konstatovat, že teplé vody nebyli dosti teplé a hodně jsem si to protrpěl. Coldrex bylo to, co mě léčilo a snad i vylepšilo mou pohodu.

DSC_2610_67751 park Tropical DSC_2632_67773 park Tropical

Za sebou tři dny na jednom místě, to by jsme nevydrželi a tak jsme si dali výlet. Je úterý 20.června, nebude moc lidí, ta snad to půjde. Dole v turistickém centru, ale dá se to i na konečné autobusu v S. Angelu koupit lístek na jednu jízdu. Raději jich už tedy koupím více. Jen nám ten náš spoj ujel před nosem a tak jsme sledovali chování lidí, převážně německy mluvících, jak spustí, když se uvolní dveře autobusu a oni ze stísněných poměrů vypadnou na vyhřátý asfalt. Jak stádo co neví co se s ním děje. Už jsme tak jednou pozorovali krávy na Azorech, když je přivezli na pastvu. Když pak přijel náš spoj, tak jsme si už dávali pozor na ty co vystupují a vyhli se jejich zmatenému chování a nastoupili a jeli.

Vyjeli jsme na vrcholovou vyhlídku s velkou a pro dané místo typickou Pinií.

DSC_2729_67858 ohlédnutí k vyhlídce DSC_2683_67815 jen se kocháme pohledy na S.Angelo Čti více…

Dalsi vylet na Ischii.

Jen tak ležet a nic nedělat, na to nejsme stavěni a tak jsme si na středu 21.cervna dali cil. Podíváme se do luxusního hotelu na konci plaže S.Francesco, jestli se to tam nějak změnilo, protože posledně, tak v rovce 2014, tam v březnu měli studenou vodu v bazénech pro relaxaci. No a pak že se projdeme nad vilami z nichž ta poslední je vila Viscontiho. A cestou se podíváme tam, kde v lesním stínu uctívají nějakou tu panenku Marii.
Plán byl stanoven a my po snídani vyrážíme. Autobusy jezdí a tak linkou číslo 1 jedeme až za Forio a tam kdesi již v kopci vysedneme a sejdeme k plaži. Cestou jsme narazili na velkoobchod a tak musíme poopravit naše vnímání drahoty. Velkoobchodní ceny jsou jen mírně vyšší než u nás. Projdeme uličkou a jsme hned před naším prvním cílem, hotelem s 5 hvězdičkami, hotelem Trialon. Víme jak se nenuceně chovat a tak hned fotím a jdeme do námi již dříve objevených klidových zahrad při hotelu.

DSC_2819_67945 první snímky ze zahrady hotelu Triton při pláži sv.Francesco na konci Foria DSC_2823_67949 relaxační bazénky při hotelu Triton

Pak se objevíme u našich známých bazénů, ale ještě není čas na osvěžení a ležení na lehátkách. A tak ještě popojdeme a kocháme se tou nádherou kolem nás. Na moře pod námi je přístup jen tunýlkem a po schodech. Tady narovnaná lehátka se slunečníky ale i čísli hotelových pokojů.

DSC_2828_67954 skaliska pod zahradou La Mortella a plážička, kde pobyly ve stínu zdi DSC_2866_67992 sledujeme dění na pláži při našem posezení v plážové hospůdce Čti více…

Poslední dva dny pobytu na Ischii, u kterých je na co vzpomínat

Byl pátek 23.června a svátek měla má žena. A protože vzpomínání je tentokrát delší, dávám archiv fotek také hned na začátek pro ty co nemají čas vnímat případná doporučení a dobré rady.


Čti více…

01 – Dolomity – výlet za sněhem nad Skinhutte ( 2500 m n.m. )

Italské Dolomity – region Bressanone – Skihutte.

Stalo se, že jsem obdržel ke svým narozeninám také možnost dostat se do Itálie do regionu Brixen, kde bydlíme v parkhotelu Plose. Je to tam kde leží obce St..Andra a La Finestra no a pak je jen lesní silnice co vás serpentinami přivede do nadmořské výšky 1900 m n.m. A tady jsou tři hotely a zcela nová kabinková lanovka, která nás taky jeden den vyvezla do výšky 2500 m n.m. A my si to pořádně užívali.
hotel našeho pobytu
Mladí si pořídili pobyt včetně skipasu, ale my důchodci to už vzali jen jako možnost nadýchat se krásného vzduchu a možná že se budeme kochat panoramatama.
Když jsem ve středu 21.12.2016 vyjížděli z Olomouce, tak bylo hnusné zamlžené ráno a to vydrželo až za Innsbruck v Rakousku. Jeli jsme od 10.00 hodin do 17.30 hodin. Dojeli jsem za tmy a nad námi byli jen na tmavé obloze hvězdičky. Předpovídali počasí bez mráčku. Ráno jsem tedy byl připraven na východ slunce. Když jsem roztáhl závěsy viděl jsem něco, co se tam u nás na sídlišti nevidí. Proti našemu bydlení překrásné scenérie, které vyřezaly ostré skaliska nějaké té části Dolomit. Byly to podle mapy vrcholky Peitlerkofel ( 2875 ) , Kleiner Peitlerkofel ( 2813 ) a pak hřeben skalisek s názvy Ringspitz (2625) , Tullen ( 2665 ) a Weislabspitz ( 2494 ).

DSC_4877_63019 ta nádhera když se poprvé probouzíme a za okny ten pohled DSC_4918_63041 jsme na vrchní stanici jen kousek od výšky 2500 m n.m.

No a pak se někde mezi tím projasňovalo a projasňovlo, až vylezlo sluníčko. Hned před snídaní, kterou si na aprtmánovém bydlení připravujeme sami jsem vyběhl jen kousek nad hotel a podíval se na tu novou kabinkovou lanovku. No vše nové je krásné. Provozování začíná od 9.00 do 16.30 hodin. Jízda tam i zpět za 11 eur, jízda jen nahoru za 8 eur. Vrátil jsem se s nějakým tím prospektem a s vědomím, že tento den, kdy je pouze modrá obloha se jede na horní stanici, tam něco, nevím co, pochodíme a bude vystaráno co celý den bez lyží dělat. Původní plán pro nás důchodce byl, že budeme jezdit na běžkách, ale zatím jsme sníh nespatřili i když to bylo už ve výšce 1900 m n.m. A tak se i stalo a jeli jsme. Cena mírná ve srovnání s tím, co Vás to stojí třeba v Koutech nad Desnou, kde jedete jen lesem a pak není ani pořádný výhled. Ale tady jedete a pod vámi žádný sníh, jen hodně zajímavý druh borovicového lesa, pořádný sešup a na druhé straně údolí čím dál více těch ostrých a krásných vrcholků.

DSC_4936_63053 tohle je ale už ve výšce 2500 kde je konečná sedačkové lanovky DSC_4932_63049 ale je krásně upravené Čti více…

02 – Dolomity – návštěva Brixenu 23.prosince a procházky z Plose na Skinhutte

Dolomity druhý den 23.prosince 2016.

Nyní když zapisuji vzpomínky na to, co jsme přes den viděli a prožili, nechce se ani věřit, že vůbec mohlo být tak krásně. Celý den byla jen modrá obloha bez jediného mráčku, snad jen ty bílé čáry za letadly. Takže postupně co jsme stihli tento den.
Po snídani jsme společně sjeli autem do Brixenu. Ano sem na konečnou jezdí autobus linka číslo 321 a jezdí každou hodinu od 9.04 celý den, ale jen do 28.10. Takže jsme se tentokrát přesunuly společně autem. Je to cesta se samou zatáčkou a kličkou a jede po ní i hodně aut. Zpočátku do obce Plancios žádné, ale pak už je nutné dávat pozor, zejména na ty místní, kteří se snaží za každou cenu předjet aby mladíci ukázali jak jsou dobří.
Dojeli jsme do Brixenu a pak přes most nad řekou Rienza, a pak jsme chtěli někde zastavit, abychom mohli vystoupit a mladí pokračovat k nějaké té jiné sjezdovce na opačné straně údolí nad městem. Podařilo se ale zastavit až v místě kde davy seniorů ze tří autobusů najednou vystupovali a hned se valili přes přechod. Tak jsme správně vyhodnotili situaci a v pohodě taky opustili naše vozidlo a i potom tam stáli a čekali až přejde i ten poslední senior. Když je jich tolik v tom davu, tak se k nim přimícháme a dostaneme se někam s nějakou tou výhodou.
Ale ta se nekonala, když jsme prošli úzkou uličkou, zjistili jsme, že to vystupování mělo své opodstatnění. Totiž za tou uličkou byl parčík u hofburgu a tam se ty davy srotili do svých skupin a jejich průvodci jim dávali všeobecné informace, co se s nimi budu dít. Takže jsme je opustili a dali se do poznávání malebných a starobylých a vánočně vyzdobených uliček.

DSC_5199_63166 Brixen - spithal ve městě DSC_5208_63174 hídal zahradnictví u hřbitova

První co jsme objevili byl špitál, kde asi moc dobře v dávných dobách neléčili, protože na ten špitál hned navazoval malebný hřbitůvek, a pak větší hřbitov a pak hřbitovní zahradnictví, které hlídal statný vlčák, něco jako REX. Opaloval se na slunci a nevšímal si nikoho z nás, měl svou pohodičku a náladu.
Odtud jsme se vrátili a začali se seznamovat s krásami města až jsme dorazili k souboru kostelů pod vysokou hranatou věž s hodinami a také na malé náměstí vyzdobené vánočními trhy. No a ty byli zalité sluncem a bylo tu tolik seniorů, že když si to dovolím srovnat s množstvím, které jsem nedávno potkávali na Kanárském ostrově, tak to byla „přesycená kyselina“.

DSC_5212_63177 vánoční nálada v Brixenu DSC_5228_63187 vánoční nálada v Brixenu Čti více…

Den třetí – štědrý den roku 2016.

Jsme na horách a den je jako vymalovaný na ranní obloze překrásné červánky. Tak to je parádní situace. Hned víme kam si vyrazíme. Prostě půjdeme tam po té lesní cestě kam už nemůže nic jezdit, protože tam je stopka a je tam turistickým značením, červenobílá značka s číslicí 8. To směřuje k hotelu, či chatě s restaurací která se podle mapy jmenuje Pfannspitzhutte. Cesta jde ledem a mírně stoupá a kopíruje vrstevnic a je z ní krásný výhled na místo kde je náš hotel a stanice lanovky.

DSC_5464_63310 raní červánky na Skihutte DSC_5487_63315 ohlédnutí na Skihutte

Pak je nakonec konec lesa s borovicemi a je před námi úžasný prostor s pastvinami širokým údolím a ty skalní panoramata jsou najednou odkryté a o to krásnější. Sedneme si u jedné zamčené chaty a kocháme se a vyhříváme se na sluníčku. V dáli je ten náš cíl chata či hotel či jen restaurace. Ale když jsem pak už nad tímto seskupením domečků a budov, zjistíme, že to je překrásné místo na dovolenou. Okna pokojů v suterénu jsou bez rámů jen obrovské prosklení a přímo s postelí výhledy na ty skaliska. Nahoře pak posezení a krásné prostředí útulné chaty a okolo několik bungalovů se štítovou stěnou, která je zase prosklená a dá se pozorovat to překrásné okolí.

DSC_5516_63324 pastviny kolem hotelu a restaurace Pfannspitzhutte DSC_5538_63330 pastviny kolem hotelu a restaurace Pfannspitzhutte Čti více…

04_Dolomity-prosinec 2016- poslední 4 a 5 den pobytu

Byl boží hod vánoční a pak den návratu – roku 2016.

Ráno se probouzíme a zase to vypadá na krásný den i když předpovědi nebyl nijak optimistické. Po třech slunných dnech jsme s tím prostě už počítali. ranní pohled na skály před námi už měl mraky a tmavé mraky, ale když jsme vystoupili z auta v obci Plancios, už to bylo úplně jinak, byl zase ten slunný den a před námi bylo poznávání vesnic, které jsme cestou z Brixenu na Skihutte vždy míjeli. Vesnička jako nová s krásným kostelíkem. Když jsme k němu sešli zněla hudba sváteční zpívané mše. Jen jsem tedy nahlédli a zjistili že kostel byl tak plný, že tam pro nás téměř nebylo místa na stání.

DSC_5806_63425 raní výhledy z balkonu na hotelu ve Skihutte DSC_5816_63430 jsme v obci sv.Eores

A tak jsme se jen kochali výhledy z této vesnice do hlubokého údolí a kopečky kolem. V hospodě už chystali nápoje a pochutiny pro ty co vyjdou z kostela. A z této obce jsme se vydali po svých do další vesnice, abychom cestou mohli vnímat to údolí před a pod námi.

DSC_5834_63437 na pochodu do obce sv.Jacob DSC_5848_63442 na pochodu do obce sv.Jacob Čti více…

04_Velikonoce prožité na ostrově Ischia – jen tak podél pláže Maronti.

Velikonoce prožité na ostrově Ischia – jen tak podél pláže Maronti.

Na velký pátek před Velikonocemi jsme měli za cíl poznat náladu ve města Forio, kde bylo připraveno velké divadlo o poslední večeři páně a jeho ukřižování. Bylo to velkolepé a ale jen v jazyce italském, a tak jsme to vzali jen jako seznámí s atmosférou velkého pátku. Takové množství lidí na jednom místě už zase tak dlouho neuvidíme. Snad tam byli všichni místní z ostrova a ještě zvědaví cizinci k tomu. Podařilo se nám na místo dojet autobusem a pak zase i odjet. Jak by to dopadlo, kdyby jsem dočkali konce představení si ani neumíme představit.
Velikonoční pondělí jsme našim drahým polovičkám dokázali, že víme jak to má při pomlázce vypadat. Jen italská a bodrá paní uklízečka byla trochu překvapena, ale měla radost, že poznala náš Český zvyk.

dsc_0170_48321 vyhlídka od něj je až k Sant Angelu dsc_0177_48326 a jsem dole na pláži Maronti

No a pak po snídani jsme zajeli do Barana a odtud se vydali na pláž Maronti. Odtud po pláži do rokle s hotelem Olmitello kolem zahradního posezení až k prameni teplé vody na konci rokle. Po dešti občas i cestou v korytě dobře vymletého potoka. Ochutnali z pramene teplé vyvěrající vody.

dsc_0189_48333 v hotelu Olmitello je ještě mrtvo dsc_0197_48340 na konci jsou horké prameny co "omlazují" Čti více…

03_Velikonoce prožité na ostrově Ischia – výstup na Epomeo a ještě cestou po vinné stezce.

Velikonoce prožité na ostrově Ischia – výstup na Epomeo a ještě
cestou po vinné stezce.

Nadešel čas, kdy všechny předpovědi počasí oznámili slunečné dny a tak plán byl daný během chvilky a během dvou dnů byl taky na sto procent dodržen.
Po snídani jsme vyjeli do obce Fontana, abychom odtud vystoupali trasu dlouhou pouhé 3 km na vrchol ostrova Ischia. Bylo tu zcela nové značení a tak nemusím nic do detailu popisovat. Cestou k vrcholu jsou upravená zastavení a rozšířená nabídka parkování pro auta či možnost dojet k vrcholu na koni.

dsc_0019_48245 když na Epomeo, tak z městečka Fontana dsc_0020_48246 odtud je to jako nic, k cíli jen 3 km

Ale my šli po svých, kochali se cestou pohledy směrem k hradu Aragonese. Dosáhnout vrcholu není problém, byl problém se na něj umístit a vyfotit. ten krásný den se takto rozhodlo více lidí a tak malá plošinka byla zaplněna, ale šlo to, docházelo k postupné výměně těch co museli vše nafotit a pokochat se alespoň chvíli pohledem dolů k moři, kde se rozléhají obce Lacco Ameno a Casamiciola.

dsc_0057_48263 pohled na Forio vlevo a na Lacco Ameno vpravo dsc_0059_48265 pohled na Casamiciolu Čti více…

?>