Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

02 – Výlety do okolí Mariánských lázní.

Výlety do okolí Mariánských lázní.

V úterý byly procedury už rozepsány na celý pobyt a to úterý pak na celé dopoledne a tak jsme mohli vyrazit až po 13 hodině. Bylo slunečné a teplé počasí a my byli zvědaví jak to vypadá na té drážní zotavovně, která kdysi měla název Panorama. Tu nejrychlejší přístupovou cestu jsme znali a tak jme hned za Novými lázněmi našli schodiště se žlutou turistickou značkou a byl zde i drobně psaný a už hodně vybledlý nápis Panorama. A taky to bylo jediné místo, kde tento název existuje. Lesní cestou poničenou a neudržovanou jsme se dostali k objektu, který má nyní vysoké oplocení a zavřenou bránu s nápisem vstup zakázán.

20200922_125827_99856 u vybydleného hotelu Panorama 20200922_125844_99857 u vybydleného hotelu Panorama

Musel jsem to obejít, abych mohl nahlédnout odjinud, tedy od vstupu. V historickém povídání tady bylo před hotelem krásné posezení s výhledem na lázně, byla tu prý i kavárna. Při mém prvním pobytu zde tu byla výborná restaurace a na terase se odpaloval silvestrovský ohňostroj. Nyní tu je cedulka objekt je monitorován, plocha před objektem je zarostlá i náletovou dřevinou, za okny tanečního sálu jsou původní parkety, koberce a na oknech původní záclony, podotýkám že určitě z roku 1995, ne-li z dřívější doby. Z této vstupní strany to vypadá, jako by někdo chtěl objekt vylepšit před jeho, již několikerým přeprodejem, jinak se tu nedělo nic zásadního a objekt dokonale chátrá. Dokonalá ukázka hospodaření s privatizovaným státním majetkem.
Pan ministr Havlíček se může zamyslet i nad příčinou, proč strojvedoucí bourají vlaky. Tady měli ozdravné 4 týdenní pobyty s léčebnou kůrou. kde jim ji dnes někdo nabízí ?
No popošli jsme k rekonstruované rozhledně. Jako celek dobré, ale ten nepořádek okolo, výhledy pro velké stromy okolo rozhledny, takže výhled omezený.

20200922_131933_99877 pod rozhlednou Hamelika 20200922_132250_99878 nad lyžařským svahem

No a nakonec nekvalitní stavební práce, které by schopný stavař ani nemohl udělat. Na vrcholu je opravený ochoz bílou nepálenou cihlou, ale oplechování žádné, takže už je mnoho cihel ulomených a bude hůř. Někdo zapomněl na to, že prší a někdy i padá sníh, který na nepálené cihle taky někdy odtaje.
Pak jsme zavzpomínali na svah, kde naši synkové i lyžovali a pak už jsme na konci vycházky u Krakonoše. Za tu dobu je to tu hodně jinak. Starý památný Krakonoš, i když je evidován jako kulturní památka, už není Krakonoš. Jeho jméno nese zcela nový hotel, tedy postavený tak v osmdesátých letech. Ten původní dlouho chátral a jednou jej hlídal divoký pes vlčák, který rozuměl jen svému pánovi, a tak uměl asi i rusky. Tehdy na mě vyjel, když jsem k hotelu vystoupal po svahu od dolní stanice lanovky.

20200922_135728_99899 to byl hotel Krakonoš 20200922_135655_99896 to byl hotel Krakonoš

Dnes je hotel sice opravený, ale už to není onen Krakonoš ale Fine Dinnig restaurant – the castle. Velká reklama, ale malá cedulka na plotě – z technických důvodů zavřeno. A jiná pak sděluje že objekt je monitorován – vstup zakázán. Vše ostatní si asi domyslíte sami. Jinak si zde můžete zajít do areálu s miniaturami, či si prohlédnout pískovcové sochy z pohádkové říše a taky si dát kafíčko.

20200922_140135_99903 pohádkové místo s kamennými sochami u hotelu Krakonoš 20200922_140109_99902 a to je nový hotel Krakonoš

My to neudělali a popošli jsme do areálu Jezdecké Akademie, kde jsme si dali capucino a výbornou roládu.
A zavzpomínali na dobu, kdy nám donesli zmrzlinu servírovanou na talíři, kde dva kopečky výborné zmrzliny zdobilo exotické ovoce a malířský obrazec z čokoládové polevy. Tak tohle tu už nenabízí. Bohužel k dobru tu mají velké zásobu dotěrných much z konírny. Když jsme dojedli, tak na talířku si jich pochutnávalo víc jak 14. No prostě nová doba.

A jde se dál, vzpomínky jsme měli zakončit u golfového hřiště. Ale to už bylo na naše nožičky možná daleko a tak jsme se dostali k pstružímu jezírku a po červené k hotelu Kamzík.
U něj bylo ale oplocení a opravená byla jen vyhlídková věž.

20200922_145400_99908 pstruží jezírko 20200922_151418_99912 pohled k opravovanému hotelu Kamzík

Výhledy tedy žádné. Digitální mapa nám ale ukázala místo pojmenované Bedřichovy kameny. Byli na červené značce a byl to náš objev, tady jsme ještě nebyli.

20200922_152155_99916 na cestě k Bedřichovým kamenům 20200922_152425_99920 na cestě k Bedřichovým kamenům

Nakonec jsme sešli v serpentinách na silnici a dospěli k místu, kde jsem „začal hledat pamětní desku na Jiřího Paroubka“. Byli jsme totiž u hotelu Esplanade, kde měl onen politik svatbu s Petruškou, jeho druhou ženou, která ho později pěkně oškubala, jak už to tak bývá u starých kohoutů. Deska ani destička tu nebyly k vidění, jen několik velkých aut, v restauracích žádný host, ale ten výhled od hotelu tak to byla paráda.

20200922_154531_99939 v okolí hotelu Esplanade 20200922_155010_99940 v okolí hotelu Esplanade

Od tohoto hotelu to pak bylo jen kousek na Goethovo náměstí a odtud zase ke zpívající fontáně. Hudba a tryskající voda z fontány mě zklidnili mysl, zatíženou znalostmi o kvalitě zednické práce. To proto, že jsme viděli nádherně opravené a barevně zářící fasády hotelu Hvězda, či jiných domů v okolí, ale detail nekvalitního oplechování už vykazovalo velké závady a opadávající omítku.

20200922_161239_99964 před hotelem Hvězda Ensana 20200922_161601_99974 na Goethově náměstí

Pak už jsme si jen vyslechly Antonína Dvořáka a jeho Karneval, opus 92. No a šlo se na hotel Monty. Představa šlapání do kopce byla útrpná, ale nakonec jsme to zvládli. Vše napravila vydatná a dobrá večeře.
Ve středu jsme se vypravili na další doporučenou vycházku a to směrem k místnímu hřbitovu. Asi jsme viděli hřbitov, kde jsou stále k vidění hrobky i z 18 století, kde jsou pochováni tehdejší stavitelé a majitelé lázeňských domů. I ten který postavil v roce 1903 hotel, ve kterém jsme pobývali, jako páni Josef a Gaspar Ott. A protože hotel Monty byl za války lazaretem pro vojáky a důstojníky z druhé světové války, je tento hřbitov i památným místem pro ty co zde ukončili svoje životy.

20200923_141424_100041 na místním hřbitově - válečné hroby z II.sv.války 20200923_143134_100056 na místním hřbitově

Ze hřbitova jsme se dali po modré turistické značce směrem k Lesnímu pramenu. Ten byl však zavřený, mimo provoz.

A tak směřovala naše vycházka až k Lunaparku po zelené značce. Tohle místo nám doporučil k prohlídce a návštěvě náš delegát z cestovky a doporučil to oprávněně.

20200923_150626_100066 kolonáda Lesního pramene 20200923_150945_100071 pomník Třebízského

Když jsme sem po lesní pěšině dorazili, bylo posezení a byla možnost i tanečku, ale nedojeli jsme sem autem a nožičky už značně boleli. Ochutnali jsme místní Kulajdu a když jsme si odpočinuli, prohlédli jsme si zahrádku v okolí hotelu Harmonie.

20200923_160531_100085 tanečky byli ale my na to neměli už sílu 20200923_162459_100088 zahradní úpravy kolem hotelu Harmonie

A šlo se zpět, protože autobus odjel v době našeho příchodu a další jel až zase značně později. Tentokrát jsme to dali striktně po modré a tedy po silnici, která nás dovedla až ke zpívající fontáně. Cestou jsme ale objevili hotel Svoboda, kde pobýval Miroslav Horníček.

20200923_165631_100107 hotel Svoboda na Chopinově ulici 20200923_173233_100127 ruský kostel sv.Vladimira

Cestu na hotel už známe a tak to nebylo už tak daleko.

No a je tu poslední den našeho pobytu v lázních – pátek 25.září 2020.
Máme za sebou ranní procedury a jako téměř každý den jsme využili bazénu s parní saunou, i když v době koronaviru to bylo na nezbytnou objednávku, protože nařízení bylo jen 8 lidí ve stejnou dobu. A tak jsme museli objednávat volné hodinové intervaly.
V noci pršelo, ale po obědě se zase objevilo sluníčko a my vyrazili na podzimní oslavy které měli probíhat ve městě. V 15 hodin měl být promenádní koncert a v 16 hodin pochod dudáků. Jen tak jsme se flákali na hřejivých paprscích podzimního slunce a došli jsme až do informací na kolonádě. Tam nám bylo sděleno, že veškeré akce se musely kvůli koronaviru zrušit. A tak nám zbylo jen vychutnat si teplou lázeňskou oplatku, poslechnout si „Hudbu pro fontánu“ od Petra Hapky v 15 hodin a co budeme dělat dál ?

20200925_151320_100303 kostel v Mariánských lázních 20200925_152027_100311 výhled od kostela

A protože jsme ještě nebyli u Ferdynandova pramene. A tak se šlo lázeňskými parky až jsme dospěli k onomu pramenu. Ochutnali jsme tak poslední pramenité a léčivé vody a šlo se na hotel.

20200925_160039_100322 u kolonády při Ferdinandově prameni 20200925_160246(0)_100323 u kolonády při Ferdinandově prameni

Cesta od Zpívající fontány se nám zdála dlouhá, ale na náš hotel Monty to pak bylo velice blízko. Bylo něco před 17 hodinou, když jsme byli na pokoji hotelu a 10 minut na to, začalo pršet a pršelo stále a celou noc a pak i ráno při nástupu do autobusu, který nás vezl zase domů do Olomouce.
Dálnice se ucpala na 27 km, zase kvůli bouračce. když jsem byli před Brnem tak hlásili další zátaras na obchvatu Prahy u Barandova, kde se převrátil kamion na všechny pruhy dálnice a ta stála. A tak bylo velkou radostí, že jsme po 16 hodině a tedy 8 hodinách jízdy včetně nezbytných přestávek byli v Olomouci. Pro letošek už asi další velké putování nebude, i když se to nedá vyloučit, že bude zase krásné počasí a my vyrazíme.

Fotky pořízené pří procházkách do okolí Mariánských lázní :

Similar Posts:


 

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Komentujte tento příspěvek

Musíte se příhlasit pro psaní komentářů.