Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

08 – sobota 22.černa – Azory

Sobota 22.černa.

Dnes jsme měli poslední den půjčené auto na celý den. Po ránu jsem nafotil konečně to, co se děje při východu slunce. Z naší lodžie není vidět, ale podle obarvení letících mraků se pozná, že vychází někdy po 6 hodině.

_DSC1989_89042 tak tohle jsme viděli 22.června při východu slunce _DSC1999_89051 tak tohle jsme viděli 22.června při východu slunce

No pak je snídaně a po 9 hodině vyrážíme. Naše první zastavení je v obci Agua de Pau. Trvalo to jen 20 minut a ujeli jsme 16 km. Posledně jsme tu byli navečer a i tentokrát jsem vystoupali kolem „křížové cesty“ z modrých azulejos. Jako obvykle nic není jako dříve.

_DSC2006_89056 jsme v Aqua Pau a půjde se ke kostelíku po křížové cestě _DSC2022_89072 jsme na začátku křížové cesty, kterou vybudoval rodák žijící v Kanadě

Na vrcholu je odbouráno dřevěné stylové zábradlí kolem cesty na vyhlídku. No ale za to vyhlídka je nová z betonu v podobě kruhové desky. Nad námi letí šedé mraky a pak zase vyleze sluníčko na modré obloze. Stačilo počkat protřepat se chladem a už se zase dalo fotit.

_DSC2032_89082 kostelík při pohledu z nedaleké vyhlídky _DSC2047_89096 rozhlížíme se na vyhlídce nad Aqua Pau

Když jsme si odbyli tento výšlap, pan farář měl otevřený kostel. Jen co jsme si ho prohlédli, rozhodl sejej zase uzavřít. Málem jsem se ho lekl jak byl zašitý a sledoval naše počínání. Pak se s ženou rozloučil pokynutím hlavy a zavřel za ní vrata.

_DSC2026_89076 obec Aqua Pau jako na dlani _DSC2063_89111 náhodou jsme vstoupili do interiéru kostela v Aqua Pau

I to považuji za štěstíčko, protože tady ty interiéry kostelů, to je úžasná přehlídka řemesla a financí.
Pak už sjíždíme k oceánu do oblasti, kde stojí jedna krásnější vila jak druhá a pod nimi bouřící oceán o černé skaliska.

_DSC2098_89146 poetické místo na pobřeží v Aqua Pau, kde jsou luxusní vilky _DSC2081_89129 poetické místo na pobřeží v Aqua Pau, kde jsou luxusní vilky

Vynadíváme se a pokračujeme do místa nazvaného Coloura. Je to romantické místo, kde končí silnice, mají tu asi vynikající kuchyni v rybářské restauraci a dá se tu plavat v oceánu pod dohledem plavčíků. Vyfoceno, převlékáme se, dělá se totiž horko a my vlezeme do slaných vod.

_DSC2117_89164 daleká historie až 16 století v Colouře _DSC2159_89206 skončili jsme s odpočinkem a jede se dál

Žena do bazénu, který se napustí sám v nočním vlnobití a já si zaplavu v oceánu. Šel jsem na to z ostra a zapomněl, že voda může být studená. Měla jen 19 st.C. V bazénku pak měla 20,2 st.C. Byli jsme rozloženi při okraji, ale jen jedna vlna stačila, že jsme se rychle přemístili jinam pro případ, že by byla větší. Ale nic nám to nepomohlo, protože jen co jsme se rozložili, přišla banda amerických, hlučících míšenců s hulákajícími dítky a ještě s užvaněnějšímí ženskými. Každá s vizáží nějaké „štetky“ co to táhne s černochem či potetovaným „svaloněm“. No využili jsme toho, že přišel mrak a pakovali jsme se ještě po jedné koupeli v oceánu do sociálky, kde to měli zase jako obvykle čisté.
Před tím samozřejmě ledová a osvěžující sprcha vodou z vodovodu.
Pak na krásném výhledu na to místo, kde jsme se osvěžili svačina, protože už bylo 13.30 hodin. Pak už jen popojíždíme po pobřežní silnici a zastavujeme na výhledu, odkud je krásný pohled z výšky, velké výšky, na to naše kouzelné koupání. Odbočili jsme dokonce do horské vesnici Ribeira Cha, kde nás překvapil moderní obrovský kostel se zvonovou věží, jako s rozhlednou. Pak popojedeme až k hotelu u pláže Aqua de Alto.

_DSC2180_89213 a nebo příjemné posezení spozorováním vlnobití _DSC2178_89211 a pak se dostanete na krásnou písečnou pláž

Toto místo dokonce nabízí Česká cestovka. Pak jsme objeli Vila Franca a občas někde zastavili a rozhlíželi se. No a tak jsme projeli vesnice Ribeira das Tainhas až jsme dospěli do obce Ponta Garca.

_DSC2194_89227 a tady je kostel v Ponta Garka _DSC2198_89231 a tohle je bohatý interiér kostela

Tady opět šok z místního kostela a pod ním novější stavba majáku z roku 1959.

_DSC2191_89224 dojeli jsme k novějšímu majáku z roku 1956 _DSC2190_89223 v Ponta Garka

No a když už jsme byli až tak daleko, směrovka na pláž lásky dávala tušit, kde ten dnešní den ukončíme. Bylo to hned za vesnicí, kde bylo potřeba odbočit. Odbočil jsme, ale hned za zatáčkou byla silnička, která se ztrácela za svým horizontem.

Tak to tedy nejedu a začal jsem včas couvat. No a jako naschvál, právě tady a právě teď někdo chtěl jet také právě sem. No naštěstí pochopil, pak jsem zjistil že to byla mladá holčina, postřehla že se vracím a tak vycouvala také a počkala až jsme v tom strašném kopci absolvoval hororový manévr. No a k pláži lásky jsme šli po svých, pěkně z kopce. Na značce byla informace že parkování je jen 100 m. No bylo, ale že to bude pod sklonem 20% to tam nestálo. Na parkovišti stála nějaká auto i to dívčino. Pak už jen pěšmo. Po pořádném klesání na úbočí vyvřelinových skal jsme zahlédli pláž lásky. Písčitá z černým pískem. No asi ráj, ale výškově bylo pod námi ještě asi 50 m.

_DSC2218_89251 a tohle jsme konečně v tom horku objevili, to je ta pláž lásky _DSC2220_89253 no a jde se zpět, tedy do pořádného kopce

Ty další dvě, které byli popsány na informační ceduli jsme ani neviděli, protože nám to klesání už stačilo, zejména, když jsme věděli, že se budeme do tohoto kopce zase vracet. Byli jsme na konci cesty. Dál vedla betonová místní silnice se směrovkou na Furnas. No takže mohu konstatovat, že až do místa nad pláží lásky to bylo z našeho ubytování 49 km.
Nyní už jen cesta na ubytování. Ale v počátku tohoto posledního přesunu jen do kopce s občasným sklonem asi tak 20 %. Jedu to jen na první stupeň, na druhý to auto neutáhne. No podařilo se, dojel jsme k hlavní silnici do Furnas či do Vila Franca.
Ale najednou zjišťuji, že auto ani z kopce nejede rychlejí na třetím stupni. Až po čase se to zase rozjelo. Ale za tu dobu jsem měl za sebou dva autobusy, z toho jeden linkový a takových 10 osobních nedočkavců. Na prvním možném místě jsem to uvolnil a oni mě předjeli a pak už se i to naše auto rozjelo a dojelo po dálnici až k aparthotelu Barracude. Bylo 18 hodin, najeli jsme za ten den 83 km a viděli jsme samé krásné a zajímavé věci, co běžný turista nestačí v rámci svého prvního pobytu stihnout. Zítra vracím auto a tak jej musím aspoň trochu omýt a vyčistit. Dosud se mi s ním nepoštěstilo nikde škrábnout či namáčknout i když přesun zejména dnešního dne byl pořád jen úzkými uličkami, kde pořád při jedné straně stojí zaparkovaná auta místních.
Ale tady jsme cestou viděli parádní představení. Přede mnou v jednu chvíli jelo větší auto transporter a pořád troubilo a pořád zastavovalo. Pak jsme jej dojeli. On totiž to byl pekař a s pekařkou a v sobotu po 17 hodině rozváželi chleba a pečivo. Bylo tak natěsno, že stačilo aby ženská v domě otevřela dveře či okno a ženská v autě vyndala oknem auta chleba a převzala peníze. No prostě tady v obci nepotřebují obchod.

Fotky z ostrova Sao Miguel, kdy jsme v sobotu jezdili po jihovýchodní části ostrova a hledali jsme to, co jsme ještě při předchozí návštěvě neměli čas vidět :

Similar Posts:


 

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Komentujte tento příspěvek

Musíte se příhlasit pro psaní komentářů.