04-Lanzarote - třetí výlet s vypůjčeným autem - listopad 2017 - Cestovatelské tipy a rady na cesty

Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Lanzarote 2017 – díl 4.

Máme třetí a taky poslední den půjčené auto od společnosti CICAR. Na hotelu THB Tropical ve městě Playa Blanca přistavené a na hotelu Relaxia Olivina v Puerto Carmel se bude vracet, takže jsme to také využili k tomu, že jsme se přemístili mezi hotely a dopravili si zavazadla a zimní bundy. Bylo dne 29.listopadu – středa.
Nejedeme hned na hotel, stejně bychom museli čekat do 14 hodiny. Takže i se zavazadly jedeme do městečka
Guatiza, kde se nachází kaktusová zahrada, která byla zbudována na bývalém lomu na lávovou strusku. Za 11,60 eura pro dvě osoby jsme v areálu, kde jsme již jednou byli. Jsme zvědavi na to, jak se to změnilo, jak v dané době co kvete. Proti únoru roku 2013 se v listopadu roku 2017 moc nezměnilo.

DSC_0783_74006 v kaktusové zahradě u obce Guatiza DSC_0706_73929 v kaktusové zahradě u obce Guatiza

Květy jsme našli jen poskrovnu, ale jako celek, to je pořád nádherné a pořád jen chodíte, klekáte a leháte, aby jste dosáhli toho pravého úhlu k vyfocení té které nádhery. Skutečně být na ostrově Lanzarote a nepodívat se do této kaktusové zahrady, to by byl hřích. Ale vše jednou má svůj konec a tak jen popojedeme ke kostelíčku v obci. Ale záměr jen jej vidět má téměř hororový výsledek. I v tak malé obci je spousta jednosměrek, a tak jako by jsme vjeli do bludiště. Ale podařilo se. V obci nebylo v tom slunečném dni a horku živáčka, ale v dáli hučel dvorek u školy jako v úle, byla tam asi polední pauza. Protože jsme v této části ostrova trávili týden v březnu roku 2013 a to v lokalitě Playa Costa Teguise, jeli jsme se tam podívat, co se za tu dobu změnilo. Zcela náhodně jsme odbočili z úplně nové silnice na jeden kruhový objezd a z něj dojeli po hlavní třídě, kterou jsme se sem tehdy také jaksi složitě dostali. Zaparkovali jsme přesně na tom plácku, kde jsem dříve stávali s půjčeným autem a šli se projít po pláži. Tehdy jsme do oceánu pro velké vlny nevstoupili, nyní to byla klidné písečná pláž pod hotelem, kde za skleněným plotem leželi opékající se turisté.

DSC_0796_74018 vzpomínáme na náš pobyt v březnu roku 2013, tehdy tady byla červená vlajka DSC_0797_74019 stav kolem hotelu setrvalý

Nechtělo se nám to obcházet, tak jsme proklouzli do areálu , nafotili co bylo zajímavé a vstoupil do hlavní budovy s obrovskou halou plné zelených rostlin, u nás pokojových,m tady mohutných rostoucích přes více pater. Ale je to tu prosklené a prach z listů nikdo nestírá a ani nemůže, takže to připadalo takové zašedlé, už to nebylo po těch 4 letech ono. No a my se rozhodli nasednou a jet podél pobřeží, jestli tam uvidíme trosky havarované lodi, která je s takovou oblibou obletována drony. A byla tady a asi ještě dlouho bude.
No a tak přišel čas abychom se přihlásili na novém hotelu a tak jedeme přímo k němu. Podle mapy víme, kde to asi je, ale opět jednosměrné cesty, pobřežní promenáda udělají své, a tak najít ono nezbytné odbočení dalo zabrat. Poradila poštovní doručovatelka celá ve žlutém dresu, poradil hotelový personál, který sám nevěděl kde to je, až potom nahlédli do přístroje a předali nám mapku s vyznačením, kde se ptáme a kde je hotel. No nakonec jsme našli hledaný komplex, a teprve když jsme vystoupili, byl nad námi zcela nepatrný nápis Relaxia Olivina.
Na recepci nás uvítali, nebyl ale drink. Opáskovali nás modrou páskou a my otevřeli náš pokoj, zařízený stylovým dobovým nábytkem doby minulé. No paráda. Už jen nanosit kufry, podívat se kde je co podle vyznačení na mapce od recepční. Pak jsme z té radosti telefonovali Petře, protože ta tento den slaví své už kolikáté narozeniny a při té příležitosti jsme zjistili, že doma nám sněží a je hnusně, takže o to větší radost máme z našeho pobytu. No a stalo se, že jsme hned usedli ke stolu, protože ještě běžel čas oběda. Ochutnali jsme a konstatovali, že tady vaří dobře a že si to asi užijeme.

Ale máme na ten to den ještě půjčené auto, tak nesmí zahálet. Nasedáme a jedeme se podívat do staré části Puerta del Carmen. Na volném neplaceném parkovišti u přístavu vystoupíme a trochu se projdeme místy, kde jsme už jednou byli a kam nás vedou vzpomínky a potřeba srovnat, jak se to mohlo změnit v čase. Ale je to tu pořád romantické. Tak jako tehdy.

DSC_0832_74053 s autem jsme zajeli do Puerto del Carmen DSC_0846_74066 tak tady někde musíme najít náš druhý hotel

No táhne nás to pořád dál podél pobřeží do míst, kde jsme ještě nebyly a tak nás směrovky dovedou do další překrásné a luxusní lokality v Puerto Carelo.
A byla to bomba. Cestou nad pobřežím stál moderní hotel, to musíme zastavit a vidět. Bylo tu místečko k odstavení auta a jde se do hotelu. Projdeme bez problému a nestačíme se divit. Moderní architektura kam se podíváte a ty možnosti rekreace a sportovního vyžití, tak tohle se jen tak nevidí.

DSC_0874_74093 a nyní i v okolí bazénů DSC_0889_74107 budeme tento hotel opouštět

Už víme, kam vyrazíme za lenošením, jestli nás to někdy napadne. To vše je bez komentáře, fotky ukáží své. Viděli jsme ale také mapku areálu a pod ním bylo vyznačeno molo pro lodičky, tak se tam zajedeme podívat.
Navede nás to k vrátnici pro molo, ale vjezd je free a tak jedeme až zastavíme na velkém parkovišti a tady máme nezapomenutelný úlovek. Hned před námi větší množství bugatek, které dostávají poslední pokyny velitele ve žluté kombinéze, zahučí motory a jeden po druhém vyráží do okolního terénu, aby se jejich mladé osádky nadýchaly trochu toho prachu a pocítili adrenalin za 85 eura na dvě hodiny jízdy, jak jsem později načetli v prospektu.
Ale pak jsme prošli brankou a stáli na molu přístavu, kde stály asi ty nejdražší a nejkrásnější jachty co lze vidět. Nyní už máme odpověď, kde že ty jachty bohatých kotví, zatím jsme je totiž nikde neviděli. Tak jsou všechny asi jen tady. Podle toho to tady na promenádě taky vypadá. Dalo by se to přirovnat k Pařížské ulici v Praze.

DSC_0906_74123 no a pak jsme se kochali pohledy na krásné "lodičky" DSC_0937_74154 a pak ulička s luxusními obchody

Luxus a jen luxus kolem. Přenádherná architektura, přenádherné zboží a my se jen jako správní Češi kocháme a přemýšlíme o tom, jak bychom, coby důchodci mohli zbohatnout a koupit si tady malou kabelku co ladí s botou či sportovní košili ke kubánskému doutníku.
No prostě raději zase nesedáme do auta a jedeme na hotel. A ouha, tady je viditelná směrovka k hotelu, který by jsme mohli také ještě vidět. Široká a nová, palmami ve dvou řadách osázená silnice „nikam“ nás dovede až na točnu před hotelem. Tak tohle taky musíme vidět. Suverénně vstupujeme do obrovské haly, tady už jsou na ježíška připraveni i betlémek je rozestavěný. Zase něco jiného a v areálu je to zase jiné a zase úžasné. Přímo z relaxační areálu hotelu je vstup na skalisté pobřeží oceánu. Nikde nikdo. Jako by to byl hotel duchů.

DSC_0947_74164 okolí hotelových bazénů DSC_0964_74181 no prostě paráda a my tady když bude zapadat slunce

Bar u bazénu se před námi zavírá. Jdeme radši zase zpět, co kdyby to bylo skutečně místo pro rojení duchů. Asi to je všechno na výletech, nebo se upravuje k večeři do gala. To už nebudeme vědět, jedeme na náš prostý, ale útulný hotel. V obou hotelích jsme dali uvítací drink, to už bude náš styl. Den byl nabitý zážitky a tak oprávněně můžeme jet vychutnat to, co nám na tom našem druhém místě pobytu nabídnou k večeři. No vaří tady výborně, mají od nás zeleného smailíka. Dobré spaní, jen jednu záhadu nevyřeším.
Tam na tom předešlém hotelu byla velká a pohodlná smaltovaná vana. Tady je vana z plastu, je dlouhá, ale tak úzká, že nevím jak by do ni vlezli ti obézní, co jsme je tam v předešlém hotelu potkávali. Tady prostě nejsou, jako by to v turistických kancelářích avizovali. K jídlu chodí všichni krásně oblečeni, není tolik malých ukřičených a hlavně neposlušných anglických dítek. Skoro jsme je tady ještě neviděli.
No prostě první den v jiném hotelu máme za sebou. Ráno si auto z kanceláře vyzvedli. První procházka byla jen průzkumná a zjistili jsme, že k oceánu to je z kopečku jen asi 100 m a pak je malá a příjemná pláž. Ale zatáhlo se nám až zčernalo nebe. Ale okusili jsme jaké to bude koupání, protože nebyly žádné vlny, bylo to příjemné a první osvěžení na novém místě pobytu. Pak jsme oschli a hned poblíž jsme na naší první obchůzce objevili solidní půjčovnu kol, takže za cenu 10 eur na den si někdy to kolo určitě půjčíme, protože pláže tady jsou dlouhé a je co vidět. Hned nám sprchlo a tak jsme se kochali nádherou mokrých cestiček, místních hospůdek. Ale to už zavzpomínám v samostatném pátém díle.
A vyúčtování za vypůjčené auto je následující. V Česku přes cestovní kancelář bylo zajištěno za 2600 Kč/3 dny, to je v přepočtu 33,72 eur na den. Proti nabídkám místních kanceláří to je sic více, ale v nabídce Vás přilákají nízkou cenou a pak tu jsou různá pojištění a vyjde to téměř na stejno. A ještě musíte složit kauci, či si ji zapíší na Vaši kreditní kartu a ta musí mít své náležitosti. Tady\ pak stačilo sepsat smlouvu, k tomu předložit pas a občanku a řidičský průkaz, pozor na to, v pase není adresa bydliště. Takže by třeba být nemusel, ale ve formuláři smlouvy je uvedeno číslo pasu, tak ho referent musí vyplnit. No a pak už jen podpis a předají vám auto s plnou nádrží, řeknou jak se řadí, svítí , troubí. V případě, že jsem to měl přes cestovku Canariatravel zajištěné, už jsem se staral jen o to, abych měl po odstavení na druhém hotelu plnou nádrž, klíče jsem dal na recepci a bylo po starostech. Jen jsem na závěr platil 28 eur za 390 km jízd, na dny to bylo 174 km + 110 km + 106 km. Spotřeba byla tedy cca 7 litrů na 100 km a musím sdělit že tady na ostrově stál 1 litr benzinu 95 jen 1,013 Eur.

Fotky pořízené při našem třetím výletě s vypůjčeným autem, kdy jsme najeli něco přes 120 km.

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.