


Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.
Začátek září roku 2017 – za poznáním krás Beskyd.
V letošním roce se ve zprávách o počasí věnují tomu, jak bude v Čechách a zapomínají na to, že tu jsou i jiné regiony, kde může být i zcela opačný průběh počasí. A tak jsme se řídili vlastní intuicí a očekávali u nás na Moravě, že bude od pátku do neděle krásně a taky bylo a my si to pořádně užili.
No prostě po obědě v pátek jsme naskládali něco do „autíčka“ a jeli jsme směr Beskydy. No cestou jsme si řekli, že by jsme mohli po 45 letech se také podívat na to, jak se změnil vrchol Lysé hory. Také jsme ale přišli na to, že jsme tam byli ještě někdy na velikonce, tak asi před 25 lety, to taky ještě nestál vysílač, no určitě nestál. Barák či nocležna, kde jsme spali na Silvestra roku 1969 už asi taky nestojí.
Vzali jsme to z Olomouce na Rožnov pod Radhoštěm. Tam vždycky zastavíme na náměstí, protože tam mají snad tu nejlepší zmrzlinu co známe, ano v Olomouci ji mají také, ale v Rožňově, to je takový rituál. Mají ji v kelímku, my pak popojedeme na parkoviště a pěkně si ji vychutnáme. Tentokrát to bylo stejné, ale ouha, mlsání skončilo a „autíčko“ nešlo nahodit, takže musíme sečkat až nám vychládne. Co dělat ? No ještě jsme nebyly na Jurkovičově rozhledně, tak tam zajdeme a pak popojedeme někam, kde taky zase zavzpomínáme.
A jsme na místě pod Jurkovičovou rozhlednou
cestou si přečtete zajímavé povídání
Takže jsme se vydali na rozhlednu, a protože bylo krásné slunečné a jasné počasí, tak ten výstup stál za to a my uviděli něco, co je skutečně pěkné. Jde o repliku stavby, veškeré informace objevíte na zajímavých informačních cedulích při klikatící se cestě k rozhledně. Takže já detaily můžu vynechat a kdo bude chtít, tak se tam také podívá a vše se doví.
Vrátili jsme se k „autíčku“ to bez problému naskočilo a my jeli přes Horní Bečvu s odbočením na Ostravici. Tam kde odbočí silnice na Slovensko, tak je také lesní cesta, bez omezení pro silniční vozidla, a ta nám umožnila dojet až k chatě Sulov pod Bílým křížem.
Ale vše je vždy jinak. Chata Sulov už není hotelem, z ubytovací části jsou na prodej apartmány a vlastní restaurace je od 1.9.2017 zavřená a omluvné vývěsky říkají, že se na nás těší někdy v létě roku 2018. Tak jsme se přizpůsobili a udělali to, co v této lokalitě dělají všichni, co sem zamíří, šli jsme na houby. A musí jich tu být požehnaně, protože tolik aut odstavených při cestě, jsme ještě neviděli. Ale my našli jen dva kousky.
Ale západ sluníčka jsme si nenechali ujít. A našli jsme si klidné místečko a dobře se nám spalo pod čistou hvězdnou oblohou, tma která se dala krájet, to je vzácnost.
až to bude opravené bude prý léto 2018
západ slunce na Bílém Kříži - Beskydy
Ráno jsme posnídali a sjeli přes Staré Hamry a Ostravici do Sepetné. Ale s nastalou situací jsme nepočítali. Na nám známém parkovišti v Sepetné už nebylo kde zaparkovat, protože tam byl organizován závod horských kol a později jsme rozpoznali i to, že se pořádal „Výplaz na Lysou“. Takže davy a davy lidí. Ale to počasí, tak to byla paráda. Žádný opar, teplo, takže cestou se to dalo svlékat. Na výstup jsem se připravil přes vyhledávač www.mapy.cz a zjistil, že tohle je nejkratší, jen něco přes 6 km dlouhé stoupání, ale pěšmo to bude trvat 3,20 hodiny. Zpět to samé, takže den nám na to stačit bude. Vyšli jsme po složitém zaparkování v 10.10 hodin a na vrcholu jsme byli ve 13.30 hodin. Cestou jsme si plánovali zasloužený oběd s vyhlídkou.
motáme se kolem vrcholu Lysé hory
motáme se kolem vrcholu Lysé hory Čti více…
Výlet do Brna na okolo – březen 2015.
Do Brna jsme jezdili často a tak když to vypadalo na pěkný den 1.března 2015 alespoň v této lokalitě, tak jsme se rozhodli a vyjeli. Ale proč jet přímo do Brna, když by jsme se mohli i někam cestou podívat. A tak jsme odbočili poprvé tak abychom se podívali jak to vypadá na farmě Bolka Polívky v Olšanech. No věděli jsme kde to je a už jsme tady jednou či dvakrát byli na polívce, když to tu je, či vlastně bylo u Bolka Polívky. Ale že tu budou stát stavební stroje a kolem to bude všude rozkopané, to jsme tedy nečekali. Vstup na staveniště zakázán, a tak jsem to objížděli po úzké asfaltce bez označení s tím, že nám projíždějící cyklisté řekli že to je silnice do Nemojan. Potěšili nás jen zvědavé kobilky a hřebečkové, pěkně umounění od blata, jakoby se o ně nikdo ani nepostaral. Ale v dálce bylo vidět, že někdo kolem koní přeci jen chodí. takže dnes už jen vzpomínka na to co bylo. na webu najdete povídání o době minulé. www.cestotipy.cz/2015/vzpominky-na-rok-2003/
Konec farmy v Olšanech, takže pozor, tato uváděná informace o pensionu už je neplatná.
www.penziony.cz/olsany/farma-bolka-polivky/
koníci, to je to co zbylo v Olšanech po Bolku Polívkovi
koníci, to je to co zbylo v Olšanech po Bolku Polívkovi
A když jsem tedy sjeli do Nemojan, byli jsme zvědaví na to, co nám nabídne poutač na Nemojanský mlýn. za obcí jsme pak už jen odbočili, vystoupili a jen žasli nad našim novým objevem. Prostě místo ke krásné dovolené s možnostmi poznat Moravský kras a mít kde odpočinout v letních měsících.
prohlížíme areál Nemojanského mlýna
prohlížíme areál Nemojanského mlýna Čti více…
Velikonoce roku 2014 prožité v teplých vodách Maďarska.
Dlouho se „autíčko“ neprojelo a nemohlo prokázat v jaké je kondici po opravě alternátoru až nyní o Velikonocích roku 2014. A potřebovali to i naše těla, trochu si poležet a nahřát klouby, páteř a ještě to trochu pod vodními proudy vymasírovat, aby se to stárnoucí tělo trochu regenerovalo.
A tak jsme se v pátek 18.4. vydali směrem na Kehydeskustány, kde jsme byly jeden den po našem odpoledním příjezdu na 3 hodiny a pak v sobotu celý den, poležet a vymasírovat se v termálních vodách čtyř bazénů v tomto areálu pohody a krásné okolní přírody. Lázně Kehydakustány se nachází mezi obcemi Kehi a Kustány v kraji Zala asi 40 km od Kesthely, což je na konci Balatonu a blízko to je také do Hevizu. Lázně jsou provozovány od roku 2001. Podle Googlu Earth jsem si našel nejkratší cestu, jako bych to šel pěšky a dalo to 389 km. Ve skutečnosti jsem to jel a najel 385 km a to tak že za Břeclaví jsme to vzal přes Rakousko na Dunaubrike po silnici číslo 49, pak přes Fertod a Sarvar. Tentokrát jsme jeli Maďarskem přes obec Turje, kde jsme objevili krásný cihelný kostel.
zajímavá stavba kostela v Maďarsku v obci Turje v kraji Zala
klášter při kostele v Turje slouží jako domov důchodců
Pro naše těla je tu v Kehidekustány nejlepší možná atrakce, což je bazén se stále tryskajícími tryskami s vodou 36 st.C teplou s velkým obsahem síry bez zápachu a pak je tu bazének s hloubkou 2 m, kde se zavěsíte a na paže či na hrazdičku a masírujete si uvolněnou a ze závěsu uvolněnou páteř. Jako další atrakce, kterou jinde nemají je plavecký bazén s minerální vodou 32 st.C kde si lenivě zaplavete. A parádní uvolnění je pak styl znak se zavřenýma očima a volně, jen se necháváte unášet a nadnášet.
po ránu před komplexem
prohlížíme si lázeňský komplex v Kehydekustany Čti více…
V sobotu jedeme do Mascy k útesům Los Globales na jihu ostrova.
Je sobota 8.března a my jedeme na jih ostrova Tenerife, kde se doporučuje ke zhlédnutí malá horská obec Masca. Od hotelu v Caletillas to je po dálnici až do města Adeje, pak se silnice promění na skoro naši I.třídu, ale jízda je nesrovnatelně pohodovější a bez drncání. Až na ty neustále se opakují zákruty výjezdy a sjezdy. Prostě je to tady kopcovité. Jedeme od Adeje směrem na Santiago de Teide, které jsme navštívili včera, ale pro velkou mlhu nebylo nic v kopečcích vidět.
jsme ve města Santiago de Teide, dnes je krásné slunečné počasí
jsou vidět i hory za městem
Dnes to bylo bez mráčků a i samotné focení růžově rozkvetlého stromu má nové a neopakovatelné pozadí vysokých kopečků. Silnice je na Mascu pořádně strmá a tak když vyjedeme na místo zvané Cherfe, jsme ve vrcholu silnice a je zde krásná vyhlídka směrem dopředu i zpět.
tady je vrchol a pak se jen sjíždí do vesnice
vše kolem je překrásné Čti více…
První den s vypůjčeným autem směrem na Jihozápad ostrova.
Je úterý 4.3. V devět hodin ráno, kdy má být přistaveno vozidlo malé, typ A, ale ani 15 minut potom tady není. A tak jsem se musel snažit protelefonovat nějakou tu korunu na delegátku, aby zjistila co se stalo. A stal se zádrhel v počítači půjčovny, můj poukaz byl správně vyplněn i zaplacen i delegátka to vše dohledala a potvrdila, ale prostě stalo se. Pak došla SMS, že už dojedou a dojeli, jen s hodinovým zpožděním. Vozidlo schevrolet, bílé, na pohled bez poškození se čtvrtinovou nádrží, takže musím někdy na cestě tankovat, abych měl plnou nádrž. Benzin je kolem 1 eura za litr.
A vyjelo se, jelo to svižně a byli jsme znalý našeho směru. Máme sebou dosti podrobnou mapu z brožury edice Marco polo – Tenerife. Číselný popis silnic sedí se skutečností. Počasí po ránu zamračené, pak se objevilo slunce, a pak bylo pořád polojasno, někde, kde jsme právě nebyli bylo slunečno, nad námi skoro pořád polojasno, horko žádné, ale takových 20 st.C to asi dalo. První město na cestě byl plánován Icod de los Vinos, ale jaksi se to zvrtlo v té změti rondelů, takže najednou v městečku Los Realejos jsem to hnali do vrchu a pořád do vrchu, až jsme byli v takových 800 metrech na hladinou oceánu, a pak už to byla jen jednosměrka a nás to vrhlo zase pořád dolů. Když se dostavila velmi krátká rovinka, v duchu jsme děkovali za to, že se ještě auto neřítí samo dolů. Kdyby byl povolený sklon 45 st, tak to asi bylo ono, ale asi to nebylo zase tak hrozné, přežili jsme a byli jsme téměř ve stejné křižovatce, jako před 20 minutami. Pak už jsme nabrali ten správný směr, ale brali jsme to pořád nějak po horách na městy, takže cesta co by něco jako dálnice TF-5 byla pod námi jako nitka.
ale pak ta vyhlídka ze silnice TF 324 stála za to
jsme po zabloudění nad obcí Los Realejos
Pak jsme objevili takovou typickou značku odbočení označenou hnědou tabulí se starým foťákem, jako že dobré místo k focení. Tak jsem odbočili a viděli něco, co už se třeba nebude opakovat.
na vyznačené vyhlídce La Azadila
v obci Realejo Alto se mají na co koukat Čti více…
Počasí se tento leden v Olomouci dosud nepředvedlo se sněhovou pokrývkou, a tak když na konci ledna byla v předpovědích počasí nahlášena inverze a jasno na horách, bylo rozhodnuto a vyrazili jsme na Pustevny. Běžky a teplé oblečení s velkým očekáváním krásy a stalo se. Na Pustevny se dalo bez obtíží vyjet a zaparkovat. Ale pozor takové dobré podmínky jsou jen uprostřed týdne. Jinak tu bývá plno. Ale i tak se právě konaly zimní olympijské hry mládeže a tak nádherná běžecká trať byla pro veřejnost uzavřena a na nás zbylo jen koukání se po okolí. Ale to v daný den stálo opravdu za to. Absolutní viditelnost a dostatek sněhové pokrývky.
sjedzovka na Frenštát pod Radhoštěm
výhled směr na Frenštát pod Radhoštěm
Poslední výlet, který byl velmi zajímavý a je součástí nabízených výletů jako placené zájezdy, jsem realizoval ve směru na západ a pak po severním pobřeží, když jsme to střihli trochu více přes středozemí ve směru na Camachu, Santo da Serra, Santanu a pak po pobřeží na výběžek Ponta de Sao Jorge a dál do Sao Vincente, odkud to jedete napříč přes průsmyk Encumenada do Funchalu.
V městečku Camacha se doporučuje navštívit prodejnu a výrobnu proutěného zboží, což je zajímavým místem k zastavení. Pak jsme jeli do Santany, kde jsou k ukazování typické domky pro ostrov Madeira.
posedět a odpočinout a kochat se výhledy které toto místo nabízí
posedět a odpočinout a kochat se výhledy které toto místo nabízí