Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Články oštítkované jako ‘2021’

Konečně za hranicemi v maďarském Lipotu od 22.6. do 25.6. roku 2021.

Konečně za hranicemi v maďarském Lipotu od 22.6. do 25.6. roku 2021.

Věříte zprávám v mediích. Já tomu věřil, a proto jsem si na webu : https://www.lazne-lipot.cz/ na poslední chvíli zajistil ubytování a pobyt na minimálně 3 noci. Jako důchodce samozřejmě za cenu, které jsem nevěřil až do chvíle, kdy jsem právě tuto cenu zaplatil a odjel.
Ale něco bylo hodně jinak. Do Maďarska už se může, takže co takhle vyjet do Lipotu, je to kousek za Bratislavou, jen přejet nám známou celnici mezi Rusovce a Rajkou a pak už jen pár kilometrů a jste na místě. Podle mapy to je 277 km a měli by jste to dát za 4:33 hodiny.
Ale bylo to jinak. Přes Bratislavu je neplacený úsek dálnice Mlýnskou Dolinou, pak se musí v tom správném místě sjet z dálniční komunikace na místní a pak už to je směr Rusovce či Rajka. Projeli jsme to vícekrát, někdy odbočíme špatně, ale vždy najdeme ten správný směr.
Tentokráte nic netuše sjedeme na nesprávném místě, bloudíme, ale pak najdeme ten správný směr a zjišťujeme, že za ty dva roky tu odvedli pořádný kus práce na okruhu kolem Petržalky a vypadá to hodně jinak. Už jsme ale na silnici do Rusovců, obdivujeme co tu vyrostlo za nové sídliště rodinných domů a nízkých bytovek. A pak šok. Jsme u staré, polozbořené celnice a přes cestu jsou rozmístěny dopravní červenobílé kuželky a na maďarské straně stojí napříč silnicí neoznačené auto. Vystupuji a začínám tušit problém. Proti mě vystoupil voják a jde mi naproti. Ano potvrzuje to, že jej neukecám a že neprojedu, musím se vrátit a projet to na dálnici, to je jediné možné řešení.

20210625_145709_102425 na přechodu Rusovce - Rajka už je zase otevřeno

Na této fotce, kterou jsem si pořídil až při zpáteční cestě nejsou ty dopravní červenobílé dopravní kuželky, protože tak pevné nervy jsem v té chvíli prostě neměl.
A tak jedu zpět, kličkuji stavbou a jsem na dálnici, ale asi bych měl platit. Ale nikde není místo, kde bych známku koupil. Dojel jsme na celnici s Maďarskem. Tady zjišťuji, že i na těch 17 km do Masonmagyarvaru musím koupit známku na 10 dní. Poprvé jedu po dálnici s novým autíčkem, poprvé jedu po dálnici v Maďarsku. Ale postupně se vytrácí zuřivost, i když vzpomínka na to co se stalo a že to vše bylo jen proto, aby si udržely kontrolu na vstupujícími do Maďarska a pak se jen na Vás usměje celnice, zeptá se kam jedu, já rozumím a řeknu Lipot, ona se jen usměje a já jedu dál. Žádné potvrzení o mé bezinfekčnosti a podobné, co bych tedy po tak důkladném odklonění očekával.

No ale je to za mnou a já se registruji na recepci campu v Lipotu. Dostávám digitální náramek a klíč k vozňu číslo H1. Najdu svůj krásně pomalovaný a výhodně ve stínu postavený vozeň.

20210622_132313_102164 tohle je ten náš vozeň v campu Lipot 20210625_103735_102309 interiér vozňa který se předával v čistém stavu

No a pak už to je jen o léčení a relaxaci. Jsou zde dva bazény s léčivou a hodně teplou vodou, v bazénech jen Čecháčkové. Nikdo z Rakouska, málo Maďarů a jen s výjimkou Slováci. To co tu bývalo dříve, na to jen vzpomínáme.

20210622_162513_102184 pohled do lázní Lipot 20210622_144137_102181 dva termální bazény v Lipotu Čti více…

Podívali jsme se do Gyoru – 25.června 2021.

Podívali jsme se do Gyoru – 25.června 2021.

Když už máme elektronickou evidenci o zaplacení dálniční „známky“po našem podivném vstupu na maďarské území, tak jsme si naplánovali na závěr tohoto pěkného pobytu i prohlídku starého centra města Gyor. Do Gyoru z Lipotu to bylo po vedlejší silničce jen 23 km. No a protože i cestou se dá něco nového uvidět, zastavili jsme v obci Dunaszeg.

20210625_111901_102320 20210625_111458_102314 a tady už jsme na cestě do Gyoru v obci Dunaszeg

Nafotili jsme místní křížovou cestu v parku, při hodně starém kostelíku z 18 století a pak dojeli do města Gyor.
Asi zase nad námi letěli andělíčci, protože jsme jeli a odbočili a zase jeli a odbočili a pořád jsme viděli, že se platí parkovné, ale místa ani tak nebylo, až jsme odbočili naposled a pod námi bylo neplacené parkování přeplněné auty, ale jedno místečko se po 11.30 hodině přeci jen našlo. A pak jsme v tom horku vystoupili a stáli jsme u řeky Rába, která se pak pod hradem spojí s ramenem Dunaje, tady nazvaného Masoni – Duna.

20210625_114730_102323 tady bylo neplacené parkoviště kousek od centra 20210625_115316_102329 na břehu řeky Rába v Gyoru

No a tak jsme to právě touhle náhodou měli jen kousek do centra, a to po krásně upravené náplavce s osvěžujícím klimatem. Pak už jen najít místo k obědu, protože věže na kostelech odbíjeli 12.00 hodin.

20210625_115802_102333 v tomto místě se dostáváme do historického centra 20210625_120633_102349 okolí baziliky v Gyoru Čti více…

Dva dny na Slovácku – první den – Modrá a Velehrad jako základ.

Dva dny na Slovácku – první den – Modrá a Velehrad jako základ.

Odpadl nám zaplacený zájezd do Severní Makedonie a tak jsme improvizovali. Do malého autíčka jsme naložili skládací elektrokola a vyrazili jsme na Slovácko, kde to trochu známe a tentokrát půjdeme na nějaké ty detaily.
Z Olomouce jsme to vzali na Zdounky přes Rataje, protože tam byla objížďka. Objevili jsme novogotický kostelík z roku 1881 až 1884 a okolo něj hřbytůvek.

20210616_081951_101824 sbírka kovových křížů na hřbytově v Ratajích 20210616_082324_101829 kostel v Ratajích

Jeho atrakcí je velké množství krásných složených či odložených kovových křížů. Je vidět, že se tu vše opravuje, takže příště, bude-li, zase co obdivovat. No pak už jsem ve Zdounkách a když začínáme stoupat směrem k Bunči, máme při cestě kostelík Nejsvětější trojice se zajímavým oplocením. No a pak i vlastní stavbou kostelíka.

20210616_084522_101840 kostel Nejsvětější trojice ve Zdounkách 20210616_083916_101833 kostel Nejsvětější trojice ve Zdounkách Čti více…

Dva dny na Slovácku – druhý den – Baťův kanál a poutní kostel sv.Antonínek nad Blatnicí.

Dva dny na Slovácku – druhý den
– Baťův kanál a poutní kostel sv.Antonínek nad Blatnicí.

Ráno nakládáme elektrokola a jede se do Starého Města u Uherského Hradiště. Tady v boční uličce parkujeme skládáme kola a vyrážíme po 8.00 hodině na celodenní výlet.

20210617_080831_102065 chrám svatého ducha ve Starém městě u Uh.Hradiště 20210617_082104_102067 přístav v Uh.Hradišti

Cílem je Baťův kanál od Hradiště po most v Kostelanech nad Moravou. Přejeli jsme most nad řekou Moravou a odtud pak do Ostrožské Nové Vsi.

20210617_084813_102082 zastavení u Osla a u zdymadla 20210617_084727_102080 zastavení u Osla a u zdymadla

20210617_085231_102085 zdymadlo na řece Moravě 20210617_090954_102095 most nad řekou Moravou u Kostelan Čti více…

Začátek června 2021, kdy dochází konečně k uvolnění po covidu.

Začátek června 2021, kdy dochází konečně k uvolnění po covidu.

Nadpis této vzpomínky je o tom, že skutečně ta omezení pohybu už téměř končí a je možné zajít do termálních bazénů, zajít do restaurace či do zámku a jiných muzeí v okolí Velkých Losin a prostě zase normálně žít. Je to ošklivé ohlédnutí za dobou, která trvala téměř celý rok.

Začala klesat čísla, kterými nás v televizi strašily a tak byl objednán pobyt v chalupě ve Velkých Losinách, kde jsme pobyli jako rodina od 6.června do 9.června a k tomu nám po celou dobu svítilo sluníčko a bylo tak, jak jsme na to v posledních letech byli zvyklí.
V provozu termálních lázní byly i venkovní bazény, už nebyly pásky zamezující vstupu na krásná a prostorná dětská hřiště v okolí a dalo se posedět v krásném prostředí a třeba i zajít na oběd. Tady to ale bylo dle očekávání místy až hodně drahé, takže dříve běžná dobrá polévka už měla číslovku v jídelníčku 65. A podle ceny polévky se dá dosti přesně určit, jsme-li v drahé či přiměřeně naceněné hospůdce.
Takže místo našeho pobytu naleznete na webu :
https://www.e-chalupy.cz/jeseniky/ubytovani-velke-losiny-chalupa-u-simonky-3408.php
A bylo nám tam dobře i když po ránu kokrhal kohout a odjížděli někteří za prací hned za oplocením, stále bylo v ložnicích absolutní ticho. Stalo se tak, že jsme se poprvé po ránu probudili a bylo nám divné, že už je 9 hodin.
V den nedělního klidu byl po ránu příjezd do Velkých Losin a tak se i stalo, že jsme museli projet kolem kostela ve Velkých Losinách. Ten byl vždy, když jsme sem zavítali, zavřený a dalo se tak jen odhadovat, jak to vypadá v interiéru, a to jen podle informační tabule před kostelem.

20210606_101516_101713 a je to skutečně zajímavé místo 20210606_100754_101705 jsme na cestě ke kostelu ve Velkých Losinách

V neděli tu ale byla svatba a my se konečně dostali i do kostela ve slavnostním hábitu. O tomto krásném kostele zasvěceného svatému Janu Křtiteli ve Velkých Losinách se dočtete na webu : http://www.farnostlosiny.cz/?page_id=4055#utm_content=detail&utm_term=kostel%20Velk%C3%A9%20Losiny&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Jeho historie sahá až k roku 1600. A byl to skutečný zážitek, zejména, když venku svítilo naplno nedělní dopolední slunce.

20210606_101145_101708 takže jsme se poprvé dostali i do interiéru kostela 20210606_101210_101710 takže jsme se poprvé dostali i do interiéru kostela

Odpoledne jsme pak byli na prohlídce zámku Velké Losiny, kde ještě byly rozkvetlé barevné rododendrony a bylo možné nahlédnout na nádvoří zámku, ale jít i na jeho prohlídku.

20210606_123031_101744 v parku u zámku ještě kvetly rododendrony 20210606_124203_101759 v parku u zámku ještě kvetly rododendrony Čti více…

Podívali jsme se na zámky, které byli pro nás dosud neznámé.

Podívali jsme se na zámky, které byli pro nás dosud neznámé.

Základním cílem a jakousi povinností byl opět hřbitov ve Vřesině, kousek od Poruby. Už konečně povolily restrikce kvůli covidu a tak jsme mohli vyrazit na delší trasu a dokonce jsme i plánovali oběd někde na předzahrádce. Při ranním odjezdu z Olomouce nám pršelo, pak to polevilo, když jsme dojeli na náměstí ve Fulneku. Naposledy, když jsme tady zastavili, tak jsme hledali cestu jak dojet k zámku nad městem. nyní už víme, že dojet se sem dá, jen pokud k tomu máme oprávnění, jako třeba soukromý majitel zámku na Fulnekem.

20210522_092744_101596 na náměstí ve Fulneku 20210522_093002_101597 na náměstí ve Fulneku s radnicí

No musí se od náměstí po svých pořád do vrchu kolem kostela Nejsvětější Trojice.
Když jsme vystoupili z auta, začalo poprchat. Došli jsme do otevřeného kostela nad náměstím. Jen jsme zírali na tu krásu a hlavně na nově pozlacenou barokní výzdobu kostela a přilehlých klášterních chodeb. když jsme vyšli z kostela už pořádně pršelo.

20210522_093357_101603 kostel nejsvětější trojice ve Fulneku 20210522_093707_101604 interiér kostela ve Fulneku

Ale nedali jsme se odradit a tak se stalo, že jsme stáli před branou do parku před už opraveným zámkem. Byl jsme zvědavý, komu to tu nyní patří a zjistil jsme, že adresa současného majitele je v panelákovém bytě v Ostravě – Porubě. Obdivuji odvahu takových to majitelů dát se do tak ohromné práce a finančních závazků.

20210522_095418_101617 celkový dojem ze zámku nad Fulnekem 20210522_095324_101616 ještě jedno sídlo, které je ve vlastnictví zámeckého pána Čti více…

Květnové výlety po okolí Olomouce – 8.5. a 9.5.

Květnové výlety po okolí Olomouce.

Hned na začátku této vzpomínky musím konstatovat, že na svátek 1.května a pak i v neděli 2.května jsme se věnovali jen zahrádce. Protože počasí pořád chladné a bylo také potřeba už nějaké to semínko vložit do země.
Za to svátky 8.5. a 9.5. jsme oslavili jako rodina, která se mohla od vánoc poprvé sejít, protože při uzavření okresů to celou tu dobu prostě nešlo. No a sešli jsme se také proto, že vždy touhle dobou oslavujeme jedny narozeniny. Takže jsme se viděli s našimi potomky, ale doba je taková, že by ta omladina nejraději proflákala s mobilem a nějakou tou přiblblou hrou.
Takže bylo potřeba jim připravit nějaký ten výlet, aby měli pohyb a uviděli i něco, co by je mohlo zajímat.

Dopoledne jsem z jedním vnukem zajel k jezeru Poděbrady za Olomoucí, zjistit jaký je stav vody, jaké jsou zde možnosti ke koupání. Voda byla průzračná, hladina až o 50 cm vyšší než obvykle. U stánku fronta na občerstvení, okolí upravené a připravené na sezonu. teplota vody odhadem kolem 17 st.C.

20210508_105512_101560 u jezera Poděbrady za Olomoucí 20210508_105641_101561 u jezera Poděbrady za Olomoucí

Takže v sobotu 8.května jsme se hned po obědě vydali auty do obce Veselíčko s tím, že už to tam známe a víme, že ten nejmenší vnouček bude mít radost s rozsáhlé travnaté plochy a snad se pořádně i vydovádí. Nicméně v mém zájmu bylo i to, podívat se k doporučené novince a to k soukromé kapli sv.Vendelína, která se nachází jen kousek od zámku ve Veslíčku, na katastru obce Osek nad Bečvou.
Konečně byl teplý a slunečný den a zámecký park byl čerstvě posečený a v perfektním stavu, takže i ta naše rodina to kladně vyhodnotila a vnuci si to pořádně užili s létajícím talířem, badmintonem a házením kamínku do zámeckého rybníčku. No a mi postarší jsme se kochali mohutnými stromy v parku a tím krásně prosluněným zeleným prostorem.

20210508_140436_101570 anglická zahrada při zámku ve Veselíčku 20210508_133634_101567 anglická zahrada při zámku ve Veselíčku Čti více…

Konečně zase na výletě v Luhačovicích.

Konečně zase na výletě v Luhačovicích.

Jak jsem přišel k nákaze covidem-19 je stále záhadou. Od 26.února tak došlo nejen k zákazům cestovat do jiných okresů, ale i k vyřazení zájmu o cokoliv a vše se v moji soustředilo na to, abych zase nebral chuť k cestování a z vážného onemocnění zápalem plic se dostal v relativně dobré kondici.
Až od 24.dubna mohu konstatovat, že už se to dalo do běžných kolejí i když se pořád velmi rychle dostaví únava i z obyčejné vycházky. Ale za tu dobu odmlčení jsem inventarizoval vozový park a prodal jsem s ohledem na postupující starobu a nemoci postarších pánů to mé „autíčko“ se kterým jsem si užíval prvních 10 let ve starobním důchodu.
Takže první „velký“ výlet byl do lázní Luhačovic spojený s nákupem borůvek na farmě u Provodova.
V lázních nebylo lidí a tak jsem si je ve slunečném odpolední dokonale vychutnali a také jsme mohli konečně nabrat do lahví i slavnou vincentku, která mlže pomoci v léčbě po covidu.
I příroda dělá své opakované divy a jaksi jsme si všiml i toho jak to vše kolem rozkvétá a propuká v přírodě život. je to jaksi krásnější než to bylo před tím.
Takže pár snímků z procházky po lázních Luhačovice.

20210426_092722_101396 začínají jít do květu kaštany 20210426_132028_101420 dům Bedřicha Smetany v luhačovických lázních

20210426_124833_101409 dům Jurkoviče v Luhačovicích a hlavní opravená kolonáda 20210426_125708_101415 hala na kolonádě s pramenem Vincentky

20210426_123053_101400 Luhačovice - hlavní promenáda k lázeňskému parku 20210426_130409_101418 na říčce Šťávnice při kolonádě Čti více…

Jaro v olomouckém rozariu.

Jaro v olomouckém rozariu.

Byli jsme v olomouckém rozariu, abychom absolvovali potřebnou procházku po prodělané nemoci, kterou nám nadělila infekce covidem-19.
Byla sobota 24.dubna a byl svátek Jiřího, kdy pranostika říká „Na svatého Jiří vylézají z děr hadi a štíři“.
No a tak jsme také vylezkli z našeho domova a prošli se již otevřeným a zdarma zpřístupněným parkem – rozariem, který se nachází hned vedle Bezručových sadů a dá se z něj také jednou stranou vstoupit přes lávku do části rozaria, kde se nachází několik klidných zákoutí, téměř bez lidí. Po dlouhé době bylo na slunci tepleji než ve stínu a tak tahle procházka přišla vhod.
Netřeba dalšího povídání. Jen snad základní informace, že vstup či východ do a z rozaria se přesně v 18.00 automaticky a na dálku zavírá, takže se musíte vracet k hlavnímu vchodu, který se nachází na ulici 17.listopadu a tak není koho by se dalo „ukecat“.
Prosím doporučuji a prohlédněte si co tu lze spatřit.

20210421_095824_101460 lávka, která je i vstupem z Bezručových sadů do rozaria 20210421_095852_101462

20210424_162018_101508 mozaiky jsou zde od roku 2008 20210424_162436_101517 mozaiky jsou zde od roku 2008

20210424_163409_101527 vše v plném květu 20210424_163921_101533 pohled na chrám sv.Michala

20210424_171107_101555 odpočinkové plochy nad rozariem s výhledy do okolí 20210424_171157_101556 výhled na kostel sv.Michala

Další fotky jsou v přiložené fotogalerii.

Poslední lednová neděle u pramene řeky Odry.

Poslední lednová neděle u pramene řeky Odry.

Protože v denním tisku a lokálních mediích se objevovali zprávy o novém podvalovém chodníku k pramenům řeky Odry, bylo pro nás zcela zřejmé, že jakmile bude krásné počasí a k tomu sobota či neděle, máme možnost si splnit přání a zajít již opakovaně k pramenům a porovnat jak se to tu změnilo.
No a měli jsem se cestou k pramenům čemu divit. Zcela jistě totiž víme, že v roce 2012 jsme tu byli v říjnu na hřiby a měli jsme tehdy dobrou sklizeň, protože tu byl krásný vysoký les a mechu byla spousta suchohřibů.

DSC_0742 pramen řeky Odry v říjnu roku 2012 20210131_140642_101313 odbočíme z lesní cesty a jdeme k pramenům řeky Odry

Ale kalamita kůrovcová a snad i něco jiného toto vojenské území změnilo k nepoznání. Místo vysokého lesa jen nově vysázené smrčky. Snad jen to, že vše bylo přikryto sněhem, kterého je ve městě pramálo či skoro žádný, tak se tento nový pohled zdál trochu snesitelný. jen jsme si říkali, že ta mládež ani snad neví jak to tu dříve vypadalo a snad ani tehdy neměli zájem do těchto končit jezdit.

20210131_131801_101280 na konci cesty stával hustý a vysoký les 20210131_133732_101292 je neděle a jsou zde na cestě davy lidí, naštěstí dál od sebe než jsou 2 m

Ale sluníčko zatlačilo špatný dojem z této změny a tak si můžeme říci že na tento den a na tento výlet stojí za to něco zapsat a uložit do vzpomínek.

20210131_132757_101286 a poslední sněhuláci 20210131_135346_101304 ale i tak se dá vidět něco zajímavého Čti více…

?>