Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

První den s putováním po Normandii – červen 2017.

Dojet autobusem poblíž Paříže na první nocleh, to byla dlouhá doba. Jeli jsme od 4.00 hodin přes Německo a Francii do 21.00 hodin, kdy jsme dojeli na první nocleh v Cergy. Najeli jsme ten den kolem 1380 km. Zastávka byla jen jednou v Německu a pak až ve Francii. Rozloučení v Česku bylo v Rozvadově. Vše ohledně postupných nástupů bylo podle časového plánu. U Schwabachu kousek od Norinberka byla zácpa, protože tu probíhá velká rekonstrukce a ze tří pruhů to sjíždělo jen do jednoho pruhu. Pak se to opakovalo, ale nečekaně, kvůli bouračce na velkém okruhu kolem Paříže. Zajímavé bylo to, že jsme jeli v pondělí 6.června a nikde nejely kamiony. pak jsme se dověděli, že byl státní svátek v obou projížděných zemích a tudíž jelo jen něco na výjimku s ovocem či mrazící vozy.
Nocleh to bylo takové malé zklamání, protože pokoj na hotelu řetězce Premier byl jako z popundeklu a otáčení tělem málem na chodbě, ale měl vlastní koupelnu a WC v prostoru tak metr na metr. Téměř jako u hotelového řetězce „F1“. Nocleh podle rozsvíceného poutače při našem příjezdu byl za 47 eur na pokoj, ale ráno už tam svítilo číslo 55 eur. Snídaně byla v ceně zájezdu a to za 5 snídaní 750 Kč. Na místní reklamě to dalo ale informaci 5 eur za snídani.
Ale hned po ránu to šlo stranou a nastal den plný krásných zastavení a poznávání. Odjeli jsme v 8.30 z místa zvaného v Cergy. V Gaverni poblíž města Vernonu jsme byli v 10.00 hodin. Parkoviště pro autobusy už bylo do půli obsazené a tak jsme jen vystoupili a autobus odjel, neměl totiž rezervaci k zaparkování předem. Pak se stála fronta na vchodu pro skupiny, pro jednotlivce to je už jiný vstup z jiné ulice. Prohlédli nám tašky a předali kontrolní lístek a šlo se na prohlídku. Nejdříve podchodem pod silnicí do leknínové zahrady, kde Monet maloval své pověstné lekníny. No bylo to úžasné, zejména to pomyšlení, že cestou v autobuse i vydatně pršelo a pak se honily mraky a měnilo se světlo tak rychle, že šel jeden snímek za druhým a ani jsem nevnímal to, že na svůj záběr tu čekali davy lidí, zejména pak davy důchodců.

Ale měli jsme na prohlídku celé dvě hodiny a tak to bylo v pohodě a hromadily se jen krásné dojmy a záběry. Stačilo jen posečkat až ti, co to loví do telefonu či tabletu uvidí na displeji, co vlastně fotí.
Pak se přešlo zase tunelem pod silnicí a byli jsme v zahradě zahrad. Nyní tady kvetly vlčí máky v mnoha barevných odstínech, růže a ozdobný česnek, ale i jiné květy plné barevných krás. No prostě úžasné a to jak ty mraky letěli nad hlavou a měnilo se osvětlení, tak to byl pro ty, co chtějí ulovit něco senzačního, fakt bezva zážitek.

Pak se objevila frontička na vstup do domu, který je nyní museem, kde Monet dlouhá léta žil a maloval svou zahradu a hlavně ty své lekníny. Vše se tady dalo fotit a tak jsme se kochali zavěšenými obrazy či jinými detaily jednotlivých barevných místností. Obrazy tu jsou i od samotného Moneta , ale to jsou jen kopie, ale jsou tu i obrazy jeho kamarádů jako od Cezana, Picasa, Bourdina a jiných.

Pak už jen záběry z kuchyně vybavené hodně zvláštní pecí a měděným nádobím a to co jsme museli vidět bylo viděno a nafoceno a tak jsem tento dům mohli opustit, vrátit se zpět vlastně nebylo možné. Pak se hledal nápis EXIT. Obešli jsme tak zahradu ještě jednou až jsme dospěli k hale, kde se prodává vše možné, jako vzpomínka na Moneta. Pak WC a je to za námi. Vycházíme ven, tam kde je vstup pro jednotlivce a nestačíme se divit kolik těch lidí tam ještě čeká zase ve frontě.
Autobus na parkoviště přijíždí a my nasedáme a jsme přesunuti do míst odkud je vidět do údolí meandrující Sieny a kde stojí překrásná zřícenina hradu. Hrad cateaou Gaillard postavil nad městečkem Les Andelys a řekou Sénou Richardem lví srdce. Když vystoupíme z autobusu, který byl cestou umyt pořádným deštěm, svítí slunce.

V polovině cesty po pěším chodníčku ke zřícenině tohoto mohutného hradu se schováváme před další přeháňkou. No a pak zase ta nádherná příroda, nádherná zřícenina a slunce a velký výletní parník na řece pod námi, co sem přijel asi až z Rouenu. Pohled na bílé skály na řekou a ty úžasné mraky se nám vrývají do paměti, byla to nádhera.
Nasedáme a jede do dalšího místa ke klášteru ze kterého stavebně moc nezůstalo, ale který tu stojí už hodně dlouho. Je to místo Jumieges. My projdeme jen krásným starobylým městečkem a pak na hřbitov, kde je taky pěkný kostel a zajímavé náhrobky.

A cestou fotíme a zachycujeme tak vzpomínku na toto malebné místečku v záhybech Sény. Vracíme se k autobusu a jedeme k poslednímu plánovanému místu na pobřeží s bílými skalisky do Értratu. Je to místo kde malovala parta inpresionistů a jsou na to tady pěkně hrdí. Mají tu na promenádě desky s reprodukcemi obrazu a přes něj vidíte skutečnou krásu, kterou malovali.
Tady se musí zaparkovat na začátku lázeňského městečka a jít kousek mezi parádními hotýlky a hotely a krásným stavbami restaurací, až se dojde na promenádu.

Tady to pořádně fouká, moře či vlastně oceán se předvádí. Jdeme po pláži z drobných kamínků a fotíme tu nádheru kolem, zejména pak skalní okno na konci pláže a k tomu detaily skal nad námi. Naše obličeje dostávají barvu, jako by jsme se tu i opalovali.

No i toto krásné místo dosud námi nepoznané opouštíme a jede se do Le Havru. Nejdříve na večeři a pak na hotel. Večeři dostávají v řetězci Flunch při obchodním centru. My sedíme venku a pojídáme co nám ještě domov nachystal. Pak je tu poslední přesun dne na hotel. Tentokrát to dopadlo dobře protože hotel je nový, pokoj velký s vlastní sociálkou z umělé hmoty, ale je to dobré. Je spousta hodin, tedy přesně 22,00 a slunce je pouze schováno za mraky. Je znát, že jsme hodně na západě.

Tady jsou fotky z prvního dne putování po Normandii:

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.