Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Velikonoce prožité na ostrově Ischia – výstup na Epomeo a ještě
cestou po vinné stezce.

Nadešel čas, kdy všechny předpovědi počasí oznámili slunečné dny a tak plán byl daný během chvilky a během dvou dnů byl taky na sto procent dodržen.
Po snídani jsme vyjeli do obce Fontana, abychom odtud vystoupali trasu dlouhou pouhé 3 km na vrchol ostrova Ischia. Bylo tu zcela nové značení a tak nemusím nic do detailu popisovat. Cestou k vrcholu jsou upravená zastavení a rozšířená nabídka parkování pro auta či možnost dojet k vrcholu na koni.

dsc_0019_48245 když na Epomeo, tak z městečka Fontana dsc_0020_48246 odtud je to jako nic, k cíli jen 3 km

Ale my šli po svých, kochali se cestou pohledy směrem k hradu Aragonese. Dosáhnout vrcholu není problém, byl problém se na něj umístit a vyfotit. ten krásný den se takto rozhodlo více lidí a tak malá plošinka byla zaplněna, ale šlo to, docházelo k postupné výměně těch co museli vše nafotit a pokochat se alespoň chvíli pohledem dolů k moři, kde se rozléhají obce Lacco Ameno a Casamiciola.

dsc_0057_48263 pohled na Forio vlevo a na Lacco Ameno vpravo dsc_0059_48265 pohled na Casamiciolu

Pak po sestupu vás nová tabulka upozorní, že lze projít hospůdkou a dojít na další z výhledových míst. No a pak už jen posezení u cappuccina a kávičky.
Cestou zpět zastavení u kapličky s novými vraty, kde jsem oslavili přípitkem dosažení vrcholu s výškou 738 m n.m.
Pak jsme se rozdělili na zdatné a bolavé. Bolavá šla k výhledu u vrcholu Pietra dell Aqua a pak pozvolna mezi vinicemi zase zpět do obce Fontana a autobusem na hotel.
Ti zdatní byli vedeni cestou směrem ke kostelíku Santa Maria al Monte na který se díváme z našeho hotelu ve Foriu a který je i v noci nasvětlený.
Po ostrém sestupu se dostáváme na náhorní plošinu, která je zarostlá lesem, který je na jaře ještě průhledný a dají se dohledat místní obydlí údajně až z osmého století, která si tu upravili místní obyvatelé vysoko nad mořem. Kolem cest objevíte uprané kamenné zídky, v kameni vytesané studánky, nebo velké kamenem vyzděné jámy, které tehdy sloužili k uchováni potravin.

dsc_0087_48277 a je tu jeden z kamenných domů dsc_0099_48284 a taky další domy ve skále

Tentokrát jsem objevil další dva kamenné domy vytesané do skály či vlastně jen do spadeného balvanu po hodně dávné sopečné erupci. Ale protože jsem tady už šmejdil dříve, mohu shrnout vše do informace, že jich je tady více, ale bohužel stále není mapka ani směrové vyznačení těchto skalních domů. Takže mohu doporučit těm kdo by měli zájem, hledejte taky, snad objevíte i jiné než já a já jich mám na kontě 6. Doporučuji, naplánujte si delší čas na bloudění, je tu krásná příroda a je viditelno v tomto lese jen právě na jaře. Tentokrát jsem potkal místní co svážejí dřevo z lesa a to jen na hřbetě koně. Tento výlet stál za to.

dsc_0121_48299 a pak vyhlídka od kostela Santa Maria Monte dsc_0128_48302 a sestupujeme do města Foria

Pak ale po vyjití z lesa na Vás čeká úmorný sestup k hlavní silnici. Cestou od vyhlídky od kostelíka Santa Maria al Monte objevíte zastavení u parku Carbaro, který zase nebyl otevřený a probíhala v něm rekonstrukce. takže je to pro mě místo stále osobně nepoznané. Cesta pak končí kousek od kaktusové zahrady Ravino.
Druhý slunečný den jsme naše přátele museli zavést do míst, která vždy navštěvujeme při našem pobytu na ostrově a nikdy nás tady nezklamou.

dsc_0376_48418 pohled k Faianu dsc_0400_48430 a jsme u cíle v restauraci rodiny Trani s výhledem na ostrov Capri

Jde o restauraci, kterou obhospodařují všichni rodinní příbuzní, vše je z místní produkce, jen snad minerálku naváží. Tentokrát naše návštěva měla jedno velké životní selhání, takový malý trapas, ale taky poznání, jak vše může z dobrého přejít v konec životních plánů a snů. Restaurace patří rodině Trani a vedl ji otec a pan Jusepe. Obsluhuje Rafael a Giro a sestra s matkou pracují v kuchyni. My sem došli, měli sebou, jako vždy, malou pozornost z Česka, piva v plechovce a fotky z minulé návštěvy. Na stolech kolem už vše připravené na výletní sešlost. V kuchyni bylo slyšet šum pečení. Sedli jsme si ke stolu s výhledem a čekáme na obsluhu. Dlouho nikdo nejde, to se dříve nestalo. Vždy nás vítal jeden ze synů, vždy ten stejný, co si nás také dokonale zapamatoval. My měli za to, že se jmenoval Jusepe. Po delším čase přišel syn Rafael, kterého jsme tu vídali, ale ten náš nikde. Ptáme se kde je Jusepe, ten náš méně známý Rafael odpověděl že před dvěma roky umřel na infarkt. My v šoku, došla nám radost z toho, že se nám sem podařilo zase vyšlápnout. A tak jsme se smutkem v očích i na duši předali naše dárky. Brácha Rafael šel připravit naši obvyklou objednávku a my vedli smuteční řeči o tom, jak ten život je zlý, člověk se jen žene za svým a pak najednou šmik a je konec. Naše objednávka nešla, a tak jsme se šli podívat co je v restauraci nového. A najednou kolem nás proběhne náš „zemřelý“ známý. Je to on, není to on, vždyť nejsou dva. Je to šok, vidět mrtvého mezi živými.
A pak přijde vysvětlení. Před námi stojí s naší objednávkou náš „taky“ Jusepe, tedy on vysvětluje, já jsem Giro, zemřel náš otec Jusepe. A tak záměna jmen v naši paměti byla úvahou o krutostech života a změnila nám náladu zase do tóniny Dur. Už obsluhoval jen ten náš Giro, Rafaelo byl jen v zákulisí, sestra už se provdala a po restauraci se projížděla její dvouletá dcera. No prostě tak nám letí ten čas, někdo umírá, někdo se narodí. Pak už bylo vše při starém.

dsc_0415_48436 už jsou tu němečtí hosté a obsluha, nám starý známý Giro

Pochutnali jsme si na hranolkách v kuchyni nařezaných s majonézou, místním červeném vínečku a citronové vodě. Hodláme zaplatit, ale na oplátku máme ochutnávku citronového likéru a pak teplé koblížky.
Chceme platit, ale ke koblížkům patří kávička a tak se nám zvedá hodnota útraty, ale i dobrá nálada k tomu. Mezi tím došla ta velká výprava němců, co za tento výlet s průvodcem zaplatila na osobu 22 eur a ještě dala něco za oběd. No vše dobré někdy končí a tak jsme se s nově zrozeným Girem rozloučili a byli pozváni na podzim, to bude nová úroda dobrého vína. Cesta do výchozího bodu u kostela v Compagnanu byla nyní vedena podle kvalitní mapy, kde je cesta vyznačena červeně. Nic se nehledalo, nikde jsme se nevraceli a jen jsme se kochali pohledy na moře. Jediné co nebylo, tak nebylo vidět na ostrov Capri, který se nám pořád ten den schovával v oparu.
Ale najednou jsme se objevili v místě, kde paní za plotem sázela rajčata a vše kolem měla nádherně až vzorně upravené a o kousek dál nám „dědula“ zapěl árii z písně O sole mio. Na brance byla reklama na vinný sklípek u Franceska. Popošli jsme, ale nakonec se vrátili a oznamovali jsme svůj návrat také slovy „o sole mia“.

dsc_0453_48453 skutečně originální obsluha a ještě nám i zazpívala

Dědula – majitel onoho posezení a zahrádky, na které dřela jeho paní, nás uvítal a nabízel dobroty z jeho vinice a zahrady a k tomu i prozpěvoval překrásné árie. Těm se nedalo odolat. A tak k vínu se nám na stole objevila místní šunečka a bílým chlebem. Jako dárek nám byly přiděleny před námi utržené pomeranče, voňavé a sladké, jaké u nás v obchodě neseženete.

dsc_0439_48446 a k tomu vyhlídky, které stály za to dsc_0472_48462 s krásnými výhledy na hrad Aragonese a pláž Cartaromana

Máme zážitek nad zážitky a k tomu moc dobrou náladu. Pak už jen cesta s krásnou vyhlídkou na hrad Aragonese a čekání na autobus do Ischia Porto.

Potom přestup a jízda na hotel. Den zážitků skončil zase, jak jinak, v teplém bazénu s léčivou vodou. Takže tento den nás léčil na duši pak i na těle.

Kdo by náhodou chtěl také využít takovou aktivní dovolenou, pak je to pohodové od března do května a od září do října. Jinak je zde přeplněno a doprava vázne. Tentokrát bylo vše v pohodě a doprava autobusem i levnější. Vše jsem si zajistil individuální cestou přes zcela spolehlivou agenturu která sídlí přímo na ostrově a řídí dvě prima dívčiny mluvící česky. Musím je jen chválit. Najdete na ně kontakt na webu www.mytravelling.it a já vám mohu poradit jak na to co nejlevněji.

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.