Cestovatelské tipy a rady na cesty

Dolomity – den první – procházka kolem kopce Monte Elmo
s výškou 2.434 m n.m.

Mé vzpomínky jsou směrovány mezi dny 16.června a 21.června roku 2015. Nachází se taky mezi první a poslední pořízenou fotkou z nočních přejezdů Rakouskem, kdy hned po noční jízdě a výstupu z autobusu nastoupilo do lanovky a vyjelo do výšky 2.010 m n.m. a kdy se ukončila překrásná tůra kolem Drei Zinen u chaty Auronzo ve výšce 2.333 m n.m. , nasedlo se do autobusu a jelo se zase přes noc domů.

Tak tady je tedy vzpomínka na středu 17.června. Ráno jsem se probudil po 5. hodině a kolem kopců v údolí, mezi městy Spittal a Lienze, se honily těžké mraky a bylo po dešti. Nicméně na tankovací stanici před městem Lienze už jsme všichni dýchali čistý a věží vzdoušek a sledovali boj slunce s vycházejícím sluncem.

Ještě projet přes Rakouskou hranici s Itálií, vyslechnout si informaci, že tady touto sedačkovou lanovkou se jede taky na vrchol Helmu a snad z druhé strany už nebude hora schovaná v mlze, a že se to upraví. A upravilo. Naštěstí pro nás, tento boj na celý den vyhrálo slunce a tak se stalo, že v 8.30 už jsem měli rozhodnuto, jak se jen lehce přestrojit na ten náš první výlet. Byli jsem před lanovkou v nadmořské výšce 1300 m n.m. v malebné obci Sesto Sexten.

Hned na poprvé se všichni vlezli do kabiny s kapacitou pro 56 lidí. Ale to už tak chodí, že někteří museli jet až tou druhou a my se tak promíchali s davy turisticky založených Rakušáků. A začalo se fotit, protože proti nám přes údolí se mezi odplouvajícími mraky zjevovala krás Dolomit.

Když dojel v druhém sledu i náš vedoucí zájezdu pan Jiří, měli jsme vybrán směr pochodu a tak nás ta druhá várka lehce dohnala na širokém štěrkovaném chodníčku, kudy jelo i terénní auto se zásobami pro chatu Hahns Spiflhutte ve výšce 2200 m n.m. Celá naše výprava se dala na pochod směrem k odbočce, kde stála o samotě lavečka se stolem a nad ni pak byla strmá a klikatá cesta k vrcholu hory Monte Elmo se svoji výškou 2.434 m n.m.

A tady jsem měl dlouhé rozhodování jestli taky vystoupat nebo ne. Ale když jsem si to u té lavičky skutečně vychutnal, tedy pojedl z domu připravený ještě sťavnatý řízeček a zapil minerálkou dosycenou magnesolem, dal jsem si limity a začal taky stoupat. nejdříve jsem si položil jako cíl vojenské bunkry z první světové války. pak už jsem podle dosaženého času věděl, že to dám až na vrchol ale taky rozhodlo i to, že bylo vidět i některé vracející se turisty k výchozí lanovce, po jiné hřebenové cestě, vedoucí přímo kolem těch betonových bunkrů.
Až na vrcholu, kde stojí jen opuštěná a dokonale vybydlená chata, jsem mohl sledovat tu strašnou absurditu první světové války a ten boj o „velké nic“, který snad trvá i doposud.

To proto, že tady na vrcholu jsou osazeny nové hraniční desky a jen na malé ploše jsou na první pohled viditelné tři kousky vyznačují nesmyslný boj o pozemek svého státu. Takže i v dnešní době nemůže být nic bez komplikací.

Naštěstí tento problém jsem viděl jen okrajově a raději jsem se věnoval té kráse kolem. Rozkvetlým loukám, skalnatým výběžkům Dolomit na druhé straně údolí. No byla to nádhera a byli jsme rádi, že sluníčko to vyhrálo.
Ale protože se mělo ten den dojet na ubytování, byla podána informace, že nástup do autobusu bude ve 14.00 hodin a že na lanovce mají polední pauzu, takže poslední sjezd bude možný až ve 13.30 hodin. mě osobně vybila tak hodinka na odpočinek na lavečce pěkně v závětří, kde jsme měl možnost pojíst obědové zásoby a při tom sledovat, jak každou chvilku letící mraky mění krásu tyčících se skal přede mnou.

A pak se jelo směrem na městečko Auronzo.

Z okna autobusu jsem fotil překrásné okolí cesty do Italského města Auronzo přes městečko Pádola až do cíle, který se nacházel v údolí řeky Piavy, kterou z válečných vzpomínek na první světovou znám nejen já osobně od svého otce.
Jelo se krajem Cadore, takže každí městečko mělo něco za jménem jako „di Cadore“. Nakonec i naše městečko mělo název Piave di Cadore. Ale toto městečko či už i město, kde jsme tři noci spali v malém ale útulném a příjemném hotýlky se třemi hvězdičkami a které neslo jméno al Pelmo, mělo ještě něco navíc.
Bylo to město, kde se narodil někdy v roce 1477 velký Italský malíř Tizian a dokonce v krásném kostela je i jeho originální obraz. A je hlídán pouze sklem a alarmem.

Protože jsme na hotel dojeli v 16.00 hodin, byl čas na procházku městěčkem a vše co bylo doporučeno k vidění jsem viděl a samozřejmě to krásné i nafotil.

Den byl zakončen podávanou večeří a pro všechny obrovským překvapením, které spočívalo v tom, že na stolech byly velké číše na víno a bylo nám všem do nich nalito dobré červené deci vína. A k tomu karafy s ledovou vodou – kohoutkovicí. A to vše, no ještě i dvojí chod složený s polévky a masa s malinkou hromádkou brambor a k tomu malinko zeleného listového salátu a hromádka nastrouhané mrkvy. Překvapení nemělo vysvětlení a tak se stalo zdrojem volné zábavy. Den nám skončil a každý toho měl dosti a taky musel hledat sílu na den druhý našeho putování po Dolomitech.
Jako typ pro dovolenou tu mám informaci, kterou lze využít. V hotýlku, kde jsem se ubytovali na tři dny a pak odtud vyráželi do okolí to bylo pěkné, čisté s použitelnou stravou ze které se člověk až tak po ránu nepřežíral a večeře byla lehká a chutná, v ceně základní pití, takže nebylo výdajů navíc. Obsluha vstřícná a dalo se s ní domluvit německy i anglicky, bylo kde zaparkovat i autobus a přesto to bylo hned ve městě a kousek od hotelu byla i zastávka pro linkové autobusy. Když jsem zapátral na googlu tak v mapě byl hotel uveden a má i reklamní filmeček, kde vystupují ti lidé, co nás obsluhovali, takže „dali kůži na trh“. A navíc pod hotelem a přes město vede i předělaná železniční trať na cyklostezku.

Hodně dobré místo na pobyt při dovolené. Sami se podívejte, tady je jejich webová stránky www.pelmo.it . Fotky které jsem si já pro sebe pořídil tu taky najdete. jen já nenašel wellnes, které nám nenabídli, ale asi bych za to i něco utratil.

A nyní je to jen na Vás jestli si najdete čas a budete se kochat pohledy na Dolomity tak jak jsem se kochal já při tomto výletu.

Similar Posts:

• 01 – Vzpomínka na Chorvatské Vrsi mulo, – červen 2023. – 6.7.2023
• Rakousko a Německo pod Alpami v pozdním létě – den první – 20.9.2012
• 02 -Zase za poznáním okolí Třeboně – středa a čtvrtek – říjen 2018. – 17.10.2018
• 02 – Vzpomínka na výlet do městečka Nin – červen 2023. – 6.7.2023
• Zase jeden z vydařených výletů na Praděd – 2013. – 15.12.2013