Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Články oštítkované jako ‘2017’

Začátek září roku 2017 – za poznáním krás Beskyd.

V letošním roce se ve zprávách o počasí věnují tomu, jak bude v Čechách a zapomínají na to, že tu jsou i jiné regiony, kde může být i zcela opačný průběh počasí. A tak jsme se řídili vlastní intuicí a očekávali u nás na Moravě, že bude od pátku do neděle krásně a taky bylo a my si to pořádně užili.
No prostě po obědě v pátek jsme naskládali něco do „autíčka“ a jeli jsme směr Beskydy. No cestou jsme si řekli, že by jsme mohli po 45 letech se také podívat na to, jak se změnil vrchol Lysé hory. Také jsme ale přišli na to, že jsme tam byli ještě někdy na velikonce, tak asi před 25 lety, to taky ještě nestál vysílač, no určitě nestál. Barák či nocležna, kde jsme spali na Silvestra roku 1969 už asi taky nestojí.
Vzali jsme to z Olomouce na Rožnov pod Radhoštěm. Tam vždycky zastavíme na náměstí, protože tam mají snad tu nejlepší zmrzlinu co známe, ano v Olomouci ji mají také, ale v Rožňově, to je takový rituál. Mají ji v kelímku, my pak popojedeme na parkoviště a pěkně si ji vychutnáme. Tentokrát to bylo stejné, ale ouha, mlsání skončilo a „autíčko“ nešlo nahodit, takže musíme sečkat až nám vychládne. Co dělat ? No ještě jsme nebyly na Jurkovičově rozhledně, tak tam zajdeme a pak popojedeme někam, kde taky zase zavzpomínáme.

DSC_7431_70814 A jsme na místě pod Jurkovičovou rozhlednou DSC_7432_70815 cestou si přečtete zajímavé povídání

Takže jsme se vydali na rozhlednu, a protože bylo krásné slunečné a jasné počasí, tak ten výstup stál za to a my uviděli něco, co je skutečně pěkné. Jde o repliku stavby, veškeré informace objevíte na zajímavých informačních cedulích při klikatící se cestě k rozhledně. Takže já detaily můžu vynechat a kdo bude chtít, tak se tam také podívá a vše se doví.

Vrátili jsme se k „autíčku“ to bez problému naskočilo a my jeli přes Horní Bečvu s odbočením na Ostravici. Tam kde odbočí silnice na Slovensko, tak je také lesní cesta, bez omezení pro silniční vozidla, a ta nám umožnila dojet až k chatě Sulov pod Bílým křížem.
Ale vše je vždy jinak. Chata Sulov už není hotelem, z ubytovací části jsou na prodej apartmány a vlastní restaurace je od 1.9.2017 zavřená a omluvné vývěsky říkají, že se na nás těší někdy v létě roku 2018. Tak jsme se přizpůsobili a udělali to, co v této lokalitě dělají všichni, co sem zamíří, šli jsme na houby. A musí jich tu být požehnaně, protože tolik aut odstavených při cestě, jsme ještě neviděli. Ale my našli jen dva kousky.
Ale západ sluníčka jsme si nenechali ujít. A našli jsme si klidné místečko a dobře se nám spalo pod čistou hvězdnou oblohou, tma která se dala krájet, to je vzácnost.

DSC_7464_70843 až to bude opravené bude prý léto 2018 DSC_7458_70838 západ slunce na Bílém Kříži - Beskydy

Ráno jsme posnídali a sjeli přes Staré Hamry a Ostravici do Sepetné. Ale s nastalou situací jsme nepočítali. Na nám známém parkovišti v Sepetné už nebylo kde zaparkovat, protože tam byl organizován závod horských kol a později jsme rozpoznali i to, že se pořádal „Výplaz na Lysou“. Takže davy a davy lidí. Ale to počasí, tak to byla paráda. Žádný opar, teplo, takže cestou se to dalo svlékat. Na výstup jsem se připravil přes vyhledávač www.mapy.cz a zjistil, že tohle je nejkratší, jen něco přes 6 km dlouhé stoupání, ale pěšmo to bude trvat 3,20 hodiny. Zpět to samé, takže den nám na to stačit bude. Vyšli jsme po složitém zaparkování v 10.10 hodin a na vrcholu jsme byli ve 13.30 hodin. Cestou jsme si plánovali zasloužený oběd s vyhlídkou.

DSC_7535_70883 motáme se kolem vrcholu Lysé hory DSC_7532_70880 motáme se kolem vrcholu Lysé hory Čti více…

01 – Chorvatsko – Podaca – konec srpna roku 2017

Je konec srpna a my jedeme do Chorvatska někam pod Makarskou. Bylo to něco přes 1000 km a jelo se tam přes 14 hodin. V sobotu 26.8. se vyjelo v 1.00 hodin a v cíli v obci Podaca jsme byli po 15.00 hodině. Jeli jsme pře Rakousko po dálnici až pod Graz, kde jsme před Slovinskou hranicí odbočili na městečko Mureck. Tady je hlídaný přechod do Slovinska a krásná krajina kolem řeky Mur. Jel i jsme směrem na Ptuj a pak k místu, kde se dokončuje slovinská dálnice a hned se najíždí na chorvatskou dálnici číslo „A 2“ Tímto řešením jsme ušetřili za dálniční poplatky za Slovinskou dálnici. Úsek k Zágrebu byl placený na mýtnici a stálo to při výjezdu nad Zagrebem 48 kun. Pak se kus jede bez placení na objezdu Zagrebu a najede se na dálnici „A1“ a po ní jsme jeli až na sjezd číslo 28 na Brelu. Tady se platilo 220 Kun. Při tomto sjezdu do Breli je krásná vyhlídka u obce Zaduarje na údolí Biakovo.

DSC_6525_70167 v obci Zaduarje - cestou na Makarskou rivieru DSC_6518_70163 krajina Biokovo - vyhlídka z obce Zaduarje cestou na Makarskou rivieru

Od Brely to pak bylo do Podace asi kolem 80 km. V Podaci jsme bydleli v nově rekonstruovaném apartmánu, kde se za noc pro čtyři osoby platilo 50 eur, tedy 12,50 eur za osobu a noc.
Apartmán je v ulici, kde na jejím konci jsou schody k plácku u moře, kde si dokonale vážíte pohody s výhledem na krásu kolem vás a když pak jezdíte na paddleboardu kolem skal a malých jeskyní, tak u ž nic lepšího ani asi být nemůže.

DSC_6542_70182 apartmán v Podaci - cíl na týden dovolené DSC_6552_70190 a jsme na krásném místě jen pro pár ubytovaných v ulici

Byli jsme i na pláži mezi davem, tedy až na konci, kde bylo i místo pro natažené nohy ale to už bylo jen o tom poslouchat žvásty hejkujícíh Čechů, kterých tady je požehnaně. Protože jsme byli autem, tak jsme dali na dobrou radu jiných co tu byli před námi. V neděli si vytipujte cestou místa, kde je odstaveno hodně aut při silnici. To je určitě pak pod silnicí krásná pláž a v týdnu tam těch aut už bude méně a tedy pláž bude jen Vaše.

A tak jsme na to reagovali a jedno takové místo dvakrát navštívili.

DSC_6695_70298 na jedné odlehlé plážičce za Drvenikem DSC_6720_70303 tady šnorchujeme a jezdíme na paddleboardu Čti více…

02 – výlet lodí do Trpanje a výlety po okolí

Byl nám doporučen výlet lodí s okružní jízdou za poznáním Trpanje na poloostrově Pelješac, pak do obce Duba, kde „lišky dávají dobrou noc“ a vy jste v naprostém osamocení, pokud tady trávíte dovolenou. Pak se jelo na začátek ostrova Hvar do obce Sučurej a pak zpět přes Drvenik a Zaostrog do Podaci.
Než jsme vyjeli přes moře na poloostrov byly zastávky, aby se nabrali další výletníci, co jsou ochotni za výlet zaplatit 140 Kun.
Po přistání v Trpanji bylo 1,5 hodin na procházku po okolí či na koupání v krásných zátokách se skalisky, kde je krásné šnorchování.

DSC_6857_70387 podél pobřeží pak je upravená cesta a na ní několik míst upravených ke koupání DSC_6867_70397 podél pobřeží pak je upravená cesta a na ní několik míst upravených ke koupání

My dali jen tu procházku, protože jsme tady byli někdy v roce 1995 a chtěli jsme poznat, jak se to tady změnilo. A musíme uznat změnilo a to podstatně. Je to tady moc pěkné místo na dovolenou v poklidu a krásným a rozmanitým koupáním, kde nejsou davy turistů. Je tu taková pohoda.

DSC_6849_70379 příjemné posezení v taverně DSC_6883_70408 v uličkách Trpanje Čti více…

03 – Večeře ve mlýně Košuca – Bosna Hercegovina srpen 2017

Náhodou jsme se dostali k pozvání na autobusový výlet z Podace do Kočuši, což je malá víska v Bosně a Hercegovině, několik kilometrů od obce Vitina, když se jede podle směrovek nejdříve na město Ljibušky a pak na tu Vitinu a za ní se odbočí do leva směrem k toku řeky, zatím to není nijak označeno směrovkami. Kdo by tam jel poprvé, musí se ptát. Mlýn leží nad řekou Tihalina.
Kdyby nebylo těch problémů při překročení hranice mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou, tak by to bylo zcela ideální vzpomínání. Tak se tam do mých vzpomínek zapíše informace, že tato hranice je pořád hranicí dvou znepřátelených regionů a lidí. Cestou tam to vypadalo na to, že budou všichni kontrolováni, ale pak jeden vyšší úředník rozhodl a mohli jsme popojet z Chorvatské stanice na tu Bosenskou. To jen proto, že dvě chlazená piva to rozhodla v tom horkém podvečeru.

DSC_7025_70529 foceno z autobusu cestou do Bosny - dálniční most do Ploče v Chorvatsku DSC_7034_70537 celniční stavba na území Chorvatska pak se jede směr Ljibušky

Cestou zpět už jiní úředníci a tak když řidič zašel s knihou jízdy, zelenou kartou a pasy řidičů na celnici na bosenské straně, byl jednoznačně řečeno, že má do pasu dát eura. Nedal, protože neměl a protože ani nechtěl. A tak se musel vrátit a od všech vybrat pasy a občanky, ale na ty se do Bosny vyjet nedá. takže na celnici šel jen s pasy. Dlouho to celník zapisoval a kontroloval. Na to, že mu podle knihy řidiče nesedí počet cestujících ale nepřišel, a tak neověřil ty lidi co měli jen občanky. Takže jen vydírání a pak kapric úředníka všemocného. Na celnici chorvatské už šel řidič se dvěma chlazenými pivy. Ale taky se musel vrátit. Prý v noci slouží tři, takže ještě to jedno pivo. No a tak se dalo třetí pivo a mohlo se jet do Podaci. Nikdo tou dobou ve 22,30 hodin nejel, ale přesto celní kontrola r´trvala celou hodinu.
Takže problémy už stranou a nyní k té večeři. Ti co nás tam přibrali na výlet se znají s těmi co jim patří apartmány v Podaci. Oni jsou Bosňáci a bydlí ve Vitině v Bosně a tak to před lety doporučili. Tehdy neznámé místo.
Nyní jsme tam dojeli a nebylo málem kde zaparkovat. K večeři již bylo pro celý autobus prostřeno.

DSC_7037_70539 budeme večeřet na mlýně na řece Tihalina DSC_7058_70559 ještě před večeří na mlýně v Kocuši Čti více…

04 – výlet k Bačinským jezerům u Ploče – srpen 2017

Jeden den jsme se vydali za vzpomínkami z roku 2008, kdy jsme tady byli hned dvakrát. (vzpomínka na Drvenik )
Byli jsme zvědaví jak se to tu za tu dobu změnilo. Již tehdy jsme objevili místo, kde dříve kvetl bohatý život dovolenkářů. Tehdy jsme tu objevili dokonce i vrátnici a v ní skřínky s trezory a v nich i klíčky, jako by tu před chvílí ještě někdo byl. Vstupy do vody tehdy žádné, vše zarostlo rákosem. Nyní byli malé objekty už zbořené.

DSC_7136_70619 při procházce kolem Bačinských jezer DSC_7123_70607 při procházce kolem Bačinských jezer

Vstup do vody ještě zarostlý, ale jeden centrální objekt, který mohl být kdysi velkou jídelnou byl jedinou a poslední stavbou v níž si nyní hrály místní děcka s pejsky, co na nás hned vyběhli, ale byli zkroceny malou holčičkou. Já pak objevil cestou kolem vody jedno místo, kde se dříve asi nakládala loď, takové betonové molo mezi rákosem a tam nádherná čirá voda se žábami a užovkou. Prostě oprávněně přírodní rezervace. Jezera jsme částečně objeli či obcházeli a sledovali život při jezerech.

DSC_7126_70610 při procházce kolem Bačinských jezer DSC_7157_70636 při procházce kolem Bačinských jezer Čti více…

01 _ Vyrazili jsme jen na dva dny do okolí Znojma.

Už jsem to měl v plánu delší dobu. Podívat se na něco co je spojeno s přírodní rezervací kolem řeky Dyje u Znojma. V srpnu se našel krátký čas, od pátku do neděle, že by se něco dalo stihnout. Podle předpovědí počasí by v této jižní části Moravy mohlo být i pěkné počasí vhodné minimálně k výletům.
A tak jsme v pátek 11.8. po obědě vyrazili po delší době s „autíčkem“ směr Znojmo. Nemaje dálniční známku jel jsem z Olomouce na Rousínov, Slavkov u Brna, Židlochovice, Pohořelice a Znojmo. Ve 14.00 jsme za Židlochovicemi jeli kolem prázného parkoviště při aquaprku u obce Žabcice. Tak se tam podíváme.

DSC_5577_69778 zastavujeme před obcí Žabcice a koupeme se

U bazénů jen pár lidí, voda má mít 25 st.C a nad námi v tu dobu téměř modrá obloha. A tak si jdeme užít léta a válíme se v bublinkách, zaplaveme a poležíme na měkoučkém trávníku. Jeden co bydlí jen kousek od areálu nám vysvětluje, že včera byla pořádná bouřka a tak lidi nikde. Jinak prý tu bývá plné parkoviště. No a tak jsme měli „kliku“ a víme, že to tu je parádní místo. Pak už jsme jeli přes Pohořelice do Znojma.
Já si po průjezdu městem odbočil ke klášteru Louka, kde jsme v roce 1970 pobýval na vojenském měsíčním cvičení. Tehdy to byli zážitky jaké se vodí ve filmu „Černí Baroni“. No když jsem dokončil vzpomínání, byl jsem s autíčkem na konci místní cestičky pod hrází přehrady na Dyji. Pršelo, přehnala se nad námi přeháňka a pak vylezlo sluníčko a to pak bylo něco k nadýchání, k rozjímání nad krásou té naší zemičky.

DSC_5585_69783 železniční most obnovené trati do Retzu DSC_5589_69786 a tady pod hradem ve Znojmě objevujeme parádní věci

A když úplně přestalo pršet, přejeli jsme mostek nad řekou Dyjí a byli jsme u musea motorek a motorů.

DSC_5609_69804 i něco takového parádního DSC_5611_69806 i něco takového parádního Čti více…

02 – Den druhý našeho poznávání národního parku Dyje u Znojma.

Konec procházky a popojeli jsme do Retzu, tady jen objeli náměstí plné aut a vydali se směrem na nejmenší rakouské město Hardegg. Cílem bylo něco projít po okolí. To něco byla návštěva rekonstruované celnice na České straně mostu nad Dyjí, kde byla i výstava fotek z doby před I.světovou válkou, kdy zde v Hardeggu bylo místo pro rekreaci Vídeňáků.

DSC_5791_69929 výhled od řeky Dyje na hrad Hardegg DSC_5798_69935 řeka Dyje v Hardeggu - hraniční most do Česka

Pak jsme toto místo, tedy bývalé centrum s okrasnou zahradou objevili a taky se tak trochu kochali okolím na řekou Dyjí. Město má jen 400 obyvatel a tak se dá říci, že jsme si město celé prošli.

DSC_5813_69947 nahlédnutí do areálu bývalých lázní na řece Dyji DSC_5822_69952 ale je tu jen pohoda a klid Čti více…

Cesta za poznáním Rumunska – červenec 2017.

Je složité udělat si úsudek na základě krátké zprávy, či špatné zkušenosti, někde mimo vlastní území Rumunska. Většinou jej pro nedostatek zpráv o této zemi mám ze setkání, se žebrající cikánkou z Rumunska ve špinavých hadrech, s nataženou rukou pro penízky a s omámeným dítětem v náručí, která stojí na rohu ulice Praze, či nedávno v norském Oslo. Dokonce jsem vnímal kusé informace o Rumunech, zaměstnaných přes agenturu ve firmě, nedaleko Olomouce z té záporné stránky.
Ale při putování Rumunskem s cestovní kanceláří jsem postupně dospěl k názoru, že země, kde vládl i mocný královský rod, který uměl v dávné minulosti bojovat s rozpínavostí tureckých vojsk, nemůže mít jen ty prostoduché a chudé lidi.
To tato pohodová výprava s ochutnávkou historie, náboženské kultury a rozmanitých krás přírody vyvrátila a můj pohled na Rumunsko se najednou změnil. Pomohlo tomu také zajímavé povídání našeho průvodce, který má k této zemi jak pracovní, tak i nějaké ty rodinné vazby.

DSC_3991_68784 výhledy z tohoto sedla

V zemi, kde za doby tuhého režimu komunistů došlo k poklesu morálky, se pak stalo to, že po změně režimu v prosinci roku 1989 najednou poklesl počet obyvatel z téměř 24 milionů na současných asi 20 milionů. To proto, že mnoho Rumunů vycestovalo za hranice, aby si zlepšili svou ekonomickou situaci. To je pak vidět při cestě místy, kde se tyto vydělané peníze proměnili v nové stavby domů, které navenek působí okázale, ale jejich využití je minimální.
Jaksi mě postupně napadlo i to, že vlastně lze při sledování vývoje v Rumunsku nahlížet do minulosti při našem vývoji společnosti po roce 1989.

DSC_5196_69183 připomenutí událostí v prosinci roku 1989 v Rumunsku

Například i u nás se najednou začaly dovážet ojeté auta, stavěly se nové domy. Objevovali se zkorumpování, kteří hladověli po majetku a pak jej dávali okázale najevo.

DSC_3518_68391 nové domečky viděny z autobusu - Maramures - RO DSC_5369_69582 tady je ještě daleko do EU Čti více…

01_Veselý hřbitov v Sapintě a dřevěné kostelíky v Maramuresi.

Cestování po Rumunsku nám začíná na okraji města Satu Mare při hranicích s Maďarskem. Jedeme tak regionem Banátu a Muramares, které také sousedí s Ukrajinou a Moldávií.
Naše první zastavení po průjezdu průsmykem „Huta“ ve výšce 580 m n.m. Následuje sjezd do obce „Sapanta“, kde mají „Veselý hřbitov – Cimitriul Vesel“. Místní obyvatelé považují smrt za něco jiného, za osvobození z útrap těžkého života a tak místní lidový umělec „Patraš“ na tomto hřbitově každému zemřelému namaloval na modře podbarvenou desku s křížem naivní obrázek s námětem, který vyjadřoval profesi zemřelého za jeho života.

DSC_3548_68401 na veselém hřbitově ve vesnici Sapanta - RO DSC_5409_69219 objekt musea v Kecskemétu

Sám pak je pochován před vchodem do kostela, který se celý postupně opravuje a obléká do nového hábitu.

DSC_3585_68420 deska toho co vše maloval se opravuje DSC_3568_68411 nová mozaika na opravovaném kostele Čti více…

02 – opevněné malované pravoslavné kláštery v kraji Bukovina.

Po ranním probuzení a snídani se jelo za poznáváním regionu Moldávie, kde jsem navštívili opevněné kláštery.
První z nich byl Arbore. Není to přímo klášter, jen kostel, který dal postavit místní hejtman v roce 1503. Tady byla i průvodkyně, která vše důkladně popsala a leiserovým ukazovátkem ukázala, takže u všech dalších navštívených kostelů už jsme věděli o co jde. Až na to, že to „válela“ ve svém Rumunském jazyce.

DSC_3909_68551 opevněný klášter v Arbore DSC_3893_68541 opevněný klášter v Arbore

Prostě bylo to pěkné poznání. A jelo se na další místo do kláštera „Sucevita“. Tady nebylo průvodce, za to jsem později objevil zákaz v´focení místních obyvatel řádových sester. jedno co dorazila před brány ve nové černém VW mi to dala jasně najevo. Ale zákaz jsem objevil až po této události.

DSC_3980_68594 a pak výšlap na kopeček DSC_3971_68589 detailněji žebřík cností v klášteře Sučevita Čti více…

?>