Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Články oštítkované jako ‘2017’

Lanzarote 2017 – listopad – díl 1.

Motto pro tuto vzpomínku jsem si dovolil přečíst v časopise „My Wings“, který byl k dispozici na palubě letadla, kterým jsme se na ostrov Lanzarote tentokrát dopravili.
Bylo tu napsáno, že pobyt na 30 až 40 minut na slunci v zimním čase, alespoň třikrát týdně pro našince z chladnoucí Evropy není jen tak k dispozici a tak doporučení lékařů, že pobyt na slunci nahradí nedostatek vitaminu D a odtud je tak rozhodnutí být 14 dní na slunečném ostrově v zimě řešením, které nahradí tento nedostatek a zásoba nabitého vitamínu D pak vydrží přes celou zimu a dokonce i několik měsíců.
Aniž bychom to dříve četli mohu jen potvrdit, že loňskou zimu jsme přečkali bez chřipky a nachlazení. Teplotní šok po návratu máme zvládnutý a ještě v prostorách letiště se zase zabalíme do teplé bundy a kalhot abychom hned po návratu něco nechytili a pak už budeme jen vzpomínat a uvažovat o další podzimní dovolené, která nám vlastně prodlouží léto a dodá ten nedostatkový vitamin D.

Fotky, které jsou k dispozici z této oblasti :

A nyní už jen vzpomínáme jak přišel den odletu 22.listopadu. Do Prahy vlakem, pak AE autobusem na letiště. Vše podle plánu a na čas. Bylo to tak divné, že v tom musel být někde háček. A byl, a to pořádný. Nástup na bráně D1, zase bez problémů. Místo k sezení skvělé, byli jsme i poučeni, že když se bude vystupovat nouzovým východem, tak musíme tohle a tudle a zatáhnou za nějakou tu páku, ale nakonec to nebylo potřeba, protože z letadla jsme asi po hodině trpělivého čekání, někde na ploše byli upozorněni, že závada nebude opravena, ale že pro nás přijedou autobusy a poletíme jiným letadlem. A tak se i stalo a my po dvou hodinách a 30 minutách ve 14.30 odlétali jiným, větším letadlem. No ale pro nás dva to nebylo zase tak jednoduché, protože ten osud je osud a tomu se asi neuhne. Já totiž v hale nemohl najít palubní lístek abych byl nově zaevidován že jsem nastoupil do toho druhého letadla. Tak jsem nahlásil číslo 12A, protože žena měla lístek a ten byl hned vedle 12 B. Ale na monitoru toto místo nebylo na naše jméno. Nechali nás vydusit, pak se přišlo na to, že ve větším letadle je místo pro nouzový výstup na řadě 15 a tam jsme byli nalezeni až jako cestující v jiné řadě a byly nám proto vydány nově vytištěné letenky. No a my seděli na sedadlech, kde bylo tolik místa, že bych v tom letadle letěl i na kraj světa. Nohy natažené, obsluha vzorná i jsem usnul a byl jsem zase o hodinku blíže našemu cíli. No a let byl hodně zajímavý. I na barevném monitoru nad našimi sedadly. Letěli jsme totiž tak rychle jak slunce zapadá a tak celou cestu to sluníčko nám pořád naznačovalo, že už půjde spát. No a na tom monitoru to bylo ukazováno takovou sinusoidou nad mapou, kde je ještě den a kde už noc a to naše letadélko bylo pořád na hraně mezi nocí a dnem. Kdyby jsme letěli podle plánu, tak by jsme se tak neměli. No a navíc nám odměnou bylo i to, že jsme viděli pod námi bílé alpy osvícené z boku a bez mráčků, no prostě nádhera a jen nádhera. A tak když jsme přistávali místo v 16.55 až v 18.55, a tak tu už byla tma a také o hodinu méně, ale my překonali vzdálenost 3 724 km z Prahy na Lanzarote a ještě tu bylo o hodinu méně, protože se čas přetáčí. No a tak jsme stihli i tu večeři.
Nafocen byl po vstupu i náš pokoj, tedy obývák s kuchyňským koutem, ložnice, koupelna s dlouhou vanou obložená i mramorem, no prostě paráda. No a ráno pak bylo focení z obrovského balkonu a bylo kochání velkým prostorem kolem nás co jsme navykli na vysoké paneláky za plotem.

DSC_0078 jeden z modulů hotelu THB Tropcal, kde jsme bydleli, bazén měl vyhřívanou vodu DSC_0042 jeden z bazénů, kde mohli jen dospělí, ale bazén měl jen ohřátou vodu sluncem Čti více…

Lanzarote 2017 – díl 2 – poprvé autem.

Podle papírové předpovědi mělo ten den 27.11.být pod mrakem, ale vše bylo jinak k našemu prospěchu. Hned v 9.00 se objevila rázná agentka společnosti CICAR u které jsem měl zajištěn poukaz na tři dny s autem kategorie nejmenší a nejlevnější, kategorie „A“. Po podepsání papírů jsem dostal klíče a auto značky Opell Corsa s SPZ 9725JKF, krásné červené barvy s mírným škrábnutím na předním levém blatníku, ale s plnou nádrží.
No a hned se vyjelo směrem k majáku na konci lokality Playa Blanka, kde se před 4 roky zastavil stavební boom. Takže nás sem vedla zvědavost, co se mohlo změnit.

DSC_0102_73346 maják na konci Playa Blanca DSC_0099_73343 bouřící oceán pod majákem na konci Playa Blanca

No těch nedokončených domečků bylo už méně, některé už měli zahrady osázené palmami a samotný maják dostal lodní radar a nový bílý nátěr. Cestou zpět k hlavní silnici na Yaizu jsme se zastavili v hotelu H10, kde jsme také v roce 2013 v březnu už byli. Hlavní budova byla bez obrazů s novou bílou barvou na všech stěnách a novým interiérem hlavní vstupní haly. Lehce jsme pronikly k bazénům a až k oplocení kolem promenády při oceánu. Vše ostatní bylo pohádkově krásné a všude kolem zeleného poklidu. V obrovském bazénu pořád stála loď, která slouží jako bar pro nenasytné v režimu all Inklusive.

DSC_0134_73376 prostory kolem bazénů v areálu hotelu řetězce H10 DSC_0115_73357 prostory kolem bazénů v areálu hotelu řetězce H10 Čti více…

Lanzarote 2017 – díl 3

Je 28.listopadu, úterý a my máme odborně sestavený plán, protože co chceme vidět bylo konzultováno s delegátkou a ta nám našla na úterý největší možnou velikost příboje a čas, kdy kulminuje a kdy je tedy dobré sem jet podívat na Los Hervideros, ale má to jednu podmínku, měl by k tomu být i dobrý až velký vítr. Pak se dá vidět hodně krásné a velké vlny.

DSC_0439_73673 jsme přímo nad útesy Los Hervideros, ale není vítr DSC_0478_73706 jsme přímo nad útesy Los Hervideros

No a protože vítr něco po 9.hodině nebyl, skoro žádný, vyšel ten plán naprázdno. Takže snad někdy příště. Jak by to asi vypadat mělo jsme uviděli jak v televizi, tak i v knize o ostrově Lanzarote. Dále máme namířeno do musea Cezara Manriqua v Hariu. Abychom poznali zase něco z jiného kraje a z jiné přírody kolem silnice, tentokráte to vezmeme od skalisek s velkým vlnobitím na Yaizu a až na město Tias, kde bychom měli odbočit směrem na San Bartolomeo. Na jednom z kruhových objezdů musíme zastavit a fotit, protože takovou krásu jen tak v České krajině neuvidíme. Kombinace černé a červené lávové drti a k tomu krásné květy a zelená tráva a replika větrného mlýna, no prostě pastva pro oči. Nezastavili jsme jen my, je tu hodně následovníků.

DSC_0489_73717 jedna z krásně upravených kruhových křižení v krajině DSC_0491_73719 jedna z krásně upravených kruhových křižení v krajině Čti více…

Lanzarote 2017 – díl 4.

Máme třetí a taky poslední den půjčené auto od společnosti CICAR. Na hotelu THB Tropical ve městě Playa Blanca přistavené a na hotelu Relaxia Olivina v Puerto Carmel se bude vracet, takže jsme to také využili k tomu, že jsme se přemístili mezi hotely a dopravili si zavazadla a zimní bundy. Bylo dne 29.listopadu – středa.
Nejedeme hned na hotel, stejně bychom museli čekat do 14 hodiny. Takže i se zavazadly jedeme do městečka
Guatiza, kde se nachází kaktusová zahrada, která byla zbudována na bývalém lomu na lávovou strusku. Za 11,60 eura pro dvě osoby jsme v areálu, kde jsme již jednou byli. Jsme zvědavi na to, jak se to změnilo, jak v dané době co kvete. Proti únoru roku 2013 se v listopadu roku 2017 moc nezměnilo.

DSC_0783_74006 v kaktusové zahradě u obce Guatiza DSC_0706_73929 v kaktusové zahradě u obce Guatiza

Květy jsme našli jen poskrovnu, ale jako celek, to je pořád nádherné a pořád jen chodíte, klekáte a leháte, aby jste dosáhli toho pravého úhlu k vyfocení té které nádhery. Skutečně být na ostrově Lanzarote a nepodívat se do této kaktusové zahrady, to by byl hřích. Ale vše jednou má svůj konec a tak jen popojedeme ke kostelíčku v obci. Ale záměr jen jej vidět má téměř hororový výsledek. I v tak malé obci je spousta jednosměrek, a tak jako by jsme vjeli do bludiště. Ale podařilo se. V obci nebylo v tom slunečném dni a horku živáčka, ale v dáli hučel dvorek u školy jako v úle, byla tam asi polední pauza. Protože jsme v této části ostrova trávili týden v březnu roku 2013 a to v lokalitě Playa Costa Teguise, jeli jsme se tam podívat, co se za tu dobu změnilo. Zcela náhodně jsme odbočili z úplně nové silnice na jeden kruhový objezd a z něj dojeli po hlavní třídě, kterou jsme se sem tehdy také jaksi složitě dostali. Zaparkovali jsme přesně na tom plácku, kde jsem dříve stávali s půjčeným autem a šli se projít po pláži. Tehdy jsme do oceánu pro velké vlny nevstoupili, nyní to byla klidné písečná pláž pod hotelem, kde za skleněným plotem leželi opékající se turisté.

DSC_0796_74018 vzpomínáme na náš pobyt v březnu roku 2013, tehdy tady byla červená vlajka DSC_0797_74019 stav kolem hotelu setrvalý Čti více…

Lanzarote 2017 – díl 5.

Tyto vzpomínky budou už jen o našem „flákání“ v okolí Puerto Carmen. Podle prvních poznatků jde o hodně dlouho pláž, tedy více pláží za sebou, jedna pěknější než druhá, každá s nějakou jinou zajímavostí a vše v naprosté čistotě s veřejnými záchody a sprchami k dispozici, promenáda s mnoha obchůdky a tavernami a casinem a luxusními hotýlky, třeba i přímo na skále nad oceánem, které jsme dosud neviděli. Hned druhý den to je ve čtvrtek 30.listopadu, jsme jeden takový objevili a bylo foceno jen na mobil. Poznámka, pozor fotoaparát vždy sebou. Dopoledne procházka i krátké koupání v oceánu, pak něco na mls k obědu, včetně kávičky, zmrzliny a směsek s různým alkoholem za účelem pití. A k tomu za slunečného odpoledne ležení u hotelového bazénu. Ale ležel jsem v mokrých plavkách a rýma a nachlazení se dostavilo téměř hned. Pak je večeře a na závěr si na pokoj odnášíme whisky se sodou. No a den jak jej poprvé prožíváme bez výrazné aktivity je u konce. Ještě večer obloha s hvězdami a měsíček roste do úplňku, ale ráno je zataženo. A i chladněji, a tak z krátkých kalhot děláme dlouhé a využíváme i svetříku. Na recepci se ptáme jak se jde do hlavního města Areciffe, tedy víme že autobusem, ale není nám známo v té spleti jednosměrek, kde je autobusová zastávka. Ale po zákresu do mapky víme, že to je jen kousek u hotelu Antonio na pobřežní silnici. Jedna jízda pro dva je za 3.40 eur a jedeme dosti dlouho, takových 15 km. Vystoupíme na konečné a snad hlavní autobusové zastávce a jdeme na obhlídku toho, co jsme tu už viděli v roce březnu roku 2013. No a ono to doznalo svého času, to co bylo jako nové už takový dojem nedělá, ale za to, povyrostla zeleň na plochách pod jediným vysokým hotelem, kde je 17 pater a ve vrcholu je kavárna s nádherným výhledem. No samozřejmě, že na zpáteční cestě si to vychutnáme i s capuccinem za 3 eura. To stojí za ten výhled. Jen je stále zataženo.

DSC_1052_72407 výhled ze 17 patra hotelu DSC_1059_72413 výhled ze 17 patra hotelu

I sprchlo a to ve chvíli, kdy se můžeme schovat v místním starém kostelíku se zajímavou výzdobou. Město nám chátrá, jsou tu obchody, ale je tu i místní chudina a pozor na zloděje. V uličce s bankomaty je takový „týpek“ s elektrokoloběžkou, brýle na očích, barevný, dobře maskovaný obličej a jen postává u bankomatu a rozhlíží se. To už známe, jen číhal na oběť co sy vybere hotovost a nebude umět klusat a z překvapení ani zahulákat, že jej okradli.
Ale podařilo se nám tady koupit v místní knize nejbarevnější a solidní publikaci o ostrově Lanzarote, kde je dokonce i to velké vlnobití v Hervideros. Tak mohu ukazovat, co jsme chtěli vidět ale neviděli. Ale vše je komentováno jen v Polském jazyce, protože pro Čechy tu nic nemají a těch Poláků to je asi víc.
No prostě tohle město nás zklamalo, ale my se autobusem zase vracíme a dáme něco na mls k obědu. Takové čerstvé plátky červeného masíčka z lososa dobře marinované, to je přeci pro nás nevšední pochoutka. Ale hned po vstupu do jídelny podávali šampaňské brutto a tak byli hned i tři ochutnávky za sebou. Odpoledne je pořád zataženo, jen se povalujeme. Zase ta večeře, asi večer někam v plné síle nahlédneme, jaký tu je noční život. Všude převládají Anglické jazyky, pak Německy, Italsky, Francouzky, Španělsky, Polsky, Čecha zatím žádného nepotkáváme.
A máme tady další den to je pátek 1.prosince. Vypadá to na pěkný den, na obloze se honí mraky přes světle modré pozadí. Plán na to co dělat přišel rychle u dobré snídaně. Sedáme na autobus a tentokráte jedeme do přístavu v Puerto del Carmen. Autobus zastavuje nad přístavem na kruhovém objezdu a když si řidič dokouřil svou cigaretku, nasedl a rozjel se směrem, který se nám už nehodil, protože se jakoby vracel, tak jsme vysedli a jen kousek popošli a byli jsme v místě, kde jsme svou prohlídku kolem přístavu končili ve středu, kdy jsme sem zavítali s půjčeným autem. No a jdeme po nábřeží a sledujeme vše pěkné kolem čeho procházíme. A je toho hodně co nás zajímalo. První nečekanou podívanou bylo místo zaplněné dodávkami typu transit, které sem dovezli zájemce o potápění a tak jsme sledovali hladinu oceánu při krásné plážičce a vypadalo to, že je tady rojení tvorů podobných tuleňům.

DSC_1074_72426 jiní tam budou skákat ze břehu DSC_1073_72425 někteří už si bahní ve vodě Čti více…

Babí léto na Pálavě – 14. až 15.října roku 2017.

Babí léto na Pálavě – 14. až 15.října roku 2017.

Vývoj letošního počasí umí překvapit. Připraveným pak ale připraví krásné zážitky z nádherné přírody. Proto, když se ohlásilo teplé babí léto, měli jsme možnost splnit si plánovanou cestu do Pavlova, kde je od září 2017 otevřen zcela nový Archeopark. Stavba co získala mnohá ocenění za architektonické řešení. Tak to je náš cíl a pak se uvidí.
Jeli jsme od Olomouce na Vranovic, do Strachotína, pak přes hráz napříč Novomlýnské nádrže a pak do Pavlova přes obec Pernou.
A když jsme tam dorazili, tak jsme koukali, co za překvapení tady na nás čekalo. Mohu jen doporučit k prohlídce a to nejen interiéru musea a jeho sbírek z dávné historie. Krásně a moderně zrealizovaná expozice. No a potom ta obec Pavlov. Ta tedy prošla změnami. To jsme koukali.

DSC_9006_72021 na návsi v Pavlově DSC_9015_72029 u archeoparku v Pavlově

Když jsme tu byli naposledy v roce 2005, tak to teprve začínalo ožívat. Nyní tady byli davy turistů a bydlení se nepodařilo sehnat ani paní recepční na informacích. vše bylo obsazené.
Po prohlídce musea a posezení u vody při jachtklubu jsme popojeli do obce Klentnice. Tady jsme vystoupali k Sirotčímu hrádku.

DSC_9053_72060 pod Sirotčím hrádkem DSC_9080_72085 pohled na obec Klentnice pod Sirotčím hrádkem a Novomlýnské nádrže Čti více…

01 – Podzimní výlet po západních Čechách – první dva dny 27.září a 28.září roku 2017

01 – Podzimní výlet po západních Čechách
– první dva dny 27.září a 28.září roku 2017

Jako obvykle jsme reagovali na předpovědi počasí, a tak když ohlásili delší a snad poslední čas Babího léta, bylo jasné, že někam pojedeme. A jelo se tam, kde jsme ještě nebyli a cestou jsme si také zavzpomínali, že jsme tam už i někdy byli.
Směr Západní Čechy a Krušné hory. No a protože naše dálniční síť nestojí za to, abychom platili za pomalou jízdu, vzali jsme to z Olomouce na Pardubice s tím, že cestou se podíváme na Kunětickou horu a hrad , který zde nad Polabskou rovinou vyčnívá.

DSC_7818_71157 bylo krásné počasi a pěkné výhledy DSC_7811_71150 na hradním nádvoří Kunětické Hory

Krásné výhledy, a tak krátký výstup od parkoviště pod hradem a bylo vystaráno. Viděli jsme skutečně něco kde jsme ještě nebyli a stálo nám to za to. Jen nás zaskočila výprava taky důchodců co se za námi hnali jako splašení a tak tu pohodu a klid jsme stačil ještě nafotit a pak se to tam hemžilo a pokřikovalo jak v mateřské školce. Kozenky co se vyhřívali na sluníčku museli utéci jinam, už to nebylo to pohodové lenošení a vyhřívání na podzimním slunéčku.

DSC_7797_71136 vše co se dá uvidět na Kunětické hoře a v okolí DSC_7803_71142 vše co se dá uvidět na Kunětické hoře a v okolí Čti více…

02 – Podzimní výlet po západních Čechách – další den 29.září roku 2017

02 – Podzimní výlet po západních Čechách
– další den 29.září roku 2017

Ráno v chatové obci Nové město je na pořadu focení východu sluníčka a focení všeho krásného kolem v této končině světa.

DSC_8158_71486 ranní východ slunce v osadě Nové Město DSC_8172_71500 ranní východ slunce v osadě Nové Město

Po snídani jedeme směr přehrada Flaje, která slouží jako nádrž pitné vody.

DSC_8186_71514 u přehrady Flaje s pitnou vodou DSC_8188_71516 u přehrady Flaje s pitnou vodou

Cílem putování dne 29.září je zámek v Jezeří. Nejdříve sjíždíme do Českého Jiřetína a k hranici s Německem v Mníšku. Tady překročíme hranici a kousek se projedeme po území Německa abychom se zastavili v obci Neuhausen s krásnou žlutou hospodou a krásným okolím. Cestou vidíme na koci mohutnou stavbu chaty a se tam i podíváme. Jmenuje se to tu Schwartenberg s výškou 787 m n.m.

DSC_8211_71538 na vrcholu hory Schwartenberg DSC_8231_71558 rozhledna nad obci Hora sv.Kateřiny Čti více…

03 – Podzimní výlet po západních Čechách – další dva dny od 30.září do 1.října roku 2017

03 – Podzimní výlet po západních Čechách
– další dny od 30.září do 1.října roku 2017

Ráno dne 30.září na vrchu Klínovce posnídáme a pokračujeme v našem putování. Sjíždíme do Jachymova.

Zde po 9 hodině navštívíme už v sobotu otevřené místní informační centrum na radnici a protože se dozvíme, že hornická štola č.1 ještě bude mít otevřeno jede se na prohlídku štoly, kde pracovali odsouzení političtí vězni.

DSC_8437_71759 ve starém centru Jáchymova DSC_8440_71762 před štolou č.1 - na prohlídce

Pak sjedeme do části s radiovými lázněmi a obdivujeme čerstvě upravené lázně, park a palác Radium, kde se lečí i cizinci arabského původu a rusové.

DSC_8517_71832 hotelu Radium - Jáchymov DSC_8520_71835 park v lázních Jáchymov Čti více…

Začátek září roku 2017 – za poznáním krás Beskyd – Lysá Hora – Čeladná

Začátek září roku 2017 – za poznáním krás Beskyd.

V letošním roce se ve zprávách o počasí věnují tomu, jak bude v Čechách a zapomínají na to, že tu jsou i jiné regiony, kde může být i zcela opačný průběh počasí. A tak jsme se řídili vlastní intuicí a očekávali u nás na Moravě, že bude od pátku do neděle krásně a taky bylo a my si to pořádně užili.
No prostě po obědě v pátek jsme naskládali něco do „autíčka“ a jeli jsme směr Beskydy. No cestou jsme si řekli, že by jsme mohli po 45 letech se také podívat na to, jak se změnil vrchol Lysé hory. Také jsme ale přišli na to, že jsme tam byli ještě někdy na velikonce, tak asi před 25 lety, to taky ještě nestál vysílač, no určitě nestál. Barák či nocležna, kde jsme spali na Silvestra roku 1969 už asi taky nestojí.
Vzali jsme to z Olomouce na Rožnov pod Radhoštěm. Tam vždycky zastavíme na náměstí, protože tam mají snad tu nejlepší zmrzlinu co známe, ano v Olomouci ji mají také, ale v Rožňově, to je takový rituál. Mají ji v kelímku, my pak popojedeme na parkoviště a pěkně si ji vychutnáme. Tentokrát to bylo stejné, ale ouha, mlsání skončilo a „autíčko“ nešlo nahodit, takže musíme sečkat až nám vychládne. Co dělat ? No ještě jsme nebyly na Jurkovičově rozhledně, tak tam zajdeme a pak popojedeme někam, kde taky zase zavzpomínáme.

DSC_7431_70814 A jsme na místě pod Jurkovičovou rozhlednou DSC_7432_70815 cestou si přečtete zajímavé povídání

Takže jsme se vydali na rozhlednu, a protože bylo krásné slunečné a jasné počasí, tak ten výstup stál za to a my uviděli něco, co je skutečně pěkné. Jde o repliku stavby, veškeré informace objevíte na zajímavých informačních cedulích při klikatící se cestě k rozhledně. Takže já detaily můžu vynechat a kdo bude chtít, tak se tam také podívá a vše se doví.

Vrátili jsme se k „autíčku“ to bez problému naskočilo a my jeli přes Horní Bečvu s odbočením na Ostravici. Tam kde odbočí silnice na Slovensko, tak je také lesní cesta, bez omezení pro silniční vozidla, a ta nám umožnila dojet až k chatě Sulov pod Bílým křížem.
Ale vše je vždy jinak. Chata Sulov už není hotelem, z ubytovací části jsou na prodej apartmány a vlastní restaurace je od 1.9.2017 zavřená a omluvné vývěsky říkají, že se na nás těší někdy v létě roku 2018. Tak jsme se přizpůsobili a udělali to, co v této lokalitě dělají všichni, co sem zamíří, šli jsme na houby. A musí jich tu být požehnaně, protože tolik aut odstavených při cestě, jsme ještě neviděli. Ale my našli jen dva kousky.
Ale západ sluníčka jsme si nenechali ujít. A našli jsme si klidné místečko a dobře se nám spalo pod čistou hvězdnou oblohou, tma která se dala krájet, to je vzácnost.

DSC_7464_70843 až to bude opravené bude prý léto 2018 DSC_7458_70838 západ slunce na Bílém Kříži - Beskydy

Ráno jsme posnídali a sjeli přes Staré Hamry a Ostravici do Sepetné. Ale s nastalou situací jsme nepočítali. Na nám známém parkovišti v Sepetné už nebylo kde zaparkovat, protože tam byl organizován závod horských kol a později jsme rozpoznali i to, že se pořádal „Výplaz na Lysou“. Takže davy a davy lidí. Ale to počasí, tak to byla paráda. Žádný opar, teplo, takže cestou se to dalo svlékat. Na výstup jsem se připravil přes vyhledávač www.mapy.cz a zjistil, že tohle je nejkratší, jen něco přes 6 km dlouhé stoupání, ale pěšmo to bude trvat 3,20 hodiny. Zpět to samé, takže den nám na to stačit bude. Vyšli jsme po složitém zaparkování v 10.10 hodin a na vrcholu jsme byli ve 13.30 hodin. Cestou jsme si plánovali zasloužený oběd s vyhlídkou.

DSC_7535_70883 motáme se kolem vrcholu Lysé hory DSC_7532_70880 motáme se kolem vrcholu Lysé hory Čti více…

?>