Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Jeli jsme na Slovensko do Vysokých Tater – srpen 2020.

Měli jsme do Vysokých Tater jet v březnu, ale den před odjezdem Slovensko zavřelo hranice kvůli epidemii koronaviru. Tehdy to měl být pobyt zajištěný přes Boocing.com a stál pro dvě osoby 615 eur.
Já tehdy slíbil e-mailem zaslaným na recepci hotelu Sorea Trigan, že se tam určitě vypravím a objednal jsem 5 nocí na srpen od 9.8. do 14.8. .
Pak čas běžel, já na objednávku málem zapomněl, ale z recepce se ozvali na konci července, jestli na objednávce trvám. Protože jsem tušil dražší pobyt, zaslal jsem dotaz, abych si ověřil, jak se asi změní cena v srpnu. Stalo se a pobyt měl být za 720 eur. V ceně byla polopense, každý den wellnes se saunou, párou a bazénem. Takže taková pohodová dovolená, jakou jsme si nikdy ještě neužili. Jako senioři nad 70 let si to už můžeme dovolit a doporučuji, kdo ještě může chodit, aby si to nějak také zajistil.
V Tatrách jsme si této výhody také užili pěkně na plno. Električka zdarma, máme režijní výhody, ale autobusovou dopravu jsme neznali. Tak se stalo, že jsme při nákupu jízdenky do Belanských jeskyní zaplatili po nástupu ve Starém Smokovci 2,60 eur za dvě senior osoby. Na prohlídku jeskyně jsme opět získali slevu na seniory. Potom jsme popojeli do Ždiaru. To stálo 0,20 eur za osobu a seniora nad 70 let. Na cestu zpět ze Ždiaru jsem nachystal drobné a tak jsem měl v ruce 2,60 + 0,40. Když jsem musel zaplatit jen 0,40 eur za celou cestu zpět, byli jsme dokonale překvapeni. Nechtěli jsem této částce ani uvěřit.
Jízdu autobusem jsme si zopakovali cestou do Tatranské Javoriny na zastávku „Za buky“ k zámečku Hohenlohe. A ejhle i tak daleko ze Starého Smokovce jsme platili opět jen 0,40 eur za dvě osoby a totéž bylo při cestě zpět. Takže tu uplatňují slevu pro seniory nad 65 let a pak i další typ slevy při věku nad 70 let.
No a když to tedy zapíši jako vzpomínku na jednotlivé dny a výlety s tím spojené, tak jsme přijeli na hotel v neděli 9.srpna po 16.00 hodině a hned po příjezdu jsme šli na bazén a leželi v bublinkách a nahřívali se v parní sauně. Pak byla výborná večeře s bohatým výběrem a dobře navařeným jídlem, kdy obsluhu zajistila za krytým pultem obsluha hotelu. V době po koronavirové oni pořád s rouškou, my ji museli nosit také, a to v celém hotelu a při jídle se sundávala, kdo chtěl přidat mohl, ale zase jen s nasazenou rouškou.

20200809_195803_97399 na procházce po večeři 20200813_200829_97999 je po večeři a tak jen fotíme ty co mohou i napapaní do vody

Den na to snídaně a výhled krásného počasí. Jeli jsme električkou do Tatranské Lomnice a zde přešli k lanovce na Skalnaté pleso. Tady to bylo bez fronty do staré, asi původní kabinky a pak s přestupem do nové kabinky až na Skalnaté pleso. Stálo to pro seniory nad 65 let tam i zpět 20 eur na osobu s tím, že za kartu je záloha 2 eura.
Na vrcholu stále krásné slunečné pohledy s výhledy a my tak dali výstup k hvězdárně a pak kolem jezera.

20200810_102711_97465 jsme na Skalnatém Plese 20200810_114010_97484 foceno při procházce kolem Skalnatého Plesa

Potom sešli ke Skalnaté chatě. Tady dali fazolovou polévku. To nejdražší co jsme na výletech měli pak musel kompenzovat pocit, že tam jsme a k tomu ještě i nádherný výhled z vrchu do údolí.

20200810_120610_97498 procházka ke Skalnaté chatě 20200810_120913_97502 Skalnatá chata

Dole v Lomnici už jen procházka a jízda zpět na hotel s vidinou lázeňské péče v parní či suché finské sauně a na bazéně při masážních tryskách.
Další den jsme jeli električkou do Starého Smokovce a zde posečkali na autobus,autobusové nádraží je jen kousek od električky. Přesně podle jízdního řádu přijel autobus od Popradu. Kdy jezdí jsem si dopředu našel na webu www.idos.cz, stačí jen podle mapy dohledat název zastávky. Autobus tu projíždí celé údolí pod Belianskými Tatrami, prostě je objíždí až na hranici s Polskem. Zastávky nají přístřešky s popisem, kde právě jste, ale požádáte-li řidiče, aby vám dal vědět, ochotně na vás vykřikne jméno zastávky.

20200811_114059_97580 podařené fotky z jeskyně 20200811_121027_97588 podařené fotky z jeskyně

Na reklamě pod nástupní cestou k jeskyním je informace o tom, že je otevřeno mimo pondělí každý den, takže naše rozhodnutí z pondělka bylo nepředvidatelné, ale hlavně šťastné. Co jsme nečekali, bylo to, že než se dojde k jeskyni, tak je to pořádně do kopce a to celých 890 m, výškově podle vrstevnic to bylo asi 180 m, a trvalo to asi 45 minut. Pak už jen velká fronta a elektronické informace, kdy je další vstup do jeskyně. Davy lidí odbavili perfektně a vstupy po hodině redukovali na 30 minut a povolili najednou vstup pro 60 lidí, místo 40 kousků. Za focení je poplatek 10 eur a za osobu typu senior to bylo 8 eur.
Jeskyně byla krásným překvapením, ale že je to náročná prohlídka nám bylo sděleno, až za zamčenými dveřmi. Jeskyně je vlastně taková neskutečně veliká dutina s krápníkovou výzdobou, kterou projdete po 876 schodech do vrchu a pak zase zpět k východu. Podle průvodcova výkladu to je na výšku srovnatelné s tím, co jsme ušli od silnice ke vchodu do jeskyně. Funěl každý a malá dítka žadonila o vzetí na záda. Když se udělala stojící a čekající dokonalá šňůra podél klikatícího se schodiště a uzoučkých chodníčků s nerezovým zábradlím,tajně jsem ulovil pár snímků. Jinak doporučuji prohlídku této jeskyně všem zdravým a ještě mladým. Astmatici žadonili o pomalejší tempo a litovali, že se na tu prohlídku dali. V jeskyni bylo jen 5 st.C a venku i ve stínu kolem 26 st.C, možná i více.
Po prohlídce jeskyně nebylo v místě co dál zhlédnout a tak jsme popojeli autobusem do obce Ždiar, kam nás táhla vzpomínka na dobu našeho mládí a s tím spojený sběr borůvek v okolí Spišské Magury.

20200811_140450_97624 projdeme se v jedné části obce Ždiar 20200811_141613_97632 vyhlídky na Belianské Tatry i s popisem

Vše tu je opravené a jsou tu nádherné výhledy na Belianské Tatry. No nepobyli jsme dlouho, protože jsme museli stihnout autobus zpět a pak zase ve Starém Smokovci na električku.
Další den pobytu jsme za krásného počasí dali lanovkou výjezd na Solisko nad Štrbským plesem. Na sedačkové snad i původní lanovce nejelo mnoho lidí, ale na vrcholu jich bylo víc, protože tam byli ti pravý turisté, co to vystoupali až na Velké Solisko.

20200812_110026_97776 jsme na Solisku a jen se kocháme 20200812_111523_97789 nyní se jen porozhlédneme o něco dál k vrcholu

My to jen sledovali a dělali si pohodu na vyhřívaném kameni pod lanovkou. Nějaký ten krok k vrcholu tu byl, ale ta kolena už prostě neslouží. Pro nás už bylo zábavou jen to poslouchat průpovídky stoupajících turistů, pozorování jejich chování, zejména těch mladých a těch co už umí takový kopec vyšlápnout.

20200812_110047_97779 jsme na Solisku a jen se kocháme 20200812_105431_97769 jedeme lanovkou na Solisko

A zase to bylo dobré rozhodnutí, protože v den našeho odjezdu, kdy jsme do této lokality pod lanovkou vyšlápli opakovaně, už bylo vše v oblacích a dokonce i poprchalo.
Pak přišel čtvrtek a to byl den, kdy jsme měli daný plán. Navštívit zámeček Hohenlohe, který vlastní prezidentská kancelář a ten den je volná prohlídka, ale musíte se objednat k prohlídce.

20200813_104501_97895 a to je ten zámeček Hohenlohe 20200813_104601_97896 a to je ten zámeček Hohenlohe

To jsem udělal 14 dnů předem, ale dostal jsme informaci, že mohu ale jindy na ten náš den je plně obsazeno. No na webu https://www.prezident.sk/page/tatranska-javorina/ si místnosti, alespoň částečně můžete prohlédnout.
Ale přesto jsme tam jeli a viděli vše z venku a kochali se tím, čím se kochal i zakladatel kníže Hohenlohe. ten zámeček tu stojí od roku 1885. Kníže zemřel v roce 1926 a je pochován na místním hřbitově, kde je pochována i jeho družka Ottílie. Jen ty medvědy a jeleny a muflony jsme neviděli, protože jsou v uzavřené oboře. V hotelu, který v areálu stojí od dob, kdy tu pobývala vládní československá elita v době totality, dnes se jménem Montfort.

20200813_103615_97884 a pak objekt z doby minulé, hotel Monfort 20200813_104100_97890 jsme v hale hotelu Monfort

My se podívali do haly a tady si prohlédli výstavu fotografií z okolí. Potom jsme popošli na hřbitov v obci Tatranská Javorina, kde jsme se podívali do dřevěného kostelíka ak hrobce hraběte s jeho milenkou Otillií. Museli jsme čekat, protože autobus hned nejel a tak jsme jen dýchali čistý vzdoušek hor.

20200813_120514_97945 a pak krásné fotky ze hřbitova 20200813_120442_97944 a pak krásné fotky ze hřbitova

No a pak už přišel den poslední, kdy jsme po snídani opustili pokoj, batožinu uložili na recepci a šli zase kolem Štrbského plesa až k hotelu FIS a cestou nasbírali trochu borůvek.

20200813_135117_97972 a zpět na hřbitov 20200813_125159_97968 z obce Tatranská Javorina

Cestou zpět jsme objevili zničený léčebný areál Helios a pak i Jezírka lásky. Na závěr opět poseděli na rozhledně Mury nad naším hotelem.

20200814_134301_98067 a fotky po okolí 20200812_102345_97753 sportovní areál u FIS

Zjistili jsme, že stavbaři udělali na výstavbě dvou hotelů pořádný kus práce, že to je tady pořád moc krásné a pak už jsme jen jeli autobusy do Štrby, protože zubačka je celá snesená a bude dlouho trvat, než po ní zase pojede ozubnicový vláček.

20200814_150537_98079 a pak šok z osobního vlaku 20200814_151956_98085 ale i z nové výstavby

Když jsme dojeli autobusy do Tatranské Štrby, právě přijel osobní vlak. Než nám pojede to naše SC Prendolino, měli jsme čas na prohlídku toho, kde jsme před mnoha lety bydleli v podnikovém pensionu ve Štrbě.
Když jsme my jeli do Tater, měl vlak RJ zpoždění a zpoždění měl i vlak SC Pendolino. To bylo 120 minut a více, protože v Praze spadla trolej. V den našeho odjezdu ze Štrby vlak RJ od Prahy měl zase zpoždění 90 minut, protože na trati někde v Čechách byli louže po bouřce a tak vlaky zase nejezdily. Naše SC Pendolino nabralo cestou domů pak jen 20 minut. Nakonec jsme málem ani v Olomouci nemohli vystoupit, protože strojvedoucí neodblokoval dveře. Ještě že na peronu byli pokřikující lidé a divili se, co se to zase děje.
No a takhle tedy končí vzpomínka na 5 dnů v krásném hotelu Sorea Trigan při Novém Štrbském plese. Více fotek vypovídajících o krásném slunečném týdnu ve Vysokých tatrách snad bude postačující. Jen ty pohledy z okna po ránu a navečer při zapadajícím slunci nám budou chybět. Tatry už se vzpamatovávají z té hrozné kalamity v roce 2004 a zase začínají být krásné a přitahující. O tom píše speciální zpráva na webu
https://www.tatry.cz/cs/mimoradne-cislo-casopisu-tatry-venovane-kalamite.
A mohu potvrdit, že těch 16 let zanechává stopu o dobrém rozhodnutí tehdejších ochránců přírody.
V březnu roku 2012 jsme tu také byli a to ještě na nás padala hrůza z toho, co kalamita po sobě zanechala, můžete porovnat. Můžete porovnat podle vzpomínky na mém webu :
http://www.cestotipy.cz/2012/na-vylete-ve-vysokych-tatrach/

Vzpomínky jsou zachyceny ve fotodokumentaci tak, aby každý den měl svou prezentaci.

Den první příjezd na hotel a poznávání okolí hotelu Sorea Trigan u Nového Štrbského plesa :

Den druhý výlet do Tatranské Lomnice s výjezdem lanovkou ke Skalnatému plesu :

Den třetí výlet do Belianské jeskyně a obce Ždiár v okolí bývalého hotelu Tatra :

Den čtvrtý jsme po procházce kolem Štrbského plesa vyjeli lanovkou pod Solisko :

Den pátý jsme jeli až do Tatranské Javoriny aby jsme se pokusili nahlédnout do prezidentského zámečku a uviděli to, co vídal pan Hohenlohe, když zámeček v roce 1895 dostavěl a bydlel v něm se svou polskou milenkou :

Den šestý to už je jen procházka kolem Štrbského Plesa a Jezírek lásky a pak pohodové čekání na odjezd domů:

Similar Posts:


 

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Komentujte tento příspěvek

Musíte se příhlasit pro psaní komentářů.