01 - Už to bude po 14, kdy budu vzpomínat na pobyt na ostrově Ischia v Neapolském zálivu. - Cestovatelské tipy a rady na cesty

Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Už to bude po 14, kdy budeme trávit čas na Ischii.

Byl pátek 16.června, kdy jsme se vydali na ostrov Ischia s tím, že den před odletem strávíme pěkné odpoledne u vody na plovárně v Divoké Šárce. A protože vzpomínání a základní informace o tomto pobytu jsou tentokrát delší, dávám archiv fotek také hned na začátek pro ty co nemají čas vnímat případná doporučení a dobré rady.


Tady je to vzpomínání :

Tentokrát jsem s objednávkou pobytu na Ischii experimentoval a ověřil si tak, že to, co jsem naplánoval je perfektně organizované přes internet a za pomoci spolehlivé italské cestovky přímo na Ischii, vedené dvěma Českými děvčaty, které se tu usadili a umí to fakt perfektně vyřídit. Samozřejmě že se to musí připravit v zimním čase, kdy se sezona připravuje. Ale pobyt vám zařídí přesně na dobu pobytu, jak to budete potřebovat. Není to od soboty do soboty. A v tom je to kouzlo jak mít krásnou dovolenou za rozumný peníz.
Mohu nyní vše vysvětlit. U letecké společnosti Easy Jet jsem našel lety do Neapole i za 1740 Kč a to tam i zpět, ale není to jen ze soboty na neděli, ale v našem případě to bylo z pátku do pondělí dalšího týdne, tedy celých 10 dnů od 16.června do 26.června. Malý problém pak je i to, že nejste-li z Prahy, pak na otevření brány k odbavení v 7.10 hodin se musíte v Praze nějak ubytovat. I to se mi náhodou podařilo a tak mám v telefonu číslo, kam jsem volal 10 dnů před plánovaným letem a zajistil si tak pokoj hodně blízko od zastávky „Terminál 3“ za noc pro dva za 1300 Kč na pokoj bez snídaně. I snídani ale tady můžete pořídit, třaba za asi 50 Kč. No jaká bude zkušenost se zpátečním letem to zatím nevíme, ale máme předem zajištěný poukaz na hotel v Neapoli a tak hotel na Ischii opustíme v neděli ráno, dopravíme se lodí do Neapole, přejdeme nám známou cestu k vlakovému nádraží a tam budeme spát na hotelu za 32 euro na osobu. Ráno nás taxi odveze na letiště a 6.30 odlétáme do Prahy. Ale jak to vše dopadne, to se uvidí.
Vrátím se ve vzpomínkách k tomu jak jsme realizovali náš odlet. Byl čtvrtek a bylo krásné počasí. My vyjeli ráno v 8.09 do Prahy. Koupili jsme si předem na pokladně ČD v Olomouci lístky na autobus na letiště. Hned po příjezdu jel autobus a tak jsme v 11.45 byli na ubytovně. Je to budova, kde sídlí školící zařízení pro personál k letovému provozu, školí tady lidi z celého světa a mývají omezenou volnou kapacitu pokojů. Hned jsme v hotovosti zaplatili 1300 Kč na noc pro dva a uložili zavazadla na pokoji a šli do vonící jídelny plné lidí z celého okolí „Terminálu 3“. No a světe div se, menu za 80 Kč nám vzalo dech, a hned jsme dali voňavý a hlavně chutný oběd na terase pod slunečníkem v zeleni kolem nás. Pak jsme sedli na autobus 119 a popojeli zpět k Divoké Šárce. Tady vyrazili na koupaliště. Sešlo se po schodech a hned jsme se ocitli v hodně krásném prostředí, ve skalisky obklopeném údolí s cyklostezkou, která nás dovedla na koupaliště v Divoké Šárce.

DSC_2380_67530 údolí pražské Divoké Šárky DSC_2392_67542 tak takovou pohodu jsme tady v Praze nečekali

Je to koupaliště u Veselíků.
Za 70 Kč pro důchodce na den, jsme se tu pak celé odpoledne rekreovali a měli pocit, že jsme v cizině už nyní. Pivo jako křen, slané tyčinky k tomu a voda čistá, v jenom bazénu 19 st.C v druhé už bylo i 22 st.C. Parádní osvěžení to mi věřte.

DSC_2400_67550 krásné to koupaliště DSC_2399_67549 krásné to koupaliště

V 19 hodin zavírají a my šli na zastávku Divoká Šárka a tady každých 5 minut jezdí autobus linka 119 a za chvíli jsme byli na naší zastávce „Terminál 3“. Pak sprcha a do postýlku. Bezva spaní, venku po půlnoci přešel liják co bubnoval na parapet a blýskalo se za žaluziemi. Ráno čerstvý vzdoušek a my se na zastávce autobusu naložili a jen 3 zastávky a byli jsme na „Terminálu 2“.
Co bylo ale pořádným vzrušením, tak to že jsem na e-mail dostal ve středu upozornění, že dne 16.6. bude v Itálii stávka pozemního personálu, ale že se společnost bude snažit aby ná potíže z této ohlášené skutečnosti stávky minuly. Pak jsem si na ubytovně večer ve čtvrtek přečetl, že se snad vše podaří a stávka nás mine. Samozřejmě, že jsem toto avizo předal našim zprostředkovatelkám na Ischii aby věděli, že mohu mít s příjezdem na hotel potíže. Obratem mě ujistili, že ví, že stávka bude ale odbory pro pozemní personál má povoleno stávkovat dopoledne od 6.00 do 9.00 a pak večer od 18.00 do 21.00 hodin.
Odbavení proběhlo v poklidu, bez návalu, jen jsme sledovali, že budou v letadle téměř samí Italové, ale pak se ukázalo, že tam jsou i Češi, takže už jsem je sledoval pro případ, že by stávka omezila přesun k přístavu a my se museli pak s někým případně složit na taxika. Ale nebylo potřeba. Podle instrukcí z Ischie jede od letiště autobusová linka Aliabus.. Co za 4 eura jede k nádraží a pak do přístavu. Po vyzvednutí kufru co s námi letěl za 623 Kč a musel mít váhu do 20 kilo, jsme vyšli před letiště a tam se poptali, kde je zastávka pro naši linku. Ale pak jsem zjistil, že to bylo zbytečně, protože na každém sloupku daným směrem byla kulatá viditelná cedule se šipkou, kam se máme dát a tak to nebyl žádný problém dojít asi 200 m k zastávce. Platí se u řidiče a hned jak se udělal chumel cestujících byli mezi námi prodavači jízdenek, takže během chvilky plný autobus vyjel do rušných ulic Neapole a byl za asi 30 minut u nádraží a za chvíli i v přístavu. Byli jsme tu ve 12.20 hodin. Protože jsme nejeli na Capri, co odjíždělo ve 12.40 hodin, tak jsme si počkali na naši loď co nás vezla od 14.10 hod do 15.40 hodin na ostrov Ischia. Tady jsme nakoupili jízdenky na jízdu jednou linkou číslo 1 či CS do s.Angela za 1.20 eur a jednu na den za 3.60 eur pro případ, kdy se vydáme na naši obvyklou výpravu na kopec s vyhlídkou na Capri do Piano baru u Jiřího v historické zástavbě z roků kolem 800 našeho letopočtu.
Dojeli jsme do S. Angela a tady nás čekala cesta s kufrem do hotelu, který leží na kopci nad S. Angelem. Z kopce po hladkém asfaltu to jelo a šlo to nevídaně. Pak ale přišlo stoupání a to už na náš kufr reagoval první elektrotaxikář. A že nás hned vezme kolega, že mu zavolá. Ptám se za kolik a on na to, že za osobu 5 eur a za kufr to samé, tedy dohromady 15 eur. To mě dodalo sílu na další stoupání. Když nás ale zastavilo prázdné taxi o 50 metrů dál v kopci a na můj dotaz za kolik, sdělil že jen 10 eur za vše dohromady, tak nás naložil, já v zadu držel statečně jednou rukou kufr a druhou madlo taxiku abych nespadl, žena vedle řidiče a jelo se. No kopec pořádný, až když jsme vystoupili pod rozkvetlou pergolou s trubačů, wistárie s plody lusků a rozkvetlé trsy barevných květů, tak jsme byli rádi tomuto našemu rozhodnutí a uznali jsme, že výkon a cena v případě do vrchu na hotel byly v rovnováze. Na recepci nás přivítala recepční, u které jsme hned odhadli ruskou národnost, ale cabli jsme se jen o vlásek, přiznala se k tomu že je Ukrajinka. Nabídla nám uvítací drink a zavedla na pokoj číslo 34 v posledním patře s výhledem na domy v S. Angelu a za nimi pak na moře. Musíme si pokoj pochválit, byl pěkně umístěný, nad námi je jen opalovací terasa jako střecha. Pak hned do bazénu a ulevit si od cesty. Doba přesunu od odbavení po vnoření se do vody, byla pouhých 10 hodin, protože v 17.10 už jsme zjistili, že bazén je termální a s horkou vodou, že je v něm parádní pobýt, ale hned jsme hledali stín od přístřešku nad přilehlým barem. Bylo to osvěžení, záda přestala pobolívat v horké poloslané, tedy minerální vodě. Pak procházka a poznáním co hotel obnáší, nějaké to foto. A byla tu večeře a usazení v prostorné a vychlazené jídelně. Obsluha hovořící rusky, italsky, německy a anglicky v jedné ženské osobě, nás uvítala a rychle nám po německu a po anglicku nabídla, co si ten večer můžeme dát. No a vybrali jsme si dobře. Byli to noky a pak ryba. No noky polité olejem a mez tím kousky rybičky a jiné dobroty z moře. Ryba byla podána jen jako takový plátek posypaný strouhankou bez kosti a k tomu rukola spařená a v malém kopečku, na přikusování zeleninové saláty a ještě ochutnávky, takové jednohubky všeho dobrého od topinky, nudlí, lazání a jiných pochoutek. Tady tomu říkají zeleninový bar. No prostě tím se předejíte a pak si na talíř dáte červenou řepu, zelený a červený salát politý vinným octem, no prostě jak je libo.
Takže večeře to byla přímo lahůdka a pochoutka. No a na závěr velký ledový skleněný talíř a na něm umělecké dílo mistra kuchaře. Pět malých hromádek, tak velkých jako rumová pralinka. Byl to krém v zeleném provedení a to na tom zeleném ledovém talíři polito a posypáno dalším něčím, lahodným a „mňam“. A bylo po večeři a jdeme se projít, aby jsme věděli, co je ještě nad námi a kam se někdy třeba vydáme. Směrovky říkají, že tam nahoře je Serara.

A šlo se první den, to je v pátek 16.června spát a nervy napnutím s ohrožením přepravy stávkou se uvolnili a šlo se spát.

DSC_2412_67561 a to jsou večerní červánky na našem hotelu na Ischii, nad S.Angelem DSC_2413_67562 a to jsou večerní červánky na našem hotelu na Ischii, nad S.Angelem

Druhý den ráno, tedy v sobotu, už v 6.00 jdu fotit do ulice co jsem viděl z balkonu. A ulici se vine a je co fotit a s kým si popovídat, protože to jsou jen potulné kočky a hlídací psové. Ulice pro vozidlo končí. Jsem na vrstevnici nad parkovištěm pro auta co míří pracovně do S.Angela.

DSC_2424_67573 tak tohle je při svítání foceno z terasy hotelu DSC_2425_67574 tak tohle je při svítání foceno z terasy hotelu

Ale pokračuji dál, protože k tomuto parkovišti vedou schody. Procházím zemními výtvory po betonových schodech, kde chodí jen málo kdo. A jsem najednou na dolní cestě v S.Angelu. Tady se zdravím s těmi, co už zametají, vymývají v hospůdkách kolem cesty podlahu, ale na cestě není jinak živáčka, tedy turisty. Nahlédnu do pekárny odkud to vodní a připravují pro hotely místní pochoutky. Jdu po šipce do minimarketu, jak to ukazuje šipka. Bude se to hodit. No a jsme poprvé v onom zaslíbeném místě, ale tentokrát tu nikdo nezavazí, je tu raní absolutní klid. Jen vycházející slunce víc a víc ozařuje zakotvené bárky a lodičky. No prostě úžasná nálada a atmosféra. Tu jsme tady nikdy neměli možnost prožít.
A už začínám mít hlad a tak stoupám do vrchu k našemu hotelu. Při cestě stojí kostelík sv.Michala a na cestě pod ním je lavička, kde se pokaždé vyfotím, abych viděl jak se měníme za těch 13 předešlých návštěv.
A tady se stal zázrak, co se jen tak nestává. Na konci cesty v záhybu na mě mává dívka v černém a sní krásný černý pes. A když vidím a rozeznávám kdo že to je, nemohu tomu setkání uvěřit. Je to naše Hanka, tedy paní či ještě slečna, co vede společnost, která nám zajistila tento i předešlé pobyty na Ischii. No to setkání jsme si tedy vychutnali. Já fotím na lavečce jí a ona zase mě a dokonce má tak skvělého pejska – hafana, že i on si ke mně sedá a já mám jednu velkou a nádhernou vzpomínku. No a nemám jen ji, mám i po ránu krásné fotky plné výhledů a květů, které tady na tom malém okruhu kvetou a dělají tu skvělou Ischii.
Po snídani na terase s výhledem na moře a pláž Maronti si jdeme „spočnout“ a pak se jde na celý den na pláž.
Po tom nenadálém a nečekaném setkání jdeme na snídani, kterou tady podávají na terase s výhledem na moře, na pláž Maronti a výběžek S.Angela. No a po snídani se jdeme vykoupat do moře na pláž Maronti. Cestou zjišťujeme, že termální park Afrodite je zavřený. Dole před vstupem na písečnou pláž je vše nově upravené, ale taky jsou tu agenti, kteří nabízejí právě ty jejich lehátka za nejlepší, to dříve nebylo. Prostě komerce. A tak musíme projít kolem dvou barevných skupin lehátek až tam, kde je volná pláž pro ty co milují jen tak poležet na písku, a nebo snad pro ty co nemají na ty lehátka ?
Zase to pro nás bohužel podražilo a tak musíme milovat poležení na písku. Ale zdá se nám, že místo písku tu mají kamínky, takový jemný štěrk a ten sebou nese kumulaci tepla a tak se po této vrstvě nedá bez bot ani jít. Tam, kde ten písek či jemný štěrk smáčí mořská voda je zase hodně příkro do vody a tak se sjíždí a boříme se a je to pořádná fuška. Ale jsme na místě za řadami srovnaných lehátek volní jako ptáci, ale kousek od místa, kam podle osázených bójek, jak později zjišťujeme, přijíždí lodní taxi či jiní lépe postavení rekreanti. Totiž po našem příchodu je ještě před 10 hodinou se to tak nedalo poznat. Na volném moři jen nějaká ta lodička. Voda čisťounká, teplá a osvěžující zároveň. Nejsou velké vlny a je to prostě prima osvěžení a koupání. Ale jak jde čas a pak kolem poledne, to už nabírám podezření, proč právě sem najíždí tolik gumových člunů z jachet zakotvených před námi. Na to místo pro vystupování z lodních taxíků jezdí spousta lidí a hned do hospůdky k posezení, žádné koupání. Tak se tam z nudy jdu podívat. Krásná barevná reklama s nabídkou mořských pochoutek, to se dalo očekávat. A hele, jak je u nás povinností mít u toho ceny, tak tady jen ty malůvky či vlastně barevné fotky v exluzivním provedení. Tak český turisto pozor, tam kde nejsou uvedeny ceny, tam to bude „mastný“. Takže jdu zase k tomu svému místečku. Ze všech stran už se vyvalují mladí milenci, jen se natírají krémy a jsou pěkně obalení tuky, pravá italská omladina ? No pak jsou tu lovci – sportovci, co hrají volejbal v tom těžkém štěrku a co kdyby někoho ulovili. A jak zjišťuji je, co ulovit. Protože kromě lodního taxi sem ještě přiráží gumové motorové čluny z jachet co zakotvili na volné ploše a jedou na břeh s dětičkami a možná i milenkami, aby se pořád jen ta podlaha pod nimi na lodi nehoupala. A už to není jen pár lodiček, ale při odchodu jsem si dovolili napočítat asi 89 kousků, jeden pěknější jak druhý. Na gumácích se předvádí velkou rychlostí a děvčata ječí radostí. Prostě jsme mezi něčím, co u nás na jezírku u Olomouce nepotkáte. A tak i tento sobotní den 17.června, plný převážně italských rekreantů končí a my jdeme na hotel. Raději za lehátky, kde se nožky, opálené až spálené, tak neboří a neujíždí ze svahu. Do kopce to jde a bylo by ještě lépe, kdyby jsme na tom byli jako ti cizí důchodci, co hned mávnou a nasednou do elektrotaxiku co je za 5 eur na osobu odvezou až k autobusu. Takže vlastně zjišťujeme, že jsme jako český důchodce prachobyčejná svízel, protože jen tak popojet do kopce a dát za tu jízdu, co sice jede hodně do kopce, ale pak i z kopce, a trvá ani ne 10 minut celých 135 Kč tak to prostě musíte po svých. Ale zase nám mohou závidět, protože my sice tlačíme své těla a neseme své tašky od vody, ale zastavíme se a kocháme se tou nádherou pod námi, to oni vlastně jen projedou a jen snad vnímají. Že tam dole něco pěkného bylo.

DSC_2474_67623 tak to vypadá když tady slunce vychází DSC_2516_67665 S.Angelo v 7.30 a bez lidí - turistů

A jsme na hotelu a večer přijde delegátka před tou gala večeří.. A už tam byla a u stolu ležel její unavený krásný pes co hodně poslouchá a nechá na sebe sáhnout, ale dá najevo že jej nebavíte. Byl za ten horký den pořádně unavený. Zato delegátka Hanka všechna čest, ta to umí a jen za to krátké naše setkání jsme mohli pozorovat, jak po telefonu umí vyjednávat, z nevrlými Čechy, co přijeli a nemají výhled na moře, a delegátka cestovky které zaplatili jim nebere telefon, takže ona to musí za ni vyřídit. Z češtiny lehce přejde do italského jazyka a hovoří s recepční, pak hned česky, že je vše vyřízeno, ale až v pondělí si můžete vyměnit pokoj, protože nyní je vše plné.
Když jsme se tady ten večer setkali oficiálně, tak jsme si popovídali co doma, co rodiče a tak podobně. Ale taky to byla i sranda. Než ona totiž došla ráno se psem do práce po tom našem nečekaném setkání, já jsme napsal e-mail její kolegyni s přiloženýma fotkama co se nafotili, na lavičce. Martina pak Hance říká, když s ní mluví do telefonu, proč máš na sobě ty černé šaty. No velké divení a pak přišla informace, že já stihl za tu chvíli poslat e-mail. No popovídali jsme, Hanka nám sepsala lístečky, na to jak oslovit na recepci když budeme končit a chtít odjet elektrotaxikem, ale taky oslovení paní na pokladně termálního parku Tropical, že jako požadujeme nabídnutou slevu z hotelu, kde bydlíme.
Hanka bydlí kousek od hotelu a už víme i to, že na zahradě u souseda jim občas hýká osel. A víme, že to tam má moc pěkné a jen můžeme tiše závidět a přát ji šťastné mládí a stálé klienty. Kdo umí tak umí, a ona a vlastně obě fakt umí, všechna čest, to jsme při našem setkání poznali.
Ten náš první den na pláži jsme vydrželi sledovat dění kolem nás do 16 hodin. Naštěstí se nad námi zatáhlo, ale i tak si sluníčko udělalo své a jsme jaký jsme, pěkně do červena.
A už se těšíme na gala večerní podávání pokrmů, tentokráte na terase. Pak se půjde do rumrajchu v S.Angelu, protože už tam stavěli podium pro večerní koncert a podle paní Hanky se tu slaví dnes noc kostelů a bude slavnostní osvětlení a tak. Takže to až zase někdy jindy.

Protože tato vzpomínka je plná informací, které nemusí hned každého také zajímat, dovolil jsme si galerii fotek umístit také na začátek.
Tuto báječnou možnost utrácet těžce našetřené prostředky za rozumné služby plné krásných zážitků a pohody nám zajistila k naší úplné spokojenosti italská Lostar.it, řízená zkušenými českými děvčaty Hankou a Martinou. Mockrát děkujeme.

Tady jsou fotky, které doplní mé vzpomínání na pobyt na Ischii v červnu roku 2017.

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.