Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

06 Azory – výlet za zhoršeného počasí do Caldera Velha.

Uloženo v : Portugalsko napsal facero

Čvc.7,2016

Azory – díl 6 výlet za zhoršeného počasí.

Dnes, to je 23.června byla špatná předpověď počasí a ta se bohužel naplnila. Ale i přesto jsme se vydali k jezeru Lagoa do Fogo. Pěkně klikatou silničkou až k hnědě podbarvené značce s dalekohledem, že jako tady je dobrý výhled, ale jako by letadlo stoupalo do mraků, tak i nyní mlha stále sílila, až jsem jel jen podle středové čáry, opatrně jak se jen dalo. Takže na vrcholu kde už mohlo být vidět jezero, nebylo nic, jen silná mlha a okolo 14 st. C. A tak jsme hned pokračovali v jízdě a sjižděli podle mapy až do míst, kde na druhé straně ostrova, tedy straně severní je další z atrakcí tohoto ostrova Caldeira Velha. Podle předchozího nastudování se tady dá rochnit, tedy koupat, spíše ale jen posedět v přírodním jezírku pod vodopádem.
Když jsem zastavili, tak to bylo hned za zastavujícím autobusem, podařilo se cestující Italy předběhnout, protože naštěstí oni museli dát svačinku u pojízdného bufetu. Vstupné na osobu 2 eura. Nová brána, krásně upravená přístupová cesta, kolem velké přesličkové stromy, jako v ráji či v době Jurského parku.

Pak to přišlo, nádherné zákoutí s novou budovou servisu, kde uvidíte co se dá na ostrově uvidět a je spojeno s vulkanickou činností. Na druhé straně cesty pak vytéká z hory pramen a pod ním bublá země, tedy bahýnko, a v jezírku to taky bublá a voda tu má 60 st.C.

Ta horká voda pak přirozenou cestou natéká do jakoby přírodní vany a v ní sedí několik lidí. Byla pak ale i chvíle, kdy se tam už nikdo ani nevešel, to když davy zvědavých houstly. No zatím jsme to vynechali a popošli, jako že to nejdříve všechno projedeme, ale dál už toho bylo málo. Na konci upravené a značkami vyznačené cesty stály tři otevřené přístřešky na převlékání a tak jsme, jako ostatní turisté, navlékli plavky a hurá do přírodního jezírka pod vodopádem. No voda tu byl po vstupu takových 30 st. C, ale jak se přibližovalo k volně padajícímu vodopádu, tak teplala až na takových 32 až 34 st.C.

No foto bylo potřebné, nechat si na záda padat vodopád teplé vody někde pod vysokou kapradinou, tak to je zážitek a taky jsme si to několikrát zopákli. Jenže další pokusy už byli ve stavu namačkání či vyčkávání, protože najednou byl v jezírku autobus těch pokřikujících Italek. Ale byla to sranda. Pak jsme jen v plavkách provedli přesun na dolní, to poprvé spatřené jezírko a tady zaujali na celou půlhodinu a možná i víc, své neotřesné pozice, právě ve chvíli kdy nastalo střídání stráží a autobus byl svolán k převlékání. Ale ten požitek, když vám na záda teče strouha horké vody, takových 37 st.C, to je něco. No a mezi tím vším občas byl i slejváček, no prostě pršelo, ale pak zase pohoda a krásný vlhký vzduch, jen to sluníčko odmítalo hřát a do toho krásného místa posvítit.
Konec krásné chvíle a jelo se na pobřeží, protože při oceánu bylo viditelno, jen na obloze zataženo, občas se sneslo mrholení. Vyhlídky byli krásné a objevili jsme místa o kterých jsem se na internetu nedočetl. Jeli jsme směrem přes Rybeira Grande na Capelas. V městě Rabo de Peixe jsme se zastavili v novém, vybetonovaném přístavu za peníze Evropské unie.

Pak jsme popojeli na centra, kde na ulicích posedávala spousta dělnického lidu co vypadali že čeká na práci či na nějakou tu almužnu v sociálních dávkách. No prostě bylo to jako před cigánskými ubytovnami u nás.
No ale pak přišlo první překvapení, když byla hnědá šipka na pláž v Calhetas. Dokonce na vjezdu do úzké uličky k parkovišti byla cedule zákaz vstupu, ale dá se vyložit i jako zákaz vjezdu kravám.

Pak ale nádherné prostředí, možno poležet i na trávě a koupat se ve vanách s lávové vyvřeliny. A kolem skaliska a vroucí oceán. No prostě nádherné místo, jen to slunce scházelo. Ale plavčíci byli připraveni se vší parádou, i když tu nikdo nebyl ve vodě. Byli jsme tu jen my dva z Česka a oni pospávající pod slunečníkem a vysokou skálou.
No a zase popojetí a když jsme pak projeli kolem nového, asi hotelu, museli jsme se vrátit a hotel navštívit.
A to vrácení stálo pak za to. Objevili jsme asi zcela nové hotelové zařízení, které ještě nemělo webové stránky, ale jen vizitku s číslem telefonu na majitele.

Byl plně obsazen, na recepci jsme viděli tři sešity od turistických kanceláří. Co na tomto hotelu bylo úžasné, tak asi to, že ležíte v bazénu pod hotelem a koukáte přes hranu na oceán, a když by jste do toho oceánu chtěli, pak jen kousek novou kamennou cestou a jste v bouřících vodách oceánu. A kolem překrásná skaliska.
Ale stačí a jede se dál. Zase vyhlídka ze které v dálce, na dalším výběžku je vidět díra či brána ve skále. No a tak to po tomto pobřeží od obce Calhetas až po Capelas jde pořád. Samé zastavení na vyhlídkách, samé překrásné výhledy po okolí. No a pak přijde vyhlídka Morro das Capelas. To je místo, kde byl dřív takový přírodní přístav pro lovce velryb. Nad ním pak skaliska z vyvřelin.

Až doma podle fotek jsme poznali, že nám tady to místo bralo dech už jednou, když jsme sem přijeli od západní strany ostrova. No a pak už toho je za ten den dost a jede se na aparthotel Barracuda. No jedete po hlavní a místy jako by jste se vnořili do hortenzií. Po obou stranách prostě hory květů.
A je konec podmračeného dne. Najelo se celkem jen 67 km. Počasí se na naší straně ostrova dává k večeru zase do kupy a je místy vidět i modrou oblohu. A na závěr se hodí zaznamenat dílčí informace, za čtyři dny s autem jsme najeli 438 km. Ale po večeři bylo ještě pěkně slunečno a nás napadlo zajet se podívat na poutní kostel, který jsme v rámci příprav objevili. Už jsme kolem kostelíku na vršku jeli po dálnici směrem na Vila Franca, a tak jsme si řekli, že by nebylo špatné jej spatřit. Jen tak podle toho, kde jsme jej zahlédli jsme odbočili a bylo to v Ribeira Chá. Ale když jsme byli až na konci vesnice, ten kostelík nikde. Tak jsme se vrátili a jeli směrem na Vila de Aqua de Pau. No a to bylo to správné odbočení. Vesnice v podvečeru pohodová, hodně zevlujících občanů, spíše chlapů a hlavně důchodců a krásně upravené centrum s kostelíkem a parčíkem.

No a na vršíčku pak ten kostelík. Byla to sice morda, někteří tou dobou už seděli v předsíni domečků při cestě u televize, ale nás hnala touha dostat se na vrchol, ještě v době kdy se to dá nafotit. A podařilo se. Tady slunce zapadá hodně později než u nás doma. No a na samotném vrcholu pak modrobílá stavba kostelíku a vysypaná pěšinka se zkrouceným dřevěným zábradlím k vyhlídce. Podařilo se to vše nafotit a uchovat si památku na krásné výhledy a návštěvu něčeho, o čem se ještě nikdo na internetu nezmiňoval. A tak jsme ten den ještě nějaký ten kilometr dali, ale nebylo to nic tak velkého. No a potom se podařilo zvládnout kopírování fotek z karty na disk a hned jsme si taky promítali fotky toho co jsme za těch 6 dnů od 17.června do dneška, to je 23.června uviděli a nafotili.

[Přehled obrázků]