Cestovatelské tipy a rady na cesty

Vzpomínka na jarní putování v roce 2008.

Když jsem se rozhodl zpracovat vzpomínku na tento jarní výlet, zjistil jsem, že je dobré si to zapisovat hned, protože s tímto časovým odstupem to je málem detektivní pátrání. Ale datum se dá zjistit v databázi pořízených fotek. Už trochu horší to je s poznáním, kde jsme to byli. Jak se to tam vlastně jmenovalo. Bylo to složité, ale jeden kladný poznatek přeci jen se našel. Po těch šesti letech jsou i věci, co už se nikdy nepodaří nafotit.
No a tak můžu zavzpomínat na galerii s obrovskými plátny na zámku v Moravském Krumlově, kde teprve v okamžiku, když jsem ukončil focení s velkými prožitky, objevil jsme cedulku „focení pod pokutou 500 Kč zakázáno“. Dnes už mě nikdo nepotrestá, protože tato velká epopej Alfonze Muchy už tady není a tak mám velkou vzpomínku na to jak to tam tehdy byly inspirující.

Ze zážitků z umění jsme se přesunuli do přírody na step v Mohelně. Tady se právě probouzelo jaro a pro vášnivce, co mají na zahrádce barevnou skalku s jarními rostlinkami, to může být krásný zážitek. http://www.mohelno-obec.cz/leto-na-stepi/gs-1043/p1=1027

Z Mohelna, ve chvíli kdy jsme pořídil snímek božích muk a v pozadí s chladícími betonovými monstry jaderné elektrárny Dukovany, jsme rychle přejeli na zámek v Jaroměři nad Rokytnou. http://www.zamek-jaromerice.cz/

Byla právě polední přestávka a tak jsme se prošli jen zámeckým prakem a po okolí. Odtud jsme pak jeli směrem na Českou Kanadu, dojeli až do Nové Bystřice a cestou udělali zastávku pod hradem Landštejn.

Navštívili jsme jedno zapomenuté místo nazvané prostě Klášter a jeli zpět s tím, že přenocujeme ve Slavonicích. http://www.i.slavonice-mesto.cz/
Toto městečko bylo k focení jak udělané. Jedna překrásná fasáda za druhou. Takže jsem fotil v podvečer, ještě než jsme ulehli v pokoji historického domu na hlavní ulici za velmi přijatelnou cenu, ale pak i po ránu, když jsem šel nakoupit čerstvé pečivo ke snídani a pak znovu když jsme už i s našimi přáteli co bydlí většinu času v roce v Kanadě, procházeli a prohlíželi tyto krásy znovu a měli jsme možnost nahlédnout do půvabných řemeslnických krámků.

Z města Slavonice jsme se pak vydali do Dačic, kde jsem obešli zámek a objevili neobvyklý památník věnovaný první kostce cukru.

Pak už to byl jen kousek abychom udělali prohlídku krásného města Telče. Ale cestou nám nedalo a museli jsme odbočit směrem na Kostelní Vydří, kde je karmelitánský klášter a kde jsme na vlastní kůži poznali co to je místo, které na Vás začne okamžitě působit klidem, pohodou a vy se procházíte po ambitu kolem kostela jako ve snách. Alespoň na mne to tak nějak tehdy působilo. http://www.karmel.cz/index.php/mista-pusobeni-v-cr/klaster-v-kostelnim-vydri

No a pak přišla Telč, město, které za svůj život by měl každý objevit a navštívit. Já tam byl už vícekrát, pokaždé to zanechalo stejný dojem, a nyní, či tehdy před 6 lety to bylo o to krásnější o co víc staveb je opravených do pohádkové krásy.http://www.telc.eu/

Ale i toto místo jsme opustili a zastavili se cestou na hradě Roštejn, kde už druhého muže v naši čtyřčlené výpravě opouštěly síly a nabídl se k hlídaní auta a vykouřil si pod mohutnými kaštany na přístupové cestě k hradu své cigaretky.

S přáteli jsme se pak rozloučili nad městem Žďár nad Sázavou u poutního kostela na Zelené Hoře, když jsme si tu taky chvíli museli posedět a vyčkat prohlídkového povídání, protože jinak se do tohoto kostela nedostanete. http://www.zelena-hora.eu/aktualne/

Pozdě odpoledne jsme pak potřepali rukou na místním nádraží svým přátelům. My odjeli do Olomouce, oni vlakem do Roudnice nad Labem.
No a tak pro nás skončil čas třídenního výletu kdy jsme se z Olomouce podívali na to jak krásná je ta naše česká zemička.