Cestovatelské tipy a rady na cesty

Den první s výletem do pohoří Serra de Tramuntana na severozápadě ostrova.

A přišel den prvního výletu. Po vydatné snídani byl určen přesný čas odjezdu na 9.00 hodin. Jelo se směrem na Incu, kde se odbočovalo z dálnice. Inca se projela a zastavovalo se až manufaktuře na výrobu a zpracování kůže – Kolleflex v obci Selva.

Odtud se jelo do hornaté části Mallorky až do kláštera Lluc. V současné době je zde škola pro chlapce s tím, že oni jsou pak i pěveckým sborem při klášterních nedělních bohoslužbách.

Z něj pak po hodně klikaté a strmé silnici, kde autobusy mohou jet jen jedním směrem v určené hodiny. Jedna ze zatáček je v úhlu 270 st., takže se podjíždí sama sebe. jdříve se vystoupalo na sedlo Col  de Reis ve výšce 632 m a z něho se sjíždělo až na pláž Sa Calobra.

Po procházce po nábřeží nad zátokou s krásnou plážičkou a azurovou barvou moře se prochází dvěma tunely vysekanými ve skále do kaňonu Torrent de Pareis. Po 40 minutách cesty kaňonem či soutěskou tam a dalších 40 minut pak zase zpět se prošlo úžasnou skalní a vodní a rostlinou scenerii. Na koupání při oblázkové pláži ale už nezbyl čas.

 Z krásného místa se odjelo na holubí vyhlídku nad městem Pollenca. Je to asi 3 km na Mirador de Sa Creueta 232 m. Holubí vyhlídka proto, že leží proti ní ostrůvek Illiot Colomer, který je hnízdištěm divokých holubů. Po pravé straně, kam se už nedá jet autobusem pak je Talia d´Albecuix 380m.

Za ním pak je vidět na konec polostrova Cap de Formentor.   Z tohoto opět krásného místa jsme se otočili a jeli zpět kolem oblíbených pláží pro wind a skite surfing, do malého historicky významného města Alcúdia. To vzniklo za Římanů asi 70 let př.kr. Po nich jsou zde zbytky v archeologickém museu.

Hradby města byly zničeny, ale následně obnoveny.  Celkový dojem stál za to a bylo na co se dívat, i když končila odpolední siesta.

Dojmy a postřehy z výletu na závěr. Podělím se o málo prohozených poznámek. Mezi La Palmou a městem Alcúdia se postavila dálnice v délce 45 km za 9 měsíců a to proto, že vláda zhotoviteli předala staveniště s tím, že dostanou zaplaceno jen to co se prostaví během jednoho roku. Dálnice byla tak na úrovní v naší zemi obvyklé, jako třeba mezi Vyškovem a Olomoucí, ale samozřejmě nic na ní nedrncalo a povolená rychlost byla 110 km/hod. Druhou humornou poznámku učinil jeden z řidičů, když slyšel španělskou průvodkyni, povinně nám přidělenou, vysvětlovat situaci jak vznikla silnice plná zatáček, což se řekne po španělsky curva, tedy zatáčka, a on to okomentoval slovy :     „a jedna z nich byla curva kurevská, protože nešla napoprvé projet“. Stavbu silnice realizovali v letech 1923 až 1933 za Frankova režimu. Je na ní přes 54 zatáček a jedna z nich je v úhlu 270 stupňů, a říká se jí kravata, protože je to taková smyčka jako na kravatě.  Tentýž stavitel italského původu postavil také cestu k holubí vyhlídce a na jejím konci má památník, že to postavil skutečně on jménem Antonio Baretti.

Celodenní výlet přinesl krásné zážitky, skončil hodinku před večeří, takže se šlo jen do bazénu na střeše hotelu a pak na večeři.

A kdeže jsme se to vlastně na tomto výletě pohybovali ? To je hned zřejmé pohledem do mapky se schématem míst, která jsme zhlédli a o kterém bylo toto krátké povídání a poznámky.

[prohlížej jednotlivé fotky]

◄ 1 2 3 ... 6 ►