Cestovatelské tipy a rady na cesty

Do Bruselu jsem se přepravili dálkovým autobusem na lince Brno – Brusel. Odpoledne jsme vyrazili z Brna  a brzy ráno jsme vystpoupili v Bruselu v blízkosti železniční stanice Brusel – centrale. Přesun od autobusu na železniční nádraží byl sledován jakýmisi místními bezdomovci, kteří nelenili a byli připraveni až do okamžiku, kdy se nám podařilo bez úhony přesunout na peron ze kterého jel vlak na nádraží Brusel- Midi, tedy střed.

                                                                

Jde o nádraží, které prochází modernizací, takže je to takový malý obchodní dům, kde se dá i vše nakoupit až do pozdních večerních hodin. Toto nádraží by mohlo být vzorem pro záměr přesunout brněnské nádraží. Vystoupíte z vlaku a v podchodu dojdete k tramvajím, autobusům, metru a na parkoviště a do nových parkovacích domů. Z nádraží se vychází na dvě strany, které jsou propojeny několika koridory s informačními centry pro všechno.

Na jedné straně jsou nové moderní budovy, a na druhé se staré postupně bourají a objevují se i nové stavby. Ale i tady se projevila hospodářská krize, protože tu byly stavby, na kterých se nic nedělo. A právě na této straně jsou hotely, které jsou cenově dostupné a v jednom z nich jsme měli rezervaci přes internet. Už ráno v 8.00 jsme si zajistili klíče od pokoje na 6 nocí, předem zaplatili 30 Eur za osobu a noc a uložili jsme si zavazadla, dali sprchu a pak hned na vlakový výlet do Amsterodamu. Každý den jsme pak věnovali něco času na vandrování a ježdění po Bruselu, protože to je město mnoha tváří, historie a novostaveb. Nemohli jsme vynechat zastavení na železniční stanici Brusel Schumann, kde je nejbíže k budovám Evropského parlamentu a do parku Schumann,

                                                                       

 což je pán, který se sjednocení evropy tak vehementně věnoval. Brusel jsme viděli navečer při západu slunce, když jsme jej pozorovali z kopce, na kterém stojí parlament.

                                                                

 Nebo celý jeden den, kdy jsme putovali až do míst kde, bylo EXPO 58 a je tam ono velmi známé Atomium.

                                                                

Vidět historické hlavní náměstí mezi 21.00 až 22.00 a čas po té, to je samo o sobě velká podívaná.

                                                                

                                                                

 Postupně se totiž toto náměstí zaplňuje lidmi, kolem sledujete pozlacené sochy na vrcholcích domovních historických fasád. Začíná se stímvat a přesně ve 22.00 se rozvítí světlomety, které domy ozáří, radniční věž se prozáří pod leflektory. To je podívaná, kterou určitě v Bruselu nesmíte vynechat. Pro přesuny jsme používali vlaku a nohou. Skládací kola jsme tehdy ještě neměli, ale tady jsme je poprvé spatřili, a tak v zorném úhlu jsme stále měli prodejny kol, ale žádná tato skládací kola nenabízela.

Hotel nám nabízel v ceně snídani, která byla formou švédského stolu, spíše ale stolečku, pořád to samé jako je kroevasant, chleba, marmeláda, salám, lupínky a k pití káva, čaj, mléko a džus. Ale dalo se to vydržet. Mohli jsme se od spolustolovníků naučit indicky, gruzinsky, moldavsky, rusky, srbsky a jiné jazyky, především od lidí tmavší pleti. Byli to místní pracující, kteří mají toto ubytování jako reálné a přijatelné krátkodobé bydlení. Blízko od hotelu byla Stalingradská třída. Prostředkem této třídy byly umístěny kolotoče jako ve Vídeňském prátru a spousty inostranců k tomu. Pro ty to tady byli zájimvě trávené podvečery, protože se mohli nakrmit ve fastfoodech, barech a pivnicích v kamenných domech a při tom si hlasitě pokecat. I to bylo zajímavé a poučné. A fakt to byla Stalingradská třída, s tím si problém nikdo nedělá. Takže nahlédněte do galerie, která zachatila onu atmosféru hlavního  města Belgie.