Cestovatelské tipy a rady na cesty

První den s putováním po Normandii – červen 2017.

Dojet autobusem poblíž Paříže na první nocleh, to byla dlouhá doba. Jeli jsme od 4.00 hodin přes Německo a Francii do 21.00 hodin, kdy jsme dojeli na první nocleh v Cergy. Najeli jsme ten den kolem 1380 km. Zastávka byla jen jednou v Německu a pak až ve Francii. Rozloučení v Česku bylo v Rozvadově. Vše ohledně postupných nástupů bylo podle časového plánu. U Schwabachu kousek od Norinberka byla zácpa, protože tu probíhá velká rekonstrukce a ze tří pruhů to sjíždělo jen do jednoho pruhu. Pak se to opakovalo, ale nečekaně, kvůli bouračce na velkém okruhu kolem Paříže. Zajímavé bylo to, že jsme jeli v pondělí 6.června a nikde nejely kamiony. pak jsme se dověděli, že byl státní svátek v obou projížděných zemích a tudíž jelo jen něco na výjimku s ovocem či mrazící vozy.
Nocleh to bylo takové malé zklamání, protože pokoj na hotelu řetězce Premier byl jako z popundeklu a otáčení tělem málem na chodbě, ale měl vlastní koupelnu a WC v prostoru tak metr na metr. Téměř jako u hotelového řetězce „F1“. Nocleh podle rozsvíceného poutače při našem příjezdu byl za 47 eur na pokoj, ale ráno už tam svítilo číslo 55 eur. Snídaně byla v ceně zájezdu a to za 5 snídaní 750 Kč. Na místní reklamě to dalo ale informaci 5 eur za snídani.
Ale hned po ránu to šlo stranou a nastal den plný krásných zastavení a poznávání. Odjeli jsme v 8.30 z místa zvaného v Cergy. V Gaverni poblíž města Vernonu jsme byli v 10.00 hodin. Parkoviště pro autobusy už bylo do půli obsazené a tak jsme jen vystoupili a autobus odjel, neměl totiž rezervaci k zaparkování předem. Pak se stála fronta na vchodu pro skupiny, pro jednotlivce to je už jiný vstup z jiné ulice. Prohlédli nám tašky a předali kontrolní lístek a šlo se na prohlídku. Nejdříve podchodem pod silnicí do leknínové zahrady, kde Monet maloval své pověstné lekníny. No bylo to úžasné, zejména to pomyšlení, že cestou v autobuse i vydatně pršelo a pak se honily mraky a měnilo se světlo tak rychle, že šel jeden snímek za druhým a ani jsem nevnímal to, že na svůj záběr tu čekali davy lidí, zejména pak davy důchodců.

leknínové jezírko co maloval na své zahradě Cloude Monet zahrada u domu Cloude Moneta

Ale měli jsme na prohlídku celé dvě hodiny a tak to bylo v pohodě a hromadily se jen krásné dojmy a záběry. Stačilo jen posečkat až ti, co to loví do telefonu či tabletu uvidí na displeji, co vlastně fotí.
Pak se přešlo zase tunelem pod silnicí a byli jsme v zahradě zahrad. Nyní tady kvetly vlčí máky v mnoha barevných odstínech, růže a ozdobný česnek, ale i jiné květy plné barevných krás. No prostě úžasné a to jak ty mraky letěli nad hlavou a měnilo se osvětlení, tak to byl pro ty, co chtějí ulovit něco senzačního, fakt bezva zážitek.

zahrada u domu Cloude Moneta a opět v zahradě Cloude Moneta Čti více…