Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Dalsi vylet na Ischii.

Jen tak ležet a nic nedělat, na to nejsme stavěni a tak jsme si na středu 21.cervna dali cil. Podíváme se do luxusního hotelu na konci plaže S.Francesco, jestli se to tam nějak změnilo, protože posledně, tak v rovce 2014, tam v březnu měli studenou vodu v bazénech pro relaxaci. No a pak že se projdeme nad vilami z nichž ta poslední je vila Viscontiho. A cestou se podíváme tam, kde v lesním stínu uctívají nějakou tu panenku Marii.
Plán byl stanoven a my po snídani vyrážíme. Autobusy jezdí a tak linkou číslo 1 jedeme až za Forio a tam kdesi již v kopci vysedneme a sejdeme k plaži. Cestou jsme narazili na velkoobchod a tak musíme poopravit naše vnímání drahoty. Velkoobchodní ceny jsou jen mírně vyšší než u nás. Projdeme uličkou a jsme hned před naším prvním cílem, hotelem s 5 hvězdičkami, hotelem Trialon. Víme jak se nenuceně chovat a tak hned fotím a jdeme do námi již dříve objevených klidových zahrad při hotelu.

DSC_2819_67945 první snímky ze zahrady hotelu Triton při pláži sv.Francesco na konci Foria DSC_2823_67949 relaxační bazénky při hotelu Triton

Pak se objevíme u našich známých bazénů, ale ještě není čas na osvěžení a ležení na lehátkách. A tak ještě popojdeme a kocháme se tou nádherou kolem nás. Na moře pod námi je přístup jen tunýlkem a po schodech. Tady narovnaná lehátka se slunečníky ale i čísli hotelových pokojů.

DSC_2828_67954 skaliska pod zahradou La Mortella a plážička, kde pobyly ve stínu zdi DSC_2866_67992 sledujeme dění na pláži při našem posezení v plážové hospůdce Čti více…

Poslední dva dny pobytu na Ischii, u kterých je na co vzpomínat

Byl pátek 23.června a svátek měla má žena. A protože vzpomínání je tentokrát delší, dávám archiv fotek také hned na začátek pro ty co nemají čas vnímat případná doporučení a dobré rady.


Čti více…

Den pátý – museum sýra Camembert a Ruenn.

V Le Mans, na jeho předměstí jsme jen spali, ale do města na prohlídku památek se nešlo. Jelo se hned po dálnici směrem na Ruenn.
Do kraje vyhlášeného sýra Camembert se pak odbočilo a jelo po místních silničkách, kde se dva autobusy složitě vyhnou. Ale krajina kolem malebná, plná luk a listnatých lesů a rybníků. Taková šťavnatá krajina.
A pak přišla vesnička Camembert, kde jedna selka v roce 1981 přišla na to jak vyrobit sýr, který je od té doby vyhlášenou francouzkou pochoutkou a zdrojem obživy za I.světové války a za druhé světové války. To vše se totiž dozvíte v museu tohoto sýra. Povídání a filmy vám ukáží jak se měnila výroba. nejdříve jen na plotně a pak průmyslově. Ukáží vám jak za války si chudáci vojáci mohli pochutnat na tomto sýru, který měl pro ty účely i svou nálepku.

DSC_1998_67349 budova s museem DSC_2013_67357 jsme v museu - výroba dříve

My po projití musea taky dostali ochutnat a už taky víme, že se sýr zpracovává při třech různých teplotách. je to 70 st.C, 50 st.C a nakonec 30.st.C. Ten zpracovaný při 70 st.C má být ten nejlepší. Ale nám chutnali všechny tři druhy, zejména proto, že byly podávány na křupavé bagetě. Pohoda, všichni nakoupili, měli tu i vína z jablek, likéry z jablek a plno památečních zbytečností. My už nakoupeno měli a zjistili jsme že za ceny jen mírně nižší než měli tady.

DSC_2039_67375 ano byli jsme tady DSC_2046_67380 a jedeme krajinou Camembert Čti více…

Den čtvrtý – navštívíme oblast Carnacu.

Jako vždy odjezd v 8.30 hodin směr Carnac. Bude to dvouhodinový přesun směrem na jih Bretaně. Ale zhlédneme megality staré i 3000 let. Někdo by řekl že šutry nemusí, jeden jako druhý. Ale pozor tady měli na informačním centru povídání i v češtině a to už něco asi znamená. Dočetli jsme se mnohé. Místo abychom platili vstupné 5 eur, šli jsme kolem plotu jako velká většina návštěvníků. A na dvou místech je co obdivovat a zapojit se v myšlenkách do řad badatelů, kteří přemýšlí a bádají proč to vzniklo a jak to vzniklo.

DSC_1862_67268 pole s kameny v Carnacu DSC_1860_67267 pole s kameny v Carnacu

Kameny jsou totiž osázeny pěkně v řadách a jsou tak těžké, že první co vás napadne jak je sem vlastně dostali a proč to dělali. Nás napadlo, že to vzniklo odlivem moře a jeho sedimentů a těžké kameny zůstaly. Ale pozor každý z nich je z jiného složení, takže tato myšlenka je mimo a necháme to dalšímu bádání. V druhé části kam nás popovezl autobus už byly kameny větší tak kolem 4 metrů.

DSC_1880_67279 a jde se na prohlídku dalších dolmenů DSC_1902_67292 a zase ty kameny Čti více…

03 – Den třetí – Caen a pak už jen známá místa v Bretani.

Ráno focení v okolí hotelu, když je tady vše kolem bez aut. Je to tady jako někde v USA, samé levné pohoštění a to všeho druhu, až na to, že nabízená meníčka jsou od 14 eur a výše. No ale uklizeno hned po ránu. Slunce vyšlo v plné kráse a my v 8.30 vyrážíme do centra města pod hrad, který má být jako jeden z největších ve Francii.

DSC_1492_67097 hrad ve městě Caen DSC_1518_67114 na prohlídce města Caen

Podíváme se do dvou nádherných kostelů a pak už přejezd do Sant Michel, což je perla pro turisty, kteří navštíví Francii. Byli jsme tady někdy v 90 letech minulého století a nyní je kolem tohoto místa vše jinak. Daleko před skálou s klášterem je obrovské parkoviště a na něj jen placený vjezd. Za auto i 15 eur na den. Platí si při podle doby stání na odjezdu. No a pak se musí kus popojít a je tu zastávka pro autobus a nové informační centrum ze sociálním zázemím. Když přijede velký a prostorný autobus, je velký jako letištní maxiautobusy a má kabinu pro řidiče na obou stranách. A co je zajímavé on přijede, lidi vystoupí na jednu stranu a druzí nastoupí zase z opačné strany. Mezi tím řidič autobus obejde na zadní stranu, která se stává předkem a pak už jen servisní informátor docpe ještě pár dychtivých návštěvníků do dveří, dá pokyn k odjezdu a jede se. za autobus se neplatí. Pod skálou se najede na nový most. Na něm se vystupuje a opakuje se děj, kdy řidič přejde na konec a jede zpět. Kromě tohoto autobusu se dá jet za 5 eur koňmo s povozem. Na voze se veze najednou asi 15 lidí. No autobus je nacpán, ale jede se zadarmo.

DSC_1586_67140 a už nás autobus dovezl na konečnou na novém mostě DSC_1732_67200 ale jede se autobusem a zadarmo Čti více…

Den druhý – ještě v Normanidi – 7.června 2017.na předměstí

Po noci v poměrně prostorném pokoji hotelu řetězce Premiere Classse vyjíždíme z předměstí Le Havre přes dva zajímavé mosty do Honfleur, což je staré přímořské městečko, nyní součást velkého Le Havru. Jedeme se mproto abychom si jej prohlédli a obdivovali jeho dlouhou historii. A nejen to, tady se scházela parta impresionistů kolem Bodina, který se tu narodil. Dnes už to je místo hodně vzdálené od oceánu, ale nějaká ta voda pro jachty tu ještě zbyla.

DSC_1057_66851 a jsme v Honfleuru - staré části Le Havru DSC_1065_66858 procházkou po městečku Honfleur

Prošli jsme hodně staré a zajímavé uličky, nahlédli do dřevěného kostelíku a podívali se na zahájení tržního prodeje u tohoto kostelíku. Konstatujeme, že to tady bylo pěkné a zajímavé.

DSC_1077_66865 procházkou po městečku Honfleur DSC_1115_66888 procházkou po městečku Honfleur Čti více…

První den s putováním po Normandii – červen 2017.

Dojet autobusem poblíž Paříže na první nocleh, to byla dlouhá doba. Jeli jsme od 4.00 hodin přes Německo a Francii do 21.00 hodin, kdy jsme dojeli na první nocleh v Cergy. Najeli jsme ten den kolem 1380 km. Zastávka byla jen jednou v Německu a pak až ve Francii. Rozloučení v Česku bylo v Rozvadově. Vše ohledně postupných nástupů bylo podle časového plánu. U Schwabachu kousek od Norinberka byla zácpa, protože tu probíhá velká rekonstrukce a ze tří pruhů to sjíždělo jen do jednoho pruhu. Pak se to opakovalo, ale nečekaně, kvůli bouračce na velkém okruhu kolem Paříže. Zajímavé bylo to, že jsme jeli v pondělí 6.června a nikde nejely kamiony. pak jsme se dověděli, že byl státní svátek v obou projížděných zemích a tudíž jelo jen něco na výjimku s ovocem či mrazící vozy.
Nocleh to bylo takové malé zklamání, protože pokoj na hotelu řetězce Premier byl jako z popundeklu a otáčení tělem málem na chodbě, ale měl vlastní koupelnu a WC v prostoru tak metr na metr. Téměř jako u hotelového řetězce „F1“. Nocleh podle rozsvíceného poutače při našem příjezdu byl za 47 eur na pokoj, ale ráno už tam svítilo číslo 55 eur. Snídaně byla v ceně zájezdu a to za 5 snídaní 750 Kč. Na místní reklamě to dalo ale informaci 5 eur za snídani.
Ale hned po ránu to šlo stranou a nastal den plný krásných zastavení a poznávání. Odjeli jsme v 8.30 z místa zvaného v Cergy. V Gaverni poblíž města Vernonu jsme byli v 10.00 hodin. Parkoviště pro autobusy už bylo do půli obsazené a tak jsme jen vystoupili a autobus odjel, neměl totiž rezervaci k zaparkování předem. Pak se stála fronta na vchodu pro skupiny, pro jednotlivce to je už jiný vstup z jiné ulice. Prohlédli nám tašky a předali kontrolní lístek a šlo se na prohlídku. Nejdříve podchodem pod silnicí do leknínové zahrady, kde Monet maloval své pověstné lekníny. No bylo to úžasné, zejména to pomyšlení, že cestou v autobuse i vydatně pršelo a pak se honily mraky a měnilo se světlo tak rychle, že šel jeden snímek za druhým a ani jsem nevnímal to, že na svůj záběr tu čekali davy lidí, zejména pak davy důchodců.

DSC_0604_66653 leknínové jezírko co maloval na své zahradě Cloude Monet DSC_0664_66674 zahrada u domu Cloude Moneta

Ale měli jsme na prohlídku celé dvě hodiny a tak to bylo v pohodě a hromadily se jen krásné dojmy a záběry. Stačilo jen posečkat až ti, co to loví do telefonu či tabletu uvidí na displeji, co vlastně fotí.
Pak se přešlo zase tunelem pod silnicí a byli jsme v zahradě zahrad. Nyní tady kvetly vlčí máky v mnoha barevných odstínech, růže a ozdobný česnek, ale i jiné květy plné barevných krás. No prostě úžasné a to jak ty mraky letěli nad hlavou a měnilo se osvětlení, tak to byl pro ty, co chtějí ulovit něco senzačního, fakt bezva zážitek.

DSC_0699_66694 zahrada u domu Cloude Moneta DSC_0737_66716 a opět v zahradě Cloude Moneta Čti více…

Podíváme se na Stezku v oblacích na Horní Moravě –
neděle 28.května 2017.

V neděli dne 28.května jsme se probudili pod SKI areálem v obci Branná. Nad námi modrá obloha bez mráčků. Po snídani jsme se prošli po obci a protože byla neděle, byl otevřený kostel a mohli jsme se podívat i dovnitř, což se nám při předchozích návštěvách obce nikdy nepodařilo.

DSC_0086_66384 pod SKI areálem v Branné DSC_0095_66393 kostel v Branné

Když se nám také podařilo koupit místní pochoutku čerstvé tubičky, jeli jsem přes Hanušovice na Dolní Moravu a pak jsme zaparkovali na ještě volném parkovišti na Horní Moravě.

DSC_0117_66415 parkoviště po našem příjezdu má ještě volná místa DSC_0129_66427 rekreační objekty v Horní Moravě Čti více…

Výjezd na horní vodní nádrž – Dlouhé Stráně 27.května 2017.

Tento výjezd jsme si plánovali na jaro tohoto roku a teprve nyní na konci května se udělalo počasí, které to jednak umožnilo a taky to stálo za ty překrásné výhledy. Otestoval jsem si výdrž baterie u elektrokola a zjistil, že na to taky ještě i s touto podporou máme.
U kola manželky, tedy u elektrobaterie, se projevila nějaká závada, protože baterie odešla pod rozcestím a budu muset hledat řešení jak to opravit. Příliš rychle se baterie vybije. Ale i ona by na vrchol dojela. Elektrokolo to je to pravé, co neomezuje cyklistiku v kopečkovém profilu.
No a počasí bylo přenádherné, takže krásné barvy lesa, čistá voda v odtoku z dolní nádrže, krásné záběry na dolní vodní nádrž i samotnou bránu pod hrází.

DSC_9938_66237 před bránou vodní elektrárny Dlouhé Stráně u dolní nádrže DSC_9947_66246 u dolní vodní nádrže Dlouhé Stráně

No pak parádní přestávka na boudě u rozcestí s tím, že kolem vás projíždí miniautobus od lanovky, ale i zájezdové a autobusy s povolením, či linkový autobus od dolní stanice lanovky.

DSC_9959_66258 zastavení pod vrcholem u horní nádrže DSC_9961_66260 výhled po okolní přírodě Čti více…

Procházkou od sv.Hostýna na Tesák – 21.května 2017.

Mělo být na procházku pěkné počasí a taky bylo a tak jsme vyjeli autobusem na sv.Hostýn. Ale jen proto, že tam jel jeden za druhým. nyní když si zapisuji tuto poznámku to bylo proto, že na sv.Hostýně byla pouť včelařů. My chtěli jet autobusem na Tesák a odtud na sv.Hostýn. A když nic na ten Tesák nejelo, tak jsme to dali na ten sv.Hostýn a pak se prošli. Bylo to jen 7.9 km v 10.00 hodin jsme vyšli a ve 13.00 jsme měli své unavené nohy u stolu s obědem za mírné ceny na Černavě, což je malá útulná hospůdka na Tesáku. Ve 14.00 hodin pak jel autobus a odpoledne jsme už odpočívali v Bystřici pod Hostýnem.
Ale co v detailu říci k této procházce. Já osobně to šel poprvé, žena už vícekrát. Na prvním zastavení na Skalném mě informovala, že to tady bylo v jejím mládí nezarostlé a jen romantické skaliska. Já ale nyní nafotil skály v lese a na nich očka s horolezeckými úvazy a pod skalami ohniště. Trampové to tady prostě mají rádi. Skály jsou stále romantické.

DSC_9863_66172 na Skalném DSC_9875_66184 na Skalném

Ze Skalného se šlo na pastviny na hřebenu a s krásnou vyhlídkou směrem ke Zlínu. Jmenuje se to tu Klapinov. Stojí tu dřevěná soška myslivce a je tu kryté posezení. Cesta je frekventovaná v zimě jako lyžařská trasa pro běžkaře a nyní tu jelo jedno horské kolo za druhým.

DSC_9901_66210 louky na Klapinově DSC_9894_66203 louky na Klapinově Čti více…