Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

03 – Rekreace v Hevizu – květen 2019

03 – Rekreace v Hevizu – květen 2019

Pátek je náš poslední den, kdy jsme zajeli na hrad Sziglegt a jsme součástí malého zázraku kousek od Bodacony. Sobota je den kdy končí naše rekreace a my cestou kolem Balatonu zastavíme v Siofoku, navštívíme Borgy Vár v Szekesfehervaru a kocháme se pěší zónou města. Navečer zastavujeme na Slovensku v Gabčíkovu, kde přespíme v „autíčku“ a po deštivé noci se jedeme podívat do termálních lázní v Dunajské Strede.

Teplých a léčivých vod bylo dosti a tak jedeme za poznáním přírody a historie v okolí Balatonu. Není plánu, je jen náhoda v odbočení z hlavní cesty. To první odbočení bylo k místu na kopci, kde byla ze silnice viditelná zajímavá stavba rozhledny. Nebylo to složitá, našli jsme, ale bylo oplocena a zavřeno z technických důvodů. Na rozhlednu v havarijním stavu se nesmí.
Tak to bereme přes kopec mimo město Keszthely a nevím ani jak už zase jedem do kopečka mezi domky. No a objevujeme místní střelnici na terče. Ale cesta vede ještě o kousek dál a tam to vše končí. Před námi je prostorný palouk, malé stavbičky sociálního zázemí, bufetu, ohniště, lavičky a první auto s rozdivočenými dítky. Pak se objevil mužíček v zeleném a ukazuje nám špičku rozhledny a vysvětluje jak se k ní dostat, pak tu máte WC a pak v mém krámku dostanete med či nějakou tu marmeládu, nebo si můžete dát kafe. A to vše s vysvětlujícími gesty v jazyce Maďarském, ale srozumitelném.

_DSC8899_86424 vystoupali jsme na rozhlednu _DSC8913_86438 výhledy z rozhledny

Za 15 minut jsme zdolali rozhlednu s výhledem do okolí až k městu Keszthely a Balatonu. Na opačnou stranu pak kopečky s hustou zelení a další rozhlednou. Příroda tu voní, sluníčko peče a jsme jako v ráji náhodně objeveném. Jen pod námi na palouku roste hluk skotačících dítek.

_DSC8924_86449 a pak setkání s rodiči a dovádivými dětmi _DSC8926_86451 a pak setkání s rodiči a dovádivými dětmi

Když se tam vrátíme je tu plno aut, stolečky přeplněné vším dobrým co rodiče na toto jakési setkání napekli a navařili a dítka kolem létají jako vosy či jako včelky. Odmítám s velkými díky tu marmeládu a kafé a jedeme směr silnice 71 co vede kolem Balatonu.
Odbočujeme k obci Szigleth nad níž stojí mohutný hrad. Vstupné je 800 ft a když zaplatíme samými 200 ft mincemi, uděláme radost pokladníkovi nevídanou, protože už má co vracet.

_DSC8939_86464 a jsem u vstupu na hrad _DSC8983_86506 na vrcholu hradu

Hrad a jeho prohlídka nás nadchli. V okolí vodíte sopky, Balaton jako na dlani a úpravy v hradě samotném taky parádní. Dole pod hradem vychutnáváme tento nevšední zážitek u dobré zmrzlinky a pak si prohlédneme slaměné střechy na místních chalupách.

_DSC8992_86515 pak vychutnání dne pod hradem _DSC8987_86510 pak vychutnání dne pod hradem

Projedeme se jen tak na Tapolcu, což byla zajížďka, ale pak objevujeme mohutný kostel z tmavého kamene v obci Bodacsonytomaj.

_DSC9011_86533 pak zastavení v obci Bodacsonytomaj _DSC9016_86538 a vyjedeme na konec cesty nad obcí

No a tady jsme se stali součástí malého ale skutečného zázraku. Nahoře na kopci nad tím tmavým a mohutným kostelem je kaplička s poutním místem a pak jsou tam místní varhany, tedy čedičové sloupy jako u nás Panská skála. A tak jedeme stále do vrchu, zastavit se nesmí. „autíčko“ si šlape, odbočení, auto v protisměru na cestě široké jako ta auta. Podaří se vyhnout, protože to potkání je na malé křižovatce. No a jede s é dál, až tu je poslední odbočka, ale i cedulka se značkou „slepá ulice“.
A fakt byla slepá a taky ale poslední v tom mohutném a prudkém svahu. Jak se to tady otočí ?
No nejdříve nafotíme, pak uvolníme napětí z toho stoupání a pak se to nějak otočí.
Vlezu do „autíčka“ a ono si ani neškrtne. Zoufalství a beznaděj, zase tu jsou ty problémy. Ale bylo jich už tolik, že suverénně otevírám kapotu, uvolním nádržku chladící kapaliny, ono to pořádně pšoukne, nechám to vydýchat, zavřu, nasednu a „autíčko“ zase vrčí. Postupně cuk sem cuk tam, až se to „autíčko otočí na té uzoučké cestičce. No a jede se zase dolů. Kapličku jsme nenašli a skály taky ne, ale dostali jsme se hodně vysoko a sjeli jsme bez úrazu zase dolů do obce. A to chce něco na mls. No a tak kousek od místa rozhodnutí je pěkná restaurace pod širým nebíčkem. Dáváme výbornou gulášovou polévku. Zaplatíme a jdeme k „autíčku“ doplnit si tekutiny po té gulášové polévce. Pivo tu stojí 790 Ft stejně jako v celém Maďarsku.
Vlezu za volant, chci nastartovat, ale pedál u spojky cvak a leží u podlahy. Tak to se tu ještě nestalo, co to je? Jak to tady v pátek odpoledne vyřeším ? No prostě v daný okamžik neřešitelná situace. V takové obci se domluvíte jen Maďarsky. Hluboké nadechování a pak jediné možné řešení. V té hospodě kde měli tu dobrou gulášovou snad umí někdo i jiný jazyk.
Tak jsem se vypravil do hospody. Mladý číšník mi vůbec nerozuměl i když jsem se domníval, že mluvím Anglicky. Ale byl vstřícný a protože jsem parkoval na rovině jen přes cestu od hospody, zašel se na to podívat. Když jsem mu to ukázal málem mu vypadli oči z důlků. Snad jsme tak vypadal i já, když jsem to zjistil.
Ale pak reagoval tak jako bych to nikdy nečekal. Přiložil mobil k uchu a s někým hovořil, stál za autem a asi i hlásil SPZ. Pak mi jen řekl že za chvíli někdo přijede. No uběhlo hodně času, když se objevil s číšníci, která že umí více anglicky. Ale oba jsme ji znali jen letěl, tedy málo. Nicméně závěr byl, že mám počkat ještě tak hodinku. No a čekali jsme a přišel mrak z jedné strany a pršelo a pak mrak z druhé strany a pršelo a pak se objevili dva v autě, posečkali až dopršelo, pak vylezli a já tedy taky a ono uviděli a pochopili. No a montoval a montovali až se jim podařilo vytáhnout nějaký ten drát co vypadl jak součást propojení pedálu s rychlostní skříní. No a světe div se, i když při té práci klidně kouřili a žena se obávala že autíčko uhoří dřív než jej opraví, oni to opravili, ukázali že to zase funguje, pak pochválili, že tohle „autíčko“ je dobré auto a že jeden z nich jej má také. Na dotaz tak kolik že mě to bude stát, vypadla mi brada z čelisti, protože podle mě tam byli dva, opravovali to snad hodinu a pak si řekli o 5000 Ft, tedy o pět set Kč. No a to je ten zázrak, nebo si myslíte, že to byla úplně normální situace ? Jen dali varování, že až budu doma, abych to dal do servisu. Vše fungovalo, jen asi s něčím pohnuli, protože brzdění šlo těžce a na kruháči jsem napoprvé zastavil hodně natěsno, pak už jsem jel opatrně až do domoviny.
A byla před námi poslední noc, zaplatili jsme poplatek za vzduch a za víkendový pobyt, vše povinně v eurech a šli spát.
Ráno jsme jeli zase do Česka s tím, že cestou se někam ještě podíváme. A jeli jsme po jižní straně Balatonu. Jeli jsme opatrně a kochali se ranní mlhou na hladinou a kopečky na druhém břehu jezera.

_DSC9026_86547 ranní opar nad Balatonem když se jede už domů _DSC9032_86553 na předměstí Siofoku v rekreační oblasti

První zastavení bylo až v Siofoku. Nejdříve v rekreační oblasti na předměstí a pak v samotném centru u vlakového nádraží. Vychutnali to v křesílkách místní cukrárny s kopečky výborné zmrzliny.

_DSC9044_86565 jsme v centru Siofoku a mají tady sochu Kalmaniho _DSC9048_86569 takhle je nyní upravena na rozhlednu

No a jelo se dál. Cílem bylo objevit v městě Szekesfehervár místo, kde stojí borgy palace, podle nalezeného odkazu v průvodci po zajímavostech Maďarska. Když jsme poprvé viděli hnědou směrovky Borgy vár, už jsme věděli že jedem správným směrem. No nakonec jsme to i našli a pak už jsme se nestačili divit.

_DSC9059_86580 objevujeme Borgy Vár ve městě Szekesfehervar _DSC9118_86639 na prohlídce tohoto místa

Jedna fotka za druhou, prostě tak často jako každý kdo sem vstoupil. Já to objevil zcela náhodou. Postavil to architekt jako vilu pro svou milovanou. Pak z toho vzniklo místo pro setkávání umělců z celého Maďarska a nyní to je museum soch, maleb a kreseb a já nevím čeho ještě. Prostě v sídlišti, kde každý stavěl nějakou tu malou vilku si najednou někdo kdo na to měl postavil snad i Kýčovitou vilu, kterou pak začali nazývat hradem tedy Várem. No prostě jen mohu tento objev doporučit k návštěvě. Budete mít smíšené pocity, ale budete nadšení, pokud vám vyjde počasí jako to vyšlo nám.
Tak hrad v sídlišti máme za sebou a tak ještě se podíváme do centra. V sobotu je menší provoz, neplatí se parkovné a tak nebylo problémem najít místo kousek od centra. No a pak už jsme se nestačili divit tomu jak to tu mají opravené, jak umí žít a užívat si sobotního odpoledne v historické části města.

_DSC9161_86682 jsme ve městě na pěší zóně, kde mají květinové hodiny _DSC9199_86720 jsme ve městě na pěší zóně v Szekesfehervaru

Dokonce jsme objevili i květinové hodiny na které průvodce městem upozorňuje. No a máme to za sebou a jedeme směr Gyor a pak slovenskou Dunajskou Stredu. Je už podvečer a musíme myslet na nocování v přírodě. Už jsme v této lokalitě jednou byli a tak projet kolem a zabočit do Gabčíkova nebyl problém.

_DSC9215_86735 navečer jsme se dostali k hrázi a komorám v Gabčíkově _DSC9236_86755 loď s francouzskou vlajkou odplouvá

Na hrázi u zdymadel jsme ještě stihli parádní vyzdvižení výletní lodi a já osobně pak nafotil i interiér lodi s francouzkou vlajkou. Pak už mě oslovila místní ochranka, že prý jsem tam, kde nikdo nesmí. Tak jsem se omluvil a když jsem ono zakázané ovoce opustil, postavili tam zase zábrany. Takže taková malá „klika“ pro zvídavé. Našli jsem krásné místečko na břehu divokého Dunaje.

_DSC9245_86764 posezení u Dunaje _DSC9244_86763 Dunaj s výstupní rampou pro ty co připlují s koly a auty

Ráno pak snídaně v čistém ovzduší pod hrází Gabčíkova a na břehu Dunaje a odjezd do Termálních lázní.
Za parkování se tu platí na celý den 1 euro a vstup na tři hodiny byl pro seniory za 6.50 eura. Je to tu jako nové, už kvetly růže a vody byly s teplotami až 39 st.C. Hodně Čechů ubytovaných v okolí. Mají tu jako součást areálu camping, ubytovnu v dřevěných domečcích, aparthotel a hotel. Tedy všechny typy ubytování. Takže asi proto tolik Čechů, no a taky byly ty květnové volna.

_DSC9260_86778 ilustrační fotky z lázní v Dunajské Strede _DSC9270_86788 ilustrační fotky z lázní v Dunajské Strede

Cestou domů jsme to vzali přes centrum Bratislavy a měli jsme zážitek, protože jsme jeli trasu, kterou hlídal jeden policajt za druhým, protože tady běží mistrovství světa. No a přijedeme po 5 hodinách domů, pustíme televizi a tam zpráva o tom, že je to 30 let od zprovoznění přehrady Gabčíkovo. Takže ten náš výlet měl krásnou tečku.
No a ještě malá statistika o té zajímavé rekreaci.
Celkem jsme najeli „autíčkem“ 1.308 km. Z toho bylo do Hevizu to bylo přes Bratislavu a Sumeg 578 km. Popojíždění po okolních lázních a krajině kolem Hevizu to dalo 139 km. Cesta zpět z Hevizu přes Siofok a Szekesfehervar to pak bylo celkem až do Olomouce 591 km. Z toho poslední přesun z Dunajské Stredy do Olomouce přes Bratislavu a Strážnici byl celkem 308 km.

Další fotky z této rekreace v Maďarsku jsou tady :
z pátečního poznávání okolí kolem Balatonu

ze zpátečního přesunu na Moravu se zastavení v Siofoku a v Szekesfehervaru

a tady jsou fotky z termálních lázní v Dunajské Strede

Similar Posts:


 

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Komentujte tento příspěvek

Musíte se příhlasit pro psaní komentářů.