Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Egypt – květen 2018 – Marsa Alam.

Egypt – květen 2018 – Marsa Alam.

Bylo to přesně 30.března, když manželka viděla reklamu na Egypt pro seniory 55+ s slevou 20 %, když se zájezd zakoupí do 31.3.2018. Tak hned vzala katalog, donesla jej domů, tady jsme jej v klidu prozkoumali a hned se vypravili zájezd zakoupit. taky na tom vnuknutí jet do Egypta měla podíl naše známá, co si pobyt v Egyptě pochvalovala a hlavně doporučila ten Marsa Alam, ale kde to přesně neřekla a tak bylo jen na nás jak se rozhodneme.
O Marsa Alam se povídám, že je tam krásné šnorchování a vidíte barevné korály a barevné rybičky. Ale jak to je přístupné, to je pokaždé jiné a tak bylo na nás si vybrat. Vybrali jsme nakonec hotel Three Corners Equinex Beach, protože nabízel vstup ke korálům z mola, hned u hotelu. Na to najít recenze nás pak napadlo až ve chvíli, když jsme týden před odjezdem obdrželi e-mailem podklady k týdennímu výletu od 13.května do 20.května.
A nevěděli jsme ani to, že Marsa Alam není místo, ale lokalita, a to pořádně veliká a protáhlá, to jsme na vlastní kůži poznali až při výletě do All – Quaseiru. jen se to tak jmenuje podle bývalé rybářské vesničce.

Snímek2 orientační mapky kde se nachází lokalita Marsa Alam Snímek8 hotel Three Corners Equinoix Beach

Recenze na hotel byla tak odstrašující, že jsme odjížděli v pouhé naději, že to možná nebude tak zlé. Ono když si přečtete, že máte po ránu v posteli mravence, že je v pokoji všude prach, hluk, nefunguje klimatizace a bakšiš je k ničemu, nic se stejně nevyřídí, tak trnete, aby Vás to taky nepotkalo.

DSC_5393_76894 hlídaný vstup do hotelu Three Corners Equinoix Beach DSC_5348_76873

Tato vzpomínka bude delší a tak raději dám galerii fotek už na začátek. A pak si zavzpomínám, začínám to vnímat jako hodně užitečné, protože stále častěji zapomínáme na přesné jméno a čas, kdy a kde jsme co společně prožili.

Nabídka fotek k prohlížení, kde je vše kolem a o hotelu Three Corners Equinix Beach:

Fotky pořízené na třech výletech do blízkého okolí v regionu Marsa Alam :

Fotky pořízené pod vodou v Rudém moři při korálových útesech v zátoce Abu Dabab a při hotelu Three Corners Equinix Beach

No nepotkalo a bylo to přímo báječné. Až při poflakování na lehátku u bazénu jsme si chtěl najít tu hrůzostrašnou recenzi a zjistil jsme, že webová stránky co je prezentuje, prezentuje recenze i z roku 2015, nebo i starší a navíc hotelový resort Three Corners má několik svých resortů s jinými jmény než má ten námi vybraný hotel. I na místě samém jsme si přečetli že tyto resorty se společným jménem založil Belgičan, zbohatlý na výrobě textilu se svou ženou.
Odlet z Prahy po ránu v 1.10 hodin. takže výhodné dojet posledním vlakem do Prahy. No a aby jsme měli rezervu, tak jsme z Olomouce chtěli odjet v 18.31 hodin, a když jsme dojeli na nádraží, měl odjíždět jiný, mírně zpožděný rychlík s odjezdem 18.08. Tak jsme nasedli a dojeli jen do Červenky. Tady nás mělo předjet SC Pendolino. Ale nepředjelo. V dané lokalitě se prudce zatáhlo a u Moravičan, pak to jen jednou bouchlo do signalizačního zařízení a dál už nic nejelo. Když to nejelo ohlášených 15 minut a pak už i 40 minut, začal jsem mít obavy, zda stihneme letadlo, protože to mohlo být i více minut. Jsem bývalý železničář a vím, že SC Pendolino, když se někdy rozjede, bude mít přednost. A tak jsem zahájil vyjednávání s průvodčí, ta přivolala vlakvedoucího, ten zavolal dispečerovi v Přerově a vysvětlil, že bych nemusel stihnout letadlo, ten dal povolení k našemu přestupu do SC Pendolina, pak si mezi sebou telefonovali vlakvedoucí obou vlaků stojících na jednom nástupišti v Července a předali si nás s tím, aby nás nevidělo více lidí. To jsme tedy úspěšně a utajeně provedli a 10 minut na to, se zpožděním 55 minut se SC Pendolino rozjelo. Pak jsme tím Pendolinem frčeli a dojeli do Prahy v čase, ve kterém by tam v řádném čase dojel i ten náš původní vlak s odjezdem v 18.31, tedy to dojelo ve 21.08 hodin. My tak mohli v pohodě stihnout pak na AE bus, co jezdící přímo mezi vlakovým nádražím v Praze a letištěm. Bylo to jako by se nic nestalo, ale kdyby jsme nerealizovali přemístění, tak jsme museli na letiště dojet taxikem, nebo s několika přestupy mezi tramvají, metrem a autobusem. A mohlo by být i hůře, raději nedomýšlet. A tak se zásluhou ochotných lidí od Českých drah stalo, že jsme poprvé a bez příplatků jeli tímto SC Pendolinem.
Let už byl přesně na čas, ale najíst se v letadle bez placení už nyní nejde, let byl kratší než 4 hodiny a tak kdo měl hlad, tak si připlatil. Jeden co seděl vedle mě platil za tři věci 260 Kč a byla to kola, instantní polévka v kelímku, zalitá horkou vodou od letušky a jedno ohřáté Paniny, co mu donesli až po 10 minutách, kdy hlady zhtl tu trochu vlažné polévky.
Na letišti v Marsa Alam to pak po 5 hodině ranní jen frčelo. Český delegát, typický a z pohledu žen, krásný Egypťan, nás nasměroval k okénku, kde nám nalepili do pasu vízum, předem zakoupené přes cestovku. Pak jsme předali vyplněnou kartičku s našim jménem a účelem cesty pasové kontrole, která tuhle kartu vzala a razítko na vízum vlepené dala. Pak jsme prošli rámem a zavazadla rentgenem. A pak jsme převzali zavazadla, někoho ještě namátkově znovu prošmejdili v příručním zavazadle a byli jsme za exitem. Tady už byl náš krásný průvodce, převzal si poukaz na hotel a nasměroval k našemu autobusu. Bylo jich tu hodně. Klid na duši přišel až ve chvíli, kdy vstoupil do našeho autobusu a rozdal nám papírek s informací, že s námi pohovoří na schůzce den po našem příjezdu. Na papírku byly pokyny a seznam možných výletů v dosahu našeho hotelu. Rozloučil se a my jsme odjeli na hotel. Po 30 km jsme poznali jak se tu hlídá bezpečí turistů a jich samotných.
Než jsme odjeli z prostor kolem letiště byli dvě kontroly. Ověřili si podle seznamu jestli jsme pořád ve stejném počtu. U té druhého staniště už stáli i vojáci se samopali. To samé pak mělo svůj postup po odbočení z hlavní silnice k hotelu. Na bráně závora, kterou odstrčili až si ověřili o koho jde, kolik jede lidí a vysílačkou nahlásili hlídači na vstupu do hotelu, že už tady jedem. Tady si hlídač spočítal vystupující z autobusu a řidič otevřel prostor pro kufry. Vyložit jsme je už museli sami, on se jich netknul. Nanosili jsme je do haly před recepci. Tady je už jeden z personálu seskládal do řady, a tady pak stáli od 6 hodin ráno do doby, než nám přidělili pokoje. Na přepážce recepce si nás zapsali, dali žlutou pásku těm co tu byli poprvé, stříbrnou i zlatou pak jiným hostům. Tím si prý značí věrné, a jim pak i jinak poslouží, třeba i tím, že jim nosí jídlo na pokoj a mají jiné službičky navíc.
Po snídani, kterou jsme ještě neměli v ceně pobytu, a byla to první naše dobrá snídaně v Egyptě jsme se dočkali toho, že už máme pokoj připravený. Při přihlášení na recepci jsem požádal od oddělené postele, abychom měli každý své povlečení a svou matraci a v noci se při převalování vzájemně nerušili.
Nastal čas, kdy jsme obdrželi pokoj na třetím podlaží bez výtahu. Nosič se chopil zavazadel a vedl nás na pokoj. Tady ověřil, že vše svítí, klimatizace je funkční. No a když tedy předávám poprvé bakšiš v hodnotě papírového dolaru, vidím, že máme manželskou postel. Reklamace byla ihned po předání bakšiše přijata a objevil se pokojský, tady totiž slouží jen mladí muži. Chvíli na sebe pokřikovali, tedy mluvili arabsky, a za chvíli se objevil pokojský a vlekl další postel. Ta manželská totiž byla v celku, nešlo ji rozpojit. Jak skončil s úpravami obdržel za tak rychlé vyřízení bakšiš v hodnotě papírového dolaru. Sotva odešel objevil se ten, co nám nesl kufry, že můžeme jít s ním, že má pro nás pokoj se dvěma postelemi, ale v jiném bloku a na přízemí. Někdejší zmínka o mravencích, a to že by tu byl potřebný zase papírový dolar nás přimělo zůstat a byli jsme tu spokojeni až do konce pobytu. Klimatizace jela a byla funkční uměla pořádně vymrazit pokoj, na noc jsme ji pak vypnuli. Světla svítila malá lednička chladila, na pokoji byly každý den dvě zapečetěné balené vody, teplá voda tekla kdykoliv, nad umyvadlem a vanou tekutá mýdla, každý den nové ručníky a převlečené postele. Jenda velká manželská a jedna menší velká pro jednoho. I prach byl vytírán a sklo umyto a dáno do řady. Pokojský dostal bakšiš, ale společný za více dnů a tak bylo možné pozorovat, jak se snaží a dělá vše proto, aby se s Vámi mohl potkat a nějak dát na vědomí, že jej ještě neobdržel. No prostě to je Egypt, ale lepší se to, a byl na to hrdý i náš delegát, co za námi přišel druhý den v čase oběda.
Představil se, mluvil krásně Česky a uměl to podat svým důkladným způsobem, který ani český učitel neumí použít. Sdělil důležitou informaci a pak prohlásil, všichni jsme si rozuměli, v kolik hodin se tedy odlétá, ano ve 3.40 pro ty co nás opustí v neděli 20.května a ve 3.45 co nás opustí až ve čtvrtek. Krásně vyslovoval i písmenka nezvyklá. Naučil se Česky v Česku a znal Prostějov a náš Olomouc a lyžoval v Jeseníkách. Moc se mu u nás líbilo klukovi egyptskému.
No a tady už bych nemusel ani nic zapisovat, protože výpravy po okolí jsou neuskutečnitelné, ven se podíváte jen s nějakým výletem, možná snad taxíkem. A tak jsme si to rozmysleli a vybrali tři akce za přijatelné ceny. Kdo objedná hned na první schůzce má cenu nižší, pak to je o 5 eura vždy dražší.
Chceme poznat něco z Egypta a tak se nám líbil odpolední výlet do městečka All- Quseir, kde se nabízí prohlídka mola, odkud jezdili od pravěku muslimové na poutě do Mekky. Podíváme se na nejstarší mešitu a navštívíme křesťanský kostel, jediný koptský v celém regionu a pak posedíme u pravé čerstvě pražené kávy.

DSC_5509_76948 věže staré a nové mešity v Al Quseir DSC_5514_76952 u kostela ortodoxní církve koptských křesťanů

Dále jsme si vybrali možnost dopoledního šnorchování v nejkrásnějším zálivu v lokalitě Marsa Alam s tím, že možná uvidíme i želvy a mořskou krávu v zálivu Abu Dabab.

DSC_5691_77026 na konci pláže je areál Malikia DSCN0147_77099 viděno u korálů v zátoce Abu Dabab

No a nakonec večerní výpravu za nakupováním a poznáním nočního života v budovaném městském komplexu v Porto Ghaleb poblíž letiště.

DSC_5794_77066 Tak tohle pak jsme viděli jako model na letišti kousek od tohoto komplexu. Ale zatím je toho hodně málo hotového. DSC_5796_77068 vyzdobená obsluha kýčovité Egyptské lodi

No tak jsme si to mírně zpestřili a už se jde povalovat k bazénu. Pak ale přišli dva dny, kdy vlála na pláži Rudého moře červená vlajka a do mořské vody se nedalo, ale v bazénech krásné plavání a hlavně okolo na lehátkách s přístřešky naprostý klídek a pohoda. jen se muselo odskočit pro pití, co podávali v rámci služeb all-exluzive. Odskočit proto, že poprvé došel sám od sebe, ale nebyl bakšiš a tak na nás jaksi pozapomněl. No nám to nevadilo. Pak jsme odzkoušeli jak nám půjde to šnorchování, prošli v tom větru všechna místa k nafocení a tak víme co kde je, a hlavně víme, že tady je na každém rohu nějaké to WC a možnost se osprchovat a dokonce tam bylo sice vidět jakési to opotřebení, ale bylo tam vždy čisto a toaletní papír.

DSC_5580_76986 na písečné pláži při hotelu DSC_5599_76995 cestou na molo, kde se vstupuje do vody ke korálům

Víme kde si můžete zaplatit potápění, šnorchování s dohledem a jízdou člunem či lodí. Kde si leze půjčit prkno a padák a kde je to molo odkud se dá hned vidět pod vodou barevné korály a barevné rybičky. jen to šnorchováni u mola byla gratis, to ostatní v cenách mimo mísu důchodové renty. No dejte za týden výuky potápění 664 eur.

DSC_5427_76913 pohled na písečnou pláž v hotelovém areálu DSC_5358_76875 okolí viděné z hotelu Three Corners Equinoix Beach

V den, kdy přestalo foukat, jsme jeli do té nejkrásnější zátoky, která byla bohužel hned vedle našeho areálu a tak cena byla více než vysoká a zbytečně objednaná. Ale při prodeji ten sympatický průvodce nás upozornil, že při přesunu podél moře mohou být puštěni psy a mohou tam být vojáci, co umí střílet. No tak jsme to nějak přeboleli. Dovezli nás malým tranzitem na místo, tady nás hned převzal jeden v neoprénu oděný instruktor, nasadil si ploutve a já se málem v obyčejných gumovkách málem utopil. Kdo to tempo vydržel, viděl prý želvy, já je raději neviděl. Zejména když jsem dvakrát za sebou poznal jak chutná voda z Rudého moře. Pak jsme si postupně užili podívané u útesu s barevnými rybičkami a koráli, kde se dalo jen stát na dně s pískem a se skloněno hlavou pozorovat cvrkot pod vodou. Měli jsme půjčený foťák pro focení pod vodou a tak jsme i něco uměli nafotit, ale poprvé to je horor. Zejména když nemáte pod nohama dno a voda s vámi hází. Ale postupně se přišlo jak na to.
Já pak nechal ženu šnorchovat a šel poznávat areál Malikia, který jsme každý den mohli vidět jen kousek od našeho hotelu. Objevil jsem ale davy hlučných Čecháčků a Poláků.

DSC_5727_77044 jsem na obhlídce areálu Malikia při zátoce Abu Dabab DSC_5733_77049 jsem na obhlídce areálu Malikia při zátoce Abu Dabab

Ta květinová krása a klid, co je v našem hotelu tu není a nikdy bych tu nechtěl trávit dovolenou. Je to tu dobré pro dítka, protože tu je hodně vodních atrakcí, ale jinak to je takové neosobní prostředí a na pláži za hotelem pak je řada na řadě a davy hlučných turistů, kterým je rozumět jak žvaní ty své nesmyslné hovadiny o sobě a svých, převážně tlustých tělech. Br tak to by se mi tady nelíbilo.

Když jsem neobjednal jízdu podél pláže na velbloudovi ani jsem nedal vodní dýmku pod beduinským stanem, už byl čas pro návrat transitem na hotel. Jo abych nezapomněl v ceně bylo předání dvou lahví vody v zapečetěné plastové lahvi. Prostě byznys je byznys.

DSC_5707_77030 pro relaxaci tu mají beduínský stan DSC_5709_77031 pro relaxaci tu mají beduínský stan

Výlet do městečka All-Quseir měl své dobrodružství. Měli jsme dojem, že to je jen přesun mezi dvěma vesnicemi. Ale když jsme pořád jeli a jeli a míjeli jeden hotelový resort za druhým a cíl pořád nikde, ani po 30 minutách ani po 50 minutách, už jsme si mysleli že nás unesli, protože pořád jsme v transitu jeli jen my dva se ženou a řidič. Ale ke zklidnění mysli přispívalo to, že při nástupu do auta si zapsali číslo našeho pokoje a taky asi zaznamenali číslo auta, takže únos to asi nebude. A jel pěkně rychle i 110 km v hodině. Pak jsme zjistili, že to bylo celých 125 km od vesnice k vesnici. Po vjezdu do městečka, toho pravého egyptského městečka se svými pořádky a nepořádky a se svými hrbolatými cestami, kde se uměle zpomalí jízda před policejním ředitelstvím tím, že tam dali více retardérů, takže přejet je rychleji než 5 km v hodině by bylo hazardem, jsme se potkali s našim, nám už známým průvodcem. Ještě jsme s ním jeli za město a tady u dvou hotelů nabrali čtyři další zájemce a už se vystupovalo u mola. No nebylo to téměř poznat, nebýt výkladu o tom k čemu tu sloužilo a jak bylo pro muslimy důležité už za vlády královny Hatšepsut.

DSC_5493_76942 původní molo ve městě Al-Quseir DSC_5509_76948 věže staré a nové mešity v Al Quseir

Byl to jediný přístav, kde mohli kotvit lodě a odtud převážet přes Rudé moře muslimy na pouť do Mekky v Saudské Arabii. Pak jsme se podívali do mešity šejka Al Farrana a nakonec jsme popojeli ke koptskému ortodoxnímu kostelu, který je v této lokalitě Egypta daleko široko jediný. Cestou zpět jsme navštívili bazar, kde si někdo nakoupil suvenýry, které ho navěky spojí s pobytem v Egyptě.
A pak přišlo to, kvůli čemu jsme si tento výlet vybrali. Jelo se do staré části městečka, kde dnes žije více jak 40.000 obyvatel a poznali jsme sice jen kousek, ale poznali, jak to asi v nefalšované skutečnosti tady vypadá.

DSC_5514_76952 u kostela ortodoxní církve koptských křesťanů DSC_5543_76968 jedna z hlavních ulic ve městě Al Quseir

Výborná káva, dobří lidé a vyprávění o tom, proč muslimové v Egyptě nemají rádi Američany a židy. A museli jsme souhlasit, že toho vměšování do jejich prostého života, do vnucování způsobu myšlení a žití, proč pořád jen musí, mají dost, když se oni mají navzájem rádi a nevadí jim křesťané ani židé co jsou jeicho dlouholetými sousedy. Pár snímků to dokazuje.

No a pak tu byla zase divoká jízda a při vystupování z auta na hotelu ověření, že jsme to mi co jsme odpoledne odjížděli, no a samozřejmě nějaký ten bakšiš pro řidiče, co musel kvůli nám jet 125 km tam i zpět.
Pak jsme si další den konečně užili toho šnorchování z toho našeho mola a bylo to úžasné. Hloubka asi tak 5 m, viditelnost jako v pitné vodě. Jen při pohledu směrem ke slunci to vypadalo zamlženě, ale po slunci pak to byly úžasné zážitky.

DSCN0208_77114 focení korálů u mola při hotelu Three Corners Equinoix Beach DSCN0207_77113 focení korálů u mola při hotelu Three Corners Equinoix Beach

Konkurovat tomu snad může jen aqvárium v ZOO, či na hotelu v Tošanovicích u Oder, kde jsme nedávno zabloudili při jarních výpravách.
No a jak se nám líbilo na tom našem hotelu, kde jsme se kochali udržovanými záhony květin a keřů, kde jsme si vychutnávali kafíčko s palačinkami, ve stínu na odpoledním baru, který stál mezi hotelovými bazény a písečnou pláží, tak na to se budeme jen koukat na pořízených fotkách.
Pro ty co by to náhodou četli až sem, tak připomínám jedno důležité upozornění. Tady to opaluje i ve stínu proutěných deštníků. Ozon tu má přes poledne hodnotu 11. Kdo na to nedbal a jen se prošel v plavkách a bez pokrývky hlavy až k molu, tak večer skuhral v rudém kožním převleku. A bylo takových k vidění hodně, zejména při večeři.
No a na jídlo bych málem zapomněl. Jednoduše řečeno parádní. Není tu k dostání vepřové, ale byla kuřátka na každý den jiné chuti, ochutnávka kachny, tuňáka na grilu, přílohy jedna lepší než druhá, hranolky stále k dispozici, ale kdo neochutnal ty jiné přílohy, tak jen zaváhal. Zeleninové pochoutky s vynikající chutí, výborné polévky a skvělé moučníky. Jeden lepší než druhý a téměř každý den jiné. Na pití jsme objevili jako nejlepší nápoj coca-colu, ale vždy jsme vymačkali půlku limetky. Pivo dobré, ale ne to naše, víno se dalo pít, ale dávali jsme jen na večerní přípitek, kdy se setmělo a vanul teplý vánek a kolem každá cestička svítila jako v pohádce.

DSC_5480_76939 v restauraci hotelu je nachystáno na večeři DSC_5421_76908 odpolední bar, kde podávali palačinky a nápoje

Přes den jsme zkoušeli různé směsi lehkého alkoholu z nichž vítězem byl gin s tonikem a ledem, který tady dělají z baleného materiálu. I voda je stále balená a na každém baru byla v provozu myčka nádobí. Takže pomsta faraonů se prostě ani nemohla konat. Konstatujeme, že jsme byli no dobrém hotelu a nakoupili jsme preparáty proti žaludečním potížím zcela zbytečně. Závěrem konstatuji, že to jak to poznali naši potomci v roce 2008 to je alespoň na tomto hotelu, dávnou minulostí. Mohu doporučit každému, kdo tam ještě nebyl, ale nemohu doporučit opakovaně a ani sám to nezopakuji, protože vše co je v okolí k vidění je daleko a za drahý peníz. A na zájezd do Luxoru se vstává na 4 hodinu a návrat je po 22 hodině a je tam i v květnu pořádné horko. To, jak jsme poznali poslední den našeho pobytu, to bylo už k nevydržení, protože vůbec nefoukalo, bylo vlhko a mohlo být i v noci víc jak 30 st.C.
A to bylo 19.května roku 2018.

Similar Posts:


 

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Komentujte tento příspěvek

Musíte se příhlasit pro psaní komentářů.