Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

03- Liechtensteinsko – Malbun a Vaduz

03- Liechtensteinsko – Malbun a Vaduz

Byl podvečer, čtvrtek, a blížilo se i večerní hledání místa na přespání. A tak jedeme tam, kde si myslíme, že nám to může vyjít, i když v Liechtensteinsko to bude asi složitější. Nakonec to bylo jednoduché.
Totiž tady ve Vaduzu jsme vzpomínali na rok, kdy jsme tu byli se synkem vlakem a půjčili jsme si na nádraží v Rakousku kola a jeli do Vaduzu. Známý nám tehdy půjčil přenosnou kartu na postbus, která platila celý měsíc. No a tehdy jsme se střídali a jezdili busem do střediska Maldun, kde byly tehdy staré domy, my se koukli po okolí a hned zase jeli zpět, aby se ujal vyhlídkové jízdy další z nás. Tak tam jsme nyní jeli se svým „autíčkem“. Hned jak se objevila směrovka Maldun, ani jsme do Vaduzu nedojeli. Vyjeli jsme až na konečnou autobusu ke stanici jedné z lanovek. Tady jsme se kochali okolními kopečky, na loukách jsme vnímali zvonky pasoucích se kraviček, ovcí a dokonce i lam.

DSC_3264_83141 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu DSC_3265_83142 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu

Sledovali jsme tu nádheru a cvrkot těch, co tady normálně v horách bydlí. Ale najednou jsme slyšeli hromobytí a dole v údolí se pořádně zatáhlo a obloha zčernala. A protože to tu je velké lyžařské středisko, tak tu bylo i několik odstavných ploch pro auta lyžařů. Samozřejmě že nyní prázdná, bez osvětlení a mimo ty krásné hotely a chaty a horské chalupy. No a bylo vystaráno. Sotva jsme se připravili po večeři ke spaní, začala průtrž mračen a opakovala se i vícekrát za noc.

DSC_3274_83151 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu DSC_3269_83146 tak tohle jsme si vychutnávali při západu slunce v Malbunu

Ale bylo tu páteční ráno a nad námi zase jen modrá obloha s krásnými mraky a vycházející slunce tu oblohu a kopečky kolem začalo vybarvovat do růžova. Pod námi mlha. Po snídani jsme sjeli do části pojmenované Triesenberg.
Tato část se nachází v místech, kam se dostanete pouze přes silniční tunel. Večer jsme to jen projeli, ale při ranní cestě zpět do Vaduzu jsme se tu zastavili, abychom posoudili rozdíl mezi minulostí, kdy jsme tu byli tím postbusem a současností. Prostě nemohli jsme najít jediný shodný bod, vše je jinak. Jen je tu stad více těch starších chaloupek ve svazích.

DSC_3301 nad kopečky svítá DSC_3313 zastavujeme v části zvané Steg - horká obec nad Vaduzem

Viděli jsme při sjíždění serpentin něco co se muselo fotit. Přišel dobrý nápad a odbočili jsme na místní cestu mezi domky, ze kterých se ta krása dá v klidu a mimo dopravní provoz pozorovat a snad ji už ani místní nevnímají.

DSC_3321 že by levitující země ? DSC_3323 krásná to rána nad Vaduzem

Před námi jsme totiž viděli jako by ve vzduchu se vznášející kus země mezi dalšími mraky. Vše ostatní skryté v mlze. No kochali jsme se dosti dlouho. Jen jsme uvažovali jak tu nádheru asi vnímají místní co tady bydlí a v zimě se snad ani nemohou vyhrabat ze svých nádherných domečků.

No konec krásy, popojeli jsme ke kostelu, který opět patřil církvi evangelické a protože se v něm uklízelo, mohli jsme vstoupit a obdivovat to vše krásné a povznášející kolem.

no images were found

DSC_3344 kostelík v části Triestenberg nad Vaduzem

Ale zase se muselo popojet až do toho našeho cíle do Vaduzu. Hned jsme věděli, že jsme na místě. Moderní stavby státní budovy, nádhera jen se podívat. Parkování bylo pod poštovním úřadem a dokonce na stáních byly nápisy, že kdo jde na poštu tak tady může stát jen 15 minut a kdo jde na úřad, tak tu může pobýt i 60 minut.

DSC_3349 konečně ve Vaduzu u poštovního musea DSC_3350 konečně ve Vaduzu

No a tak jsme šli na ten úřad a prohlédli si vše podstatné co se nám nabídlo, jak jsme vyšli před poštovním úřadem. Byl to dav Japonců co museli do informačního centra a pak do musea známek.

DSC_3365 projdeme se centrem Vaduzu DSC_3362 projdeme se centrem Vaduzu

My stihli za tu ani ne hodinku vše podstatné v centru města a jelo se ke hradu, kde sídlí majitelé tohoto malého státečku a restituenti nějakého toho majetku v naší zemi.

DSC_3392 tak tady bydlí majitelé malé zemičky Lichtenštejnsko DSC_3397 loučíme se s Vaduzem

Do hradu se nedalo vstoupit, je hlídán a je celý označen tabulkami „private“ a dokonce je tu i značka, kde je zakázáno létat s drony. Viděli jsme co se dalo vidět a jelo se, nyní už jen směr Olomouc. Máme dálniční známku a tak to vezmeme po dálnici přes Vídeň. No a stalo se, že jsme hned za Bludens najeli do tunelu. Nevšiml jsme si žádné značky s upozorněním, že za průjezd se platí a kolik to bude. Prostě vjedete a jedete více jak 15 km a pak se vyjede na světlo a tam jsou závory a když se k nim přiblížíte začne vás vítat plechová huba a chce zaplatit 10 euro za vozidlo. Spousta nápisů jak to udělat, ale vše v jazyce německém. No nakonec nás to po zaplacení pustilo, ale tunelu bylo dosti a tak jsme vyjeli do údolí Sankt Anton aby jsme také viděli jaké to kopečky jsme podjeli.

DSC_3405 u obce Flirch DSC_3413 u obce Flirch

Díval jsem se pak doma na mapu, objíždět to, by bylo s hodně velkou ztrátou času a pohonných hmot, takže ten poplatek se dá pochopit a kladně vyhodnotit.
Kousek od řeky jsme poobědvali a pak se už jen jelo. V podvečer jsme byli až za Salzburkem u jezera Modensee. A protože tu jme už byli dvakrát na dovolené, tak to tu známe a moc se nám tu vždy líbilo. No tentokrát to ale byla zase nádherné a ještě pěknější. Protože tady před krátkým časem asi pořádně pršelo, tak byl čistý vzduch, všechno kolem svěží a vonělo.

DSC_3430 děláme přestávku u jezera Modensee DSC_3436 děláme přestávku u jezera Modensee

Na hladině jezera se odrážely okolní kopce a zapadající slunce je zabarvovalo do absolutní krásy. Znalý místních poměrů jsme zašli do místního obchodu Interspar a nakoupili ohřáté řízečky, k tomu chutnou velkou bulku, kyselé zelí a hrozny a pořádně jsme se nabouchali, pěkně u stolečku při už zavřeném bufetu, přímo na břehu jezera. Pak ještě focení než zapadne slunce no a pak zase na tu dálnici a jelo se směr domovina.

DSC_3451 děláme přestávku u jezera Modensee DSC_3453 děláme přestávku u jezera Modensee

Bylo ale po deváté večer a únava k tomu, a tak jsme sjeli z dálnice a u obce Arle a našli místečko k přespání. Bylo vybráno velmi výhodně, na cestě mezi vysokou kukuřicí, ale pak nastal problém.
Autíčko se rozhodlo pozlobit a dosti hodně, protože při odbočení sice začalo blikat, ale pak se mu nechtělo. Pak už nechtělo vůbec. No a tak jsme jeli značný kus cesty a to i po dálnici bez toho, že bych blikal když předjíždím pomalejší „tyráky“. No na parkovišti s WC jsem vzal náhradní sadu žárovek a pojistek a zkoušel jednu pojistku za druhou, jestli to není tím. A nebylo. Pak jsme dokonce zjistil, že nemohu stlačit tlačítko pro blikání výstražné. No a to je konec a co dál. Muselo mi hodně otrnout a začít se modlit, aby se nic na další cestě nestalo.
V tom rozrušení a hledění do zpětných zrcátek jsem nevyhodnotil jako správné odbočení na dálnici směr Sankt Polten a jel přímo na Vídeň. A tak se stalo, že jsem měl velké štěstí a projel ranní Vídní, aniž bych jednou musel odbočit náhle, prostě pořád jsem jel, koukal za sebe a dojel jsme přes centrum Vídně až pod směrovky na Brno. No a pak po zcela nové dálnici až do Poltenu a do Mikulova. Tady jsem to vzal přes Iváň a Židlochovice a Blučinu do Slavkova a teprve tady jsem si oddechl a šli jsme na oběd, pořádný český oběd za rozumnou a hlavně, v dnešních poměrech, už přijatelnou cenu. No zbytek cesty po vedlejších cestách a byli jsme po poledni u našeho domečku.
Najel jsem za tu dobu našeho výletu 2.281 km, třikrát tankoval v Rakousku, dvakrát v Česku, a bylo toho celkem 219,29 litrů, takže mi vyšlo, že na ty kopečky si „autíčko“ bralo 9,61 litrů / 100 km. Vždy jsem tankoval na pumpách mimo dálnici, kde stála nafta 1.22 až 1,29 eura, kdežto na dálnici 1,55 až 1,70 eura. Platbou přes kartu jsem zjistil, že bylo vše zúčtováno v kurzu 26,60 Kč/euro. Ve Švýcarsku to bylo pořád za 1,61 či 1,70 franků. Tady jsem musel bohužel koupit olej na dolití a chladící směs, když pojedu ty kopečky. Za noclehy se neplatilo a jídlo jsme si vezli z domu. A tak jsme zvládli vzpomínku na Švýcarsko v cenových relacích dostupných českým důchodcům. Vyšlo nás to v tak drahém Švýcarsku celkem na asi 1042 Kč / osobu / den. Samozřejmě se vší možnou skromností a šetrností.
Nyní už jen vzpomínání a plánování nějakého dalšího výletu, dokud to jen půjde a pokud se autíčko zase opraví a bude blikat jak musí.

Tady je několik snímků s tohoto dne při našem výletu „autíčkem“ po Švýcarsku :

Similar Posts:


 

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Komentujte tento příspěvek

Musíte se příhlasit pro psaní komentářů.