Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Lanzarote 2017 – díl 5.

Tyto vzpomínky budou už jen o našem „flákání“ v okolí Puerto Carmen. Podle prvních poznatků jde o hodně dlouho pláž, tedy více pláží za sebou, jedna pěknější než druhá, každá s nějakou jinou zajímavostí a vše v naprosté čistotě s veřejnými záchody a sprchami k dispozici, promenáda s mnoha obchůdky a tavernami a casinem a luxusními hotýlky, třeba i přímo na skále nad oceánem, které jsme dosud neviděli. Hned druhý den to je ve čtvrtek 30.listopadu, jsme jeden takový objevili a bylo foceno jen na mobil. Poznámka, pozor fotoaparát vždy sebou. Dopoledne procházka i krátké koupání v oceánu, pak něco na mls k obědu, včetně kávičky, zmrzliny a směsek s různým alkoholem za účelem pití. A k tomu za slunečného odpoledne ležení u hotelového bazénu. Ale ležel jsem v mokrých plavkách a rýma a nachlazení se dostavilo téměř hned. Pak je večeře a na závěr si na pokoj odnášíme whisky se sodou. No a den jak jej poprvé prožíváme bez výrazné aktivity je u konce. Ještě večer obloha s hvězdami a měsíček roste do úplňku, ale ráno je zataženo. A i chladněji, a tak z krátkých kalhot děláme dlouhé a využíváme i svetříku. Na recepci se ptáme jak se jde do hlavního města Areciffe, tedy víme že autobusem, ale není nám známo v té spleti jednosměrek, kde je autobusová zastávka. Ale po zákresu do mapky víme, že to je jen kousek u hotelu Antonio na pobřežní silnici. Jedna jízda pro dva je za 3.40 eur a jedeme dosti dlouho, takových 15 km. Vystoupíme na konečné a snad hlavní autobusové zastávce a jdeme na obhlídku toho, co jsme tu už viděli v roce březnu roku 2013. No a ono to doznalo svého času, to co bylo jako nové už takový dojem nedělá, ale za to, povyrostla zeleň na plochách pod jediným vysokým hotelem, kde je 17 pater a ve vrcholu je kavárna s nádherným výhledem. No samozřejmě, že na zpáteční cestě si to vychutnáme i s capuccinem za 3 eura. To stojí za ten výhled. Jen je stále zataženo.

DSC_1052_72407 výhled ze 17 patra hotelu DSC_1059_72413 výhled ze 17 patra hotelu

I sprchlo a to ve chvíli, kdy se můžeme schovat v místním starém kostelíku se zajímavou výzdobou. Město nám chátrá, jsou tu obchody, ale je tu i místní chudina a pozor na zloděje. V uličce s bankomaty je takový „týpek“ s elektrokoloběžkou, brýle na očích, barevný, dobře maskovaný obličej a jen postává u bankomatu a rozhlíží se. To už známe, jen číhal na oběť co sy vybere hotovost a nebude umět klusat a z překvapení ani zahulákat, že jej okradli.
Ale podařilo se nám tady koupit v místní knize nejbarevnější a solidní publikaci o ostrově Lanzarote, kde je dokonce i to velké vlnobití v Hervideros. Tak mohu ukazovat, co jsme chtěli vidět ale neviděli. Ale vše je komentováno jen v Polském jazyce, protože pro Čechy tu nic nemají a těch Poláků to je asi víc.
No prostě tohle město nás zklamalo, ale my se autobusem zase vracíme a dáme něco na mls k obědu. Takové čerstvé plátky červeného masíčka z lososa dobře marinované, to je přeci pro nás nevšední pochoutka. Ale hned po vstupu do jídelny podávali šampaňské brutto a tak byli hned i tři ochutnávky za sebou. Odpoledne je pořád zataženo, jen se povalujeme. Zase ta večeře, asi večer někam v plné síle nahlédneme, jaký tu je noční život. Všude převládají Anglické jazyky, pak Německy, Italsky, Francouzky, Španělsky, Polsky, Čecha zatím žádného nepotkáváme.
A máme tady další den to je pátek 1.prosince. Vypadá to na pěkný den, na obloze se honí mraky přes světle modré pozadí. Plán na to co dělat přišel rychle u dobré snídaně. Sedáme na autobus a tentokráte jedeme do přístavu v Puerto del Carmen. Autobus zastavuje nad přístavem na kruhovém objezdu a když si řidič dokouřil svou cigaretku, nasedl a rozjel se směrem, který se nám už nehodil, protože se jakoby vracel, tak jsme vysedli a jen kousek popošli a byli jsme v místě, kde jsme svou prohlídku kolem přístavu končili ve středu, kdy jsme sem zavítali s půjčeným autem. No a jdeme po nábřeží a sledujeme vše pěkné kolem čeho procházíme. A je toho hodně co nás zajímalo. První nečekanou podívanou bylo místo zaplněné dodávkami typu transit, které sem dovezli zájemce o potápění a tak jsme sledovali hladinu oceánu při krásné plážičce a vypadalo to, že je tady rojení tvorů podobných tuleňům.

DSC_1074_72426 jiní tam budou skákat ze břehu DSC_1073_72425 někteří už si bahní ve vodě

A tak jsme sledovali jejich přípravy a pak i to, jak jdou někteří na to skokem z hrany mola do vody. Nejvíce radosti nám pak ale udělala návštěva více hvězdičkového hotelu Los Fariones, který měl i přímý vstup přes branku na krásnou písečnou pláž nazvanou Playa Blanca.

DSC_1090_72440 takže jde se na jeho prohlídku DSC_1091_72441 mají tady originály díla Cesara Monriqua

No a potom to byla při promenádě nad pláží informační tabule, kde byla informace s mapkami, že se tady dělá každoročně velký závod železného muže, a ta radost pramenila také navíc z toho, že v letadle s námi na ostrov letěl postarší borec, který tento závod několikrát absolvoval a o závodě hovořil. A tady byla najednou i mapka trasy, profil pro jízdu na kole v délce přes 180 km.
No prostě ten pán nekecal a už o tom víme vše, jen se podíváme doma na jeho pravděpodobné jméno a jeho umístění. No z pořízené fotky dnes vím, že do vody se vstupuje na pláži de los Pacillos. Plave se 3,8 km a to 160 m od břehu, pak 759 m tam , 145 m k bojí co je blíže břehu a zpět 836 m. Pak nasedají na kolo a jedou 180,2 k s totálním převýšením 2551 m. Vrátí se k pláži a běží maraton 42.2 km směrem k městu Areccife a zpět. No prostě i takové maličkosti, kdy ž je máme podchyceny potěší.Vše si po tomto týdnu pobytu umíme představit, protože ta výšková převýšení jsme dali autem a víme co to tedy je a to co běželi jsme zase jeli později na kole podél pobřeží. Tato informace tu je od prvního závodu, který se tu běžel v květnu roku 1992 a od té doby to je každým rokem.
Ale na této pláži, kterou jsme si pro sebe vyhodnotili jako nejzajímavější na Lanzarote byl i hotýlek u kterého nás brala jeho perfektní architektura a to, že byl situován přímo nad oceánem, takže vše v bílém nádherně kontrastovalo s černou skálou a žlutými plácky písku, volně přístupné veřejnosti. A hned vedle něho v jiném stylu zase něco neobvyklého a pěkného na podívání, či případné lenošení či pro zážitek z nočního Disca.

DSC_1111_72460 jsme u pláže Playa Blanca DSC_1109_72458 informace o závodě Ironmana na Lanzarote

A byli jsme u konce procházky, jen krátké odbočení s malý stoupáním do vrchu a je tu ten náš hotel a oběd, polední lenošení u bazénu a večeře. Bohužel na mě přišlo nachlazení a tak také ku prospěchu tablety Coldrex.
Před večeří se obloha začala barvit zapadajícím sluncem, bylo něco před půl šestou a tak jsme doslova vyběhli, abychom nafotili zázrak postupného zapadání slunce po dlouhé celodenní tůře po obloze nad ostrovem. No byla to paráda a tu ještě vylepšilo také to, že jsme v tom krásném malém architektonickém skvostu mohli fotit dokončenou výzdobu na vánoční svátky.

DSC_1151_72495 a vstup do hotýlku DSC_1143_72488 a hotýlek s přenádherně řešenou architekturou

Už se rozsvítila první adventní svíce a výzdoba k vánocům už pronikla i do obchodů a obchůdků. No a na závěr je večeře a málem by jsme šli hned i spát, ale ve 21.30 má na živo vystoupit Ivana. Na fotce jako slovanka a tak jsme vydrželi u televize a zašli se podívat. Bylo chladno a tak když se místo Ivany se objevil malý španělský frajer a zpíval velmi špatně a nám neznámé anglické písně a pobíhal neuměle mezi stoly a mezi tím na něj pokřikovali přiožralý angličané, šli jsme raději spát a jak vypadá Ivana nevíme. A máme za sebou sobotu 2.prosince.
Je tady neděle, po raním roztažení závěsů je na obloze jen šedá barva. Naštěstí na výlet to půjde, neprší. Ale i ta šedá přes den ustoupila a odpoledne už zase jen svítí sluníčko a mělo by nám to vydržet až do odjezdu. No a když jsme včera jeli směrem na jih rekreační oblasti Puerto del Carmen, vyrážíme jen pěšky směrem k severu k městu Arecife. Viděli jsme tu nejširší písečnou pláž nazývanou Playa de los Pocillos. Došli jsme až na její konec, kde stojí hotel opět se čtyřmi hvězdičkami, takže to Je jaksi přirozený cíl naší dopolední výpravy. Hotel nesl jméno Los Jameos Playa a byl to hodně zajímavý hotel.

DSC_1169_72512 před 18 hodinou jdeme lovit západ slunce DSC_1210_72550 výzdoba na vánoce je i tady dokončena

V jeho rozsáhlých prostorách jsme objevili i skupiny kvetoucích kaktusů, které ani v námi navštívené kaktusové zahradě neměli. Kolem bazénů jen lenošící a podřimující důchodci a když najednou vykouklo sluníčko, jako by okřáli a dali najevo i hlasitými pochvalami na právě započatou změnu k lepšímu. Tady na tomto hotelu už seděl v houpacím křesle děda mráz a stromečky s rudými hvězdami všude kolem. No co se týče prostředí , tak se tady dá dobře lenošit a je to jen přes ulici na obrovskou písečnou pláž. Pro nás to byl konec prohlídky a signál vrátit se do toho našeho skromného, ale příjemného hotýlku. K objedu už dáváme jen lehké pamlsky abychom to do konce dovolené vydrželi, na závěr zmrzlinka a plněné „Koule“, tedy kouličky. A nad námi modrá obloha. Dáváme kafíčko a morálně se připravujeme na podvečerní focení západu slunce.
Je pondělí a podle předpovědi počasí už má býti jen slunečno. To také celý den bylo, ale že někde na severu se tlačí studená fronta co ochlazuje teploty ve stínu, to ve zprávách nebylo, to se musí zažít. Prostě přišel prosinec, ve zprávách ze Španělska mají v Pyrenejích plno sněhu, noční teploty jdou pod nulu a přes den je maximálně jen 8 st.C. No a tady na ostrovech kanárských se objevuje číslo 22 a 15, což znamená, že na slunci to hřeje a ve stínu chladí, takže pozor na to, nesmí se ležet jen na jedné části těla, musí se pěkně otáčeti, jako na rožni selátko.
Na ten den 4.prosince jsme to plánovali a také si plně splnili. V nám nejbližší půjčovně kol jsme sestoupili po 9 hodině do suterénu a zapůjčili si „city bike“, tedy kola na město. Jedno bylo ucházející, tedy dalo se něm normálně jet, to druhé nebylo mazáno a vrzalo i při otáčení řidítky, ale nakonec jelo a dojelo.

DSC_1256_72594 a stojíme před naším cílem dne DSC_1265_72603 v areálu hotelu kolem bazénů

A my to vzali hned po ránu proti větru a podél oceánu a viděli to, co z autobusu ani auta neuvidíte, protže to jsou překrásné rovné jen s mírním stoupáním široké a dlážděné promenády občas vybavené i veřejnými WC. Pořád nové a nové pohledy a nové záběry, takže když jsme to vzali pod plotem letiště, tak bylo i focení přistávajících letadel, a to je tedy něco a už taky víme, že to potrubí vedené vzduchem do vod oceánu není něco na tankování do lodí, ale je to prosté navádění letadel na střed přistávací plochy. Letadla tady dosednou a mají co dělat, aby tam někde v dáli zastavili a pak se otáčeli k odbavovací hale. Projeli jsme po asfaltce kolem dvojitého plotu, proti silnému větru, co navál malé závěje z písku z pláže pod cestou. Pak přišla pláž Honda, zase jedna obrovská široká plocha, ten den bez lidí, ale kolem cesty malé přízemní domečky pro oddechující cizinu, mluvící jak jinak než anglickým jazykem.

DSC_1304_72641 jedeme na kole po promenádě směrem na Arrecife DSC_1314_72651 kovová konstrukce se naváděcím systémem pro přistávání

Jak skončila tato pláž už bylo vidět hlavní město, tentokrát poprvé zalité sluncem a vypadalo tak úplně jinak, než při těch našich předchozích prohlídkách v podmračeném dni. Na promenádě bylo místo, kde se přes ulici od radnice srocují místní „dědkové“ a hrají u stolů domino, karty při kterých prohrávají kamínky, ano obyčejné kamínky ze země, peněz netřeba. Pak tu byl jeden stánek hned u schodů z hráze do oceánu a jeden rybář na udici lovil, jiný to s mladou dívkou vykuchával, to červené zase házel do vody a kolem se rojila hejna malých i velkých rybek až ryb.

DSC_1330_72667 jsme v lokalitě nazvané Playa Honda DSC_1335_72672 jsme v lokalitě nazvané Playa Honda

Prostě koloběh života a bylo na co koukat.
Na stánku nápis Agencia de Seguros Toledomar. Pak jsme dojeli až k pevnosti, co slouží jako museum, kam každý na prohlídce místa směřuje a okukuje okolí s krásným výhledem na město.A před pevností jsou naleštěná stará děla, co neleští nějaká posluha, ale nevychované anglické dítka co musí po všem jen lozit.

DSC_1338_72675 pláž přímo ve městě Arrecife, v pozadí nejvyšší objekt na ostrově DSC_1351_72688 zábava místních důchodců karty a hraje se o pouhé kamínky

Do středu města jsme už nejezdili, pod střechu hotelu taky nevyjeli a jelo se zase zpět. Tentokrát to bylo parádní, protože ten hnusný vítr nám tlačil do zad a my jen frčeli zpět k našemu hotelu. A tak se stalo, že za 4 hodiny jízdy na opotřebovaných city kolech jsme ujeli takových 17 km tam a pak 17 km zase zpět a fotili a fotili, a tak i trochu maskovali, že toho už máme dost, protože všechno tady bylo nové a zajímavé.

DSC_1358_72695 náš cíl pevnost co je museem historie ostrova DSC_1364_72701 stará část města s kostelíkem

Tak třeba i to, že pláži bez lidí hned pod letištěm se odhodlali do vod oceánu vstoupit dva svalnatí a masivní naháči a bylo znát, že tento počin si dobře nerozmysleli, vlny byli značně silné, tedy silnější než oni.
No a jsme na hotelu, tady malý a lehký obídek a doplnění tekutin, pak odpolední dřímota a pak znovu na kola a jede se na opačnou stranu, tak daleko co to po rovině půjde. No a dojeli jsme v pohodě až do přístavu v Puerto Carmen a tady ještě pak po promenádním molu až na jeho konec, abychom se kochali nezvyklými domácími zahrádkami ve skále nad vodou přístavu.

DSC_1375_72712 na zpáteční cestě do Puerto Carmen DSC_1379_72716 odhodlaní jít do oceánu i přes ty velké vlny

No krásně osvětlené a prostě řečeno úžasné podívání. A protože potom už byly jen strmé schody do pořádné výšky nad hladinu, tak jsme to otočili a jeli se podívat na druhý konec mola po asfaltové silnici. No prostě ty lodičky v přístavu mají svůj půvab, to se musí nechat. Jedeme zpátky a blíží se doba, kdy má slunce zase zapadat a tak si odpočineme v místě pod palmami, odkud by to mohlo být poněkud jiné podívání a sledování a taky bylo.

DSC_1408_72742 zahrádky na skále u domečků při molu v Puerto Carmen DSC_1417_72750 pohled na lodě v přístavu v Puerto Carmen

Sluníčko si zase zakouzlilo a obloha šla do ruda. Pak už jen schází dojet k půjčovně a v 18.00 přesně vracíme zapůjčená kola. Jsme o 20 eur chudší, ale zážitků máme za tento den přebohatě. Zase to byl den, co jsme se nenudili, pořádně si to aktivně užili a po večeři unaveně padli do zaslouženého spánku.
Je úterý a je 5.rpsonce, u nás se bude oslavovat mikuláš, prý doma voní cukroví na vánoce a večer bude na náměstí v Olomouci těsno a teplý punč poteče proudem jak bylo oznámeno ve zprávě SMS. A my k tomuto dni všechno, tedy téměř všechno už v našem okolí viděli, takže prostě už jen drobky.
Jdeme po 10 hodině k hotelu Los Antonio, ale netušíme že u něj v sousedství je ještě jeden hotýlek. No samozřejmě navštívili jsme oba. V tom nové jsme fotili vše krásné a v moderním provedení.

DSC_1470_72798 ranní prohlídka hotelu Las Costas DSC_1464_72793 ranní prohlídka hotelu Las Costas

Ten druhý jsme pak použili na nádhernému dopolednímu flákání. Protože tento snad první hotel u pláže byl skutečně u pláže a jen za nízkým symbolickým oplocením z kamene byla písčitá pláž a pořádně bouřící oceán. Za tu dobu pokukování a rozhlížení a dřímání, hladina oceánu viditelně vzrostla o takových 50 cm a vlny byli ještě mohutnější než jsme sem přišli.

DSC_1491_72819 vše kolem bazénu v hotelu San Antonio DSC_1505_72829 a my si ležíme na lehátkách a sledujeme vlny za plápolání červené vlajky

Na místním bazénu za námi důchodkyně svými ňadry rozvířili hladinu při společném cvičení před snědým španělským animátorem. Ale i ještě „chtivé“ ale vysušené vegetariánky na břehu se svými ladnými cviky zapojovali.
Ale bude oběd a tak se zvedáme a vracíme se na hotel, vybíráme jen ze samých pochoutek co se tu nabízí, na závěr, což je dobrá zmrzlina s kompoty z mandarinek a broskví, pak kávička a k odpolední dřímotě likér baylies a je tu odpoledne a toto vzpomínání a snad už i poslední, protože zítra ve 14.25 hodin už máme čekat na recepci hotelu a na letiště nás cosi odveze. Snad se tak i stane a naše povolené utrácení zaslouženě našetřených prostředků českého důchodce bude u konce.
A nyní pozor, dvě takové „dovolené utrácení“ za sebou stálo podle individuální kalkulace :
22.11.- 29.11.2018 THB Tropical Island (MP) – 13 300 – 10% = 11 970 Kč, sleva proto, že mám již zákaznickou karu
29.11.- 6.12.2018 Relaxia Olivina (AI) – 23 590 – 5% = 22 411 Kč, sleva jen 5 % proto, že podle zákaznické karty na akce v last minute jen 5%.
A tato cena je vykalkulovaná včetně letenky tam i zpět, takže se touto formou dá ušetřit jeden let za 11.900 Kč.
pronájem auta 2 600 Kč
pojištění Comfort 990 Kč, u důchodců nutné, co kdyby jsem se nedožil objednané akce povoleného utrácení ?
Takže příště to snad ještě zkusíme, nepoznali jsme ostrov Fueraventura a La Palma, tak když zdraví dovolí a podaří se našetřit, proč ne ?
Ale pozor ! Tak výhodné slevy byly poskytnuty jen proto, že jsme za několik výjezdů s touto cestovní kanceláří získali bonusy. Bez nich tedy sleva žádná. Takže buďte věrní Canariatravel a dosáhnete na ně také. A Kanárské ostrovy stojí za to poznávat až do samého detailu.

Tady jsou vybrané fotky z jednotlivých výletů po pobřeží kolem Puerto Carmen a to od Puerto Carola až po město Arrecife.

Toto jsou fotky pořízené při výletu po pobřeží na kole.

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.