Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

01 – Dolomity – výlet za sněhem nad Skinhutte ( 2500 m n.m. )

Uloženo v : italie napsal facero

Led.1,2017

Italské Dolomity – region Bressanone – Skihutte.

Stalo se, že jsem obdržel ke svým narozeninám také možnost dostat se do Itálie do regionu Brixen, kde bydlíme v parkhotelu Plose. Je to tam kde leží obce St..Andra a La Finestra no a pak je jen lesní silnice co vás serpentinami přivede do nadmořské výšky 1900 m n.m. A tady jsou tři hotely a zcela nová kabinková lanovka, která nás taky jeden den vyvezla do výšky 2500 m n.m. A my si to pořádně užívali.
hotel našeho pobytu
Mladí si pořídili pobyt včetně skipasu, ale my důchodci to už vzali jen jako možnost nadýchat se krásného vzduchu a možná že se budeme kochat panoramatama.
Když jsem ve středu 21.12.2016 vyjížděli z Olomouce, tak bylo hnusné zamlžené ráno a to vydrželo až za Innsbruck v Rakousku. Jeli jsme od 10.00 hodin do 17.30 hodin. Dojeli jsem za tmy a nad námi byli jen na tmavé obloze hvězdičky. Předpovídali počasí bez mráčku. Ráno jsem tedy byl připraven na východ slunce. Když jsem roztáhl závěsy viděl jsem něco, co se tam u nás na sídlišti nevidí. Proti našemu bydlení překrásné scenérie, které vyřezaly ostré skaliska nějaké té části Dolomit. Byly to podle mapy vrcholky Peitlerkofel ( 2875 ) , Kleiner Peitlerkofel ( 2813 ) a pak hřeben skalisek s názvy Ringspitz (2625) , Tullen ( 2665 ) a Weislabspitz ( 2494 ).

ta nádhera když se poprvé probouzíme a za okny ten pohled jsme na vrchní stanici jen kousek od výšky 2500 m n.m.

No a pak se někde mezi tím projasňovalo a projasňovlo, až vylezlo sluníčko. Hned před snídaní, kterou si na aprtmánovém bydlení připravujeme sami jsem vyběhl jen kousek nad hotel a podíval se na tu novou kabinkovou lanovku. No vše nové je krásné. Provozování začíná od 9.00 do 16.30 hodin. Jízda tam i zpět za 11 eur, jízda jen nahoru za 8 eur. Vrátil jsem se s nějakým tím prospektem a s vědomím, že tento den, kdy je pouze modrá obloha se jede na horní stanici, tam něco, nevím co, pochodíme a bude vystaráno co celý den bez lyží dělat. Původní plán pro nás důchodce byl, že budeme jezdit na běžkách, ale zatím jsme sníh nespatřili i když to bylo už ve výšce 1900 m n.m. A tak se i stalo a jeli jsme. Cena mírná ve srovnání s tím, co Vás to stojí třeba v Koutech nad Desnou, kde jedete jen lesem a pak není ani pořádný výhled. Ale tady jedete a pod vámi žádný sníh, jen hodně zajímavý druh borovicového lesa, pořádný sešup a na druhé straně údolí čím dál více těch ostrých a krásných vrcholků.

tohle je ale už ve výšce 2500 kde je konečná sedačkové lanovky ale je krásně upravené

No a pak u vrcholu už jsou upravené sjezdovky, sice jen umělá vrstva, ale někdy tu i něco připadlo. Kombinace sněhové stopy a vysušených pastvin, to je hodně nezvyklé ale i jaksi nezvykle fotogenické. Nad naší konečnou kabinkovou lanovkou je druhá výše položená stanice už jen provozující v zimním čase, protože je to pouze sedačková lanovka. No a když jsme tady, tak se hned mohou kout plány, co budeme dál tento den dělat. Už máme rozhled a výhled a taky zimní mapku. Už víme, že když přejdeme do vrchu k té druhé sedačkové lanovce uvidíme více. No a tak popojdeme do vyšších vrstev, tady je jen nad konečnou lanovky jakási bouda a od ní výhledy do všech stran a tak krásné výhledy, že se jen fotí a fotí. Ale co víc, stěna té dřevěné boudy je od slunečního záření přímo horká a tak si sedneme a kocháme se tou krásou kolem nás.

no tady to je blíže pohledy z procházky

Pod námi jen sem tam nějaký ten lyžař na 5 místné sedačce. Ale pak je konec lenošení, jsme aklimatizování v té nadmořské výšce 2500 m a jdeme se podívat, co by se dalo spatřit na dalším vrcholku, co byl nad námi. A pak je tu další, dříve neviditelný vrcholek Pfannspitz ( 2545 ) a pod námi vidíme vyšlapanou cestičku k poslednímu vrcholku to je Kleiner Pfannspitz ( 2434 ), kde stojí velký dřevěný kříž a pod ním lavička. No a je to jasné, jde se až tam.
Na vrcholu a podél celé cesty po vrcholku téměř žádný sníh, jsou tu přímo holá místa se seschlou trávou a nebo kamenná sutina. Šlo se dobře a bezpečně. Nesmeky v batůžku jsou zbytečné, opíráme se hůlky. Na konci cesty už to působí na psychiku, protože jsme na hřebeni, sice širokém, ale sráz je z obou stran pěšinky a obavy ze uklouznutí udělali své. Ale nakonec s opatrností hodně velkou jsme na lavičce a kocháme se tou krásou kolem nás.
No a pak jdeme zase tou samou cestou zpět. Celou tu dobu asi 3 hodiny flákání, nás míjeli jen tři osoby, jedna z nich měla na sobě ty lyže a přeskáče, co v nich se dá šlapat i do vrchu.
Jsme zase u boudy a musíme přeci ještě něco dělat. A tak jsme mírně sestoupili ke stožáru sedačky a pod námi jsme spatřili a zároveň ucítili chatu a i když nebyla vidět, tak vůně smaženého špeku či hranolků byla cítit až k nám. No a co myslíte, že mohlo následovat.

a jde se na hranolky a capuccino nové výhledy do okolí

No prostě šli jsme na terasu malinké a krásné hospůdky, ze které sledujete ta panoramata k tomu si děláte náladu výbornýma hranolkama s kečupem a pak si dáváme capuccino a je nám bezvadně. ( na větší útraty spojené s tím špekem jako Český důchodce nemáme ) . Pak se objevili ti, co nás sebou do hor vzali a tak jsme tam udělali trochu „vzrůšo“, protože jsme se jeden druhého fotili, jak jsme rádi že jsme a že jsme se potkali právě tady. Až si toho všimli sousedi od stolu a začali být zvědavý a odkud že to jsme. No a tak jsme jim to prozradili , ale taky jsme zjistili že oni jsou z Berlína a jsou rádi tady na horách, než kdyby museli prožívat ty horory z teroru v Berlíně na vánočních trzích.
Ale co dál, už jsme zase zabili nějaký ten čas a slunce nebude ještě dlouho zapadat. No a tak jsme se šli zase podívat tam, kde už jsme jednou byli, najednou to bylo blíž a zdolali jsme cestu k dřevěné boudě jakoby nic. Ten nápad tam ještě jednou zajít vzešel z toho, že jsme prohlíželi mapu a na ní je zakreslen i pohled na Glosklokner a bylo by hloupé si to neporovnat se skutečností. A tak ještě jednou fotíme tam v dáli ten Glosklokner.

ty skaliska to prý tam je i Glosklokner v Rakousku a jen tak focení

Ale pak je 15.00 hodin a jedeme v té nádheře vytvořené zapadajícím sluncem na dolní stanici a na hotel. Pojíme polévku, mladí mají skipas a tak si ještě vyjedou do 16.30 na vrchní stanici, tam prý dohledají nějakou tu „cashku“, ale taky se podívají z vrchu na asi nádherný západ slunce.
Nám postačilo ke sledování západu slunce to, že jsme se rozložili na balkoně s výhledem k místu, kde sluníčko zapadá a koukali jsme na protější svah, kde pořád stáli ty majestátní vrcholky skalisek a sledovali jsme jak se mění barvy, když sluníčko zapadá. A protože je napečeno na vánoční svátky, tak jsme při tom mlsali to výborné vánoční cukrovíčko. Ale zase na válení nejsme stavění a tak se po západu slunce zase přistrojíme a vyrážíme po polní, či spíše lesní cestě, do lesa a odtud sledujeme to co se děje za našimi zády. Prostě barví se obloha při zapadnutém slunci, čáry od letadel jsou oranžové a je to krásnější a krásnější. Až narazíme na lávku přes potok, co padá někde od vrcholu a co asi bude krásné když to získá jiné nasvícení.

a už jen zapadající slunce a jeho barvičky a už jen zapadající slunce a jeho barvičky

A den končí, byl to den zázraku. Protože komu se stane, že vyjede v hnusném počasí, aby se někde o 800 km dál probudil a měl jen modrou oblohu a ta krásná pocukrovaná panoramata. Měl tak teplo, že ani na chvíli nenatáhl čepici a rukavice a jen se na sluníčku koncem prosince hřál. Dokonce musím zdůraznit, že to byl první den zimního času, který nastal právě den našeho přesunu 21.prosince.

Fotky ze sněhového vrcholku ve výšce 2500 m n.m. od končené nové kabinkové lanovky ve Skihutte :

[prohlížej jednotlivé fotky]