Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Zážitky a srovnávací poznatky z okolí Rejvízu a Javorníku.

Necelý týden v době úplňku v měsíci červenci roku 2016 jsme se vydali do Jeseníků na Rejvíz aby jsme si po dvě noci užívali dárkového balíčku na relaxační pobyt v hotelu Franz. ( www.hotelfranz.cz )
Jeli jsme „autíčkem“ a s elektrokoly. Jeli jsme tam přes Vrbno pod Pradědem, abychom poznali cestu, kudy jsme ještě nejeli. Musím tuto cestu jen doporučit, protože příroda kolem je nezvyklá, zejména když do té přírody kolem silnice svítí letní sluníčko. První naše zastavení bylo v obci Horní údolí u krásného kamenného kostela, kde zjistíte že tato lokalita byla obývána převážně Němci.

dsc_8643_56447 kostelík v Horním Údolí, kde dříve bydleli jen Němci dsc_8644_56448 kostelík v Horním Údolí, kde dříve bydleli jen Němci

Pak silnice začne stoupat až na Rejvíz, kde stojí domečky, dnes už všechny krásně opravené a s udržovanými zahrádkami. Hned na začátku se objeví krásně opravený hotel Franz, kde jsme se ubytovali a sjednali si termíny pro zážitkové podvečery dvou dnů, na které byl poukaz zakoupen. Kola jsme dali do kolárny a šli se projít na Mechové jezírko, což je přírodní rezervace, kam se dostanete po dřevěném chodníčku a průchod se platí Symbolický příspěvek na údržbu cesty se platí až v domečku, který je hned na vstupu do této přírodní rezervace.

dsc_8662_56466 cestou k mechovému jezírku na Rejvízu dsc_8669_56473 mechové jezírko na Rejvízu

Tato lokalita je zdrojem zadržené vody pro Černou Opavu. Musím říci, že jsme tu byli vícekrát a toto místo navštíví za rok i 40.000 lidí a bylo to tentokrát znát. Cestou zpět jsme „objevili“ kamenný pomník padlým z I.světové války, protože jsme šli zpět přes kopec. Houby v lese zatím žádné nerostly což bylo našim zklamáním. Bylo po poledni, ještě doba oběda a tak jsme se zastavili ve stylové hospůdce na Rejvízu, která je známá tím, že tady je každá židle vyřezávaná a na opěrce je hlava místních patriotů, či jinak známých osobností. Je to jako by s Vámi právě pojedli, pokud není u stolu plno. ( www.rejviz.com )

dsc_8678_56482 židle v hospůdce na Rejvízu kde jsme neseděli dsc_8680_56484 židle v hospůdce na Rejvízu kde jsme neseděli

Pak znaveni jsme zalehli k odpolednímu odpočinku a čekali na podvečerní masáž. Pak už je večeře z domácích zásob a spánek. Prostě den takového potřebného lenošení.
Druhý den na recepci vyzvedáváme místně upravenou mapu cyklostezek. Nabídka byla pestrá od 7 km do 47 km. My si vybrali tu na 28 km. A vyjeli jsme. Všechny cesty jsou vedeny po lesní asfaltované cestě, která slouží k přepravě dřeva lesníkům, tedy absolutní pohoda, mírné stoupání či klesání, na elektrokolech prostě pohoda a jen dýchání kyslíku, kterého je v těchto lesích nadbytek. Jeli jsme na Opavský most, pak na lesní hřbitov, kde jsou pochování zajatci z II.světové války, kteří tu zemřeli jako lesní dělníci v zajateckém táboře. Pak jsme jaksi opomněli vytáhnout brýle a jeli po trase zpět a pořád z kopečku což nás ukolébalo z tohoto krásného prožitku a my dojeli až na Drakov, cestou podél řeky Černá Opava a teprve tam zjistili, že jediné řešení jak se dostat zpět k Rejvízu bude vrátit se zpět, a to stále do kopce. Ale na elektrokolech to bylo jednoduché a cesta v délce asi 5 km nás dovedla zpět na rozcestí pod zříceninu hradu Koberštejn. Na hrad vede rozrýpaná polní cesta, ne moc vhodná pro jízdu na kole a byla pěkně do strmého vrchu, takže hradní zbytky věže jsme mohli pozorovat až z větší dálky,no a tak jsme se rozhodli vrátit na Rejvíz po modré značce, která vede pod Lurdskou jeskyní. Cestou jsme objevili v krásném lesním zákoutí stanový tábor, a tak i odhalili naše setkání na našem putování s těmi, co na táboře zažívají krásné léta mládí. A pak jen kousek a byli jsme u hotelu Franz.

dsc_8694_56498 hotel Franz na Rejvízu dsc_8656_56460 domy na Rejvízu - restaurace Poštolka

A co uděláme se zbytkem dne ? Na kole jsme už něco najeli, takže dáme si výlet do Zlatých hor. No a protože podél sinice na Rejvízu nenajdete značku kam směřuje daná silnice, jeli jsme na opačný konec odkud jsme den předtím od Vrbna přijeli. Až po 12 km se objevila tabule Jeseník. Operativně jsme se rozhodli pro výjezd na Křížovou horu. Krásný výhled na město Jeseník, ale my se rozhodli, že dáme 2,5 km na rozhlednu Zlatý Chlum, tam jsme ještě nebyli. A tak podcenění tak „složité operace jako je vytáhnout brýle a kouknout se předem do mapy, nás dovedlo k poznání, že „stářím se prodlužují kilometry“. Totiž těch 2,5 km bylo pořád jen do vrchu, bylo horko a my to šli celé dvě a půl hodiny tam i zpět. A k tomu byl i výstup na rozhlednu. Kraj Olomouc ji dal opravit a tak to byl velmi pěkný zážitek a my konečně můžeme říci, že to tu taky už známe. Zpět to už bylo v pohodě, jen z opatrnosti vždy pozor na vymknutí kotníku. Takové opatrování v mládí prostě nebylo. ( www.jeseniky.net/rozhledna-zlaty-chlum )
Na Rejvíz do hotelu Franz jsme přijeli právě včas, protože byla zajištěna vířivka s lahví sektu a pak slavnostní večeře při svíčkách. A tak nám skončil den plný překvapivých zjištění, ale i pěkných zážitků.
Ráno pak už bylo jen zabalení věcí do auta, na kole do lesa až k bublavému potoku s tím, že jsme objevili místo kde bylo plno borůvek a tak jsme nějaký ten čas věnovali sběru malé zásoby, která nám ve formě kynutých borůvkových knedlíku připomene ten příjemný čas na Rejvízu trávený.
Bublavý potok je místo, kde skutečně voda do potoka vyvěrá ze země a občas si vytlačí před sebou i malou bublinu. Ano stojí za to se sem podívat.
Vrátili jsme se k autu a už jeli tam kam chtěli, poučeni, protože jsme vytáhli ty nezbytné brýle a koukli do mapy kudy se to jede na Zlaté hory.
( www.zlatehory.cz )Tady jsme i na jisto dojeli do nově zřízeného skansenu, kde se dovíte jak se dříve těžilo zlato. Jmenuje se to tu Zlatorudné mlýny.

dsc_8706_56510 na osadě Zlatonosné mlýny u Zlatých Hor dsc_8728_56532 na osadě Zlatonosné mlýny u Zlatých Hor

Jsou to tu jen nové repliky, ale prostředí je ve slunečném počasí pěkné a mohu zase jen doporučit. Hodně dlouho jsme se sem chystali vypravit a tak to bylo konečně i zrealizováno.
Po prohlídce jsme zavítali na oběd do města Zlaté hory. Pořád se to tu mění k lepšímu a krásnějšímu.
dsc_8736_56540 v centru města Zlaté Hory dsc_8739_56543 v centru města Zlaté Hory
Krajské peníze to tu mění dokonale a je to jen dobře. Na informačním centru jsme se poptali na to jestli se dá dojet na Biskupskou kopu. Ano vyjedete na sedlo, kde stávaly Petrovy boudy a pak je to do hodně strmého kopce. Na sedlo jsme dojeli, obhlédli tu strmou cestu do vrchu k rozhledně a rozhodli se, že jedna rozhledna stačila. Bylo horko, slunce jen pralo. Tak jsme se vrátili do „autíčka“ ale ono nám zase zatrucovalo a vyžadovalo klídek a vychladnutí. No a tak žena vytáhla rybářskou židli a opalovala se a já tedy vyšlápl až na rozhlednu Biskupská kopa.

Cesta vede i podél hranic s Polskem. Je to od sedla jen 1,5 km, ale fakt to platí, se stářím se prodlužují kilometry. Ten výstup se zdál nekonečný. Zapocený jsem se dostal na vrchol a dokonce i vystoupil na rozhlednu.

dsc_8767_56570 jak rozhlednu poprvé uvidí pi výstupu Poláci dsc_8756_56560 nabízené rozhledy z výšky 19 m nad zemí a ve výšce 897 m n.m.

Tady kraj zatím jen plánuje rekonstrukci, ale vstupné bylo vyšší jak na Zlatém Chlumu a pro Poláky, co sem vystoupají přímo z Polské roviny, to tu stálo 6 zlotých a tak jsem byl svědkem toho, že to vzdali a šli zase zpět, protože to bylo na ně moc drahé. Rozhledy z vrcholu věže 19 m vysoké byly ale úžasné.
Po návratu za hodinu a půl „autíčko“ si už dalo říci a jeli jsme do míst, kde jsme chtěli zavzpomínat. Podívali jsme se tak na poutní místo Maria Hilfer nad Zlatými Horami směrem po cestě na Krnov.

dsc_8776_56579 poutní kostel Marie Hilfer, Marie Pomocná dsc_8773_56576 poutní kostel Marie Hilfer, Marie Pomocná

Pak jsme zase jeli, a to přes Mikulovice do Písečné. Tady byl asi před 30 lety lom na písek a krásné koupání. Dojeli jsme na místo cestou několikrát propagované plakáty, kde byl na nich nový a krásný srubový hotel.
dsc_8780_56583 nad jezírkem v Písečné, vstup na soukromý pozemek za 100 Kč a koupání na vlastní nebezpečí dsc_8783_56586 hotel zcela nový tu stojí na té Písečné
Na nás ale čekali jen nápisy, „soukromý pozemek vstupné 100 Kč (50 Kč pro děti) na den“. Sice krásné okolí, něco jsem tu i fotil z tohoto soukromého pozemku, ale dál jsem vpouštěn nebyl.

dsc_8802_56605 no a klid a pohoda na Pelnáři k večeru dsc_8796_56599 no a klid a pohoda na Pelnáři k večeru

U vody, víceméně tmavě zelené, nikdo téměř nebyl. Obhlíželi jsme to s někým kdo hned po nás přijel. Byli čtyři a taky se rozhodli jako my. V Jeseníku je na bazénu s čistou vodou vstupné 80 Kč a teď odpoledne je i poloviční. A tak jsme toho blázna majitele opustili a jeli na místo, kde si taky můžeme zavzpomínat, snad nás tam taky nebude čekat soukromý pozemek. Cestou jsme si dělali radost, protože najednou se zatáhlo a my nabyli jistoty, že jsme ušetřili 200 Kč za půlhodinku na soukromém pozemku, kde byla dokonce i na veřejném místě tabule „koupání na vlastní nebezpečí“. Radost proto, že se zatáhlo a přišla pořádná letní bouřka. No a my ji krásně objížděli po Polské hranici směrem na Vidnavu. Tady ještě pršelo a tak jsme jen projeli městečkem, které se také od roku 2012 změnilo k lepšímu a bylo to hned znát, i když jsme jen projížděli.
Naše vzpomínka směřovala k rybníku Pelnář v obci Uhelná u Javorníku. ( www.uhelna.cz/zatopeny-dul-pelnar/gs-1015 )My projeli bouřkou, umyli si tak „autíčko“ od prachu a zastavili u rybníka, právě když se pařil okolní les a slunce zase začalo hřát.

dsc_8812_56615 no a klid a pohoda na Pelnáři když slunce vychází dsc_8835_56638 no a klid a pohoda na Pelnáři když slunce vychází

Krásný podvečer, my postavili „autíčko“ na hrázi a šli si zaplavat do rybníka, teplá ale osvěžující voda, krásný pocit, že ještě jsou místa s volnou a krásnou přírodou. No a ráno, když začalo vycházet slunce, tak to bylo něco, co nám ve městě schází.

dsc_8876_56678 jsme na konci obce Nové Vilémovice dsc_8880_56682 v centru této obce jsou tyto kousky co na nás koukají

Rudá záře, která barví okolní stromy, bílé břízky, ve tmavé hladině se rýsuje stín stromů a ten se prodlužuje a je to krásnější a krásnější. K tomu začnou sýkorky své ranní klábosení a krmí se zrnky přirozených zásob z okolních břízek. No prostě to je něco. Brzy jsme se probudili, když jsme pozorovali už i to vycházející sluníčko. Takže zajet pro housky do místního obchodu nemělo smysl, a tak jsme se vypravili až po půl sedmé. No ale obchod byl ještě zavřený a tak když jsem si přečetl, že kousek od Uhelné je její správně přidělená obec Nové Vilémovice, zajeli jsme se tam podívat. A dobře jsme udělali. Obec je spíše rekreační oblastí a každá chaloupka je jako nová a zahrádky kolem plné kvítí a posečených trávníků. Až na konci obce hodně ve vrchu, kde už autíčko jelo jen na stupeň 1 jsme zastavili, protože tady je krásně upravený pomník českého finance, pana Majzlíka, kterého zastřelili v roce 1938. No a když jsme se pak vraceli, zastavili jsme na rohu pod hasičskou zbrojnicí a uviděli něco co při jízdě do vrchu nebylo v našem zorném poli.

dsc_8900_56702 začátek Račího údolí u Javorníku ve Slezsku dsc_8904_56706 a tančírna po rekonstrukci

Kde najdete vesnici a v ní přímo v centru je ohrada a za ní se pase jelen, a pak i celé jeho stádečko a pak se objeví i rodinka muflonů. A oni na vás koukají, co že to tak po ránu na nás kouká. My tu ale zastavili také proto, že je zde opravený Německý hřbitov a i tam jsme se šli podívat kolem místa, kde stával kostel který kdysi vyhořel. Ano ta doba byla hrozná, snad se už nikdy nebude opakovat.
Pěkně jsme si užili tohoto poklidného rána, které narušil autobus co sem dojíždí jen dvakrát za den a ten první se tu otáčel právě v 7.15 hodin. My pak jeli hned za ním a nakoupili raní „papu“ a jeli na projížďku do Račího údolí u Javorníku.
Tady si užili krásné jízdy po tmavém a jako novém asfaltu na lesní cestě překrásným údolím, které se pozvolna a nenápadně otáčí a zase se vrací tam odkud jsme vyjeli. Autem dojedete až do místa s parkovištěm, kde je upraveno okolí k odpočinku s novým přístřeškem a studánkou.

dsc_8936_56737 jsme ve městě Javorník ve Slezsku dsc_8934_56735 jsme ve městě Javorník ve Slezsku

Tedy, jako nový se ještě jevil. Protože nový se jevil i v roce 2012, kdy jsme to tu objevili poprvé. To co nás zklamalo jsem poznamenal do závěru této vzpomínky a jako rozjímání nad naší budoucností, kterou poznamenala hluboce naše minulost a režim ve kterém jsme museli žít. V Račím údolí je objekt „Tančírna“, jeho historie je velmi zajímavá a obec Bernartice se postarala o to, že ta minulost znovu ožila. www.ruzenec.cz/view.php?cisloclanku=2015062601
Pak už přišel jen nápad navštívit v Javorníku ty co bydleli v Olomouci kousek od našeho a co tady zdědili po rodičích bydlení a k tomu taky krásnou zahrádku. ( www.mestojavornik.cz )

Když jsme je opouštěli, měli jsme cestou na Žulovou zase krásný nápad trochu si zavzpomínat a zjistit, jestli to pořád funguje, jako tehdy v roce 2012. No prostě za Žulovou je údolí s obcí Nyzerov a na konci je občerstvení, kde umí připravit báječné pstruhy.

dsc_8947_56747 na Nýzerově na farmě se pstruhy dsc_8974_56774 foceno z vody směrem po toku

No a protože byl ještě čas pro oběd, tak jsme zjistili, že vše je tak jako bylo dříve a vychutnali si pečeného
pstruha jako před těmi 4 lety. Prostě lahoda, krása kolem, klid pátečního odpoledne. Ten zážitek jsme pak zakončili procházkou podél Stříbrného potoka k Nýzerovskému vodopádu. A to je tak vše, co si mohu zapsat do vzpomínky se zážitky v červencovém týdnu roku 2016.

Ale ještě jeden dovětek jako zamyšlení nad chováním našich lidí.
Je to až nebezpečné být na dovolené v zahraničí, a pak se potulovat po krásách pohoří Jeseníků a Rychlebských vrchů. To Vás totiž hned napadá, proč jinde to je všechno tak čisté, uklizené, nepoškozené a u nás doma jen odpadky, zničené co bylo nedávno nové. Bolí to u srdce a to pak přemýšlíte, kde je toho začátek. Já rozhodně tvrdím, že to udělala výchova v rodinách a ve škole. Jako důchodce si pamatuji co do nás hustili rodiče a vím jak se chová současné okolí, které vychovává dnešní generace nevychovaných čtyřicátníků, protože komunisté toto nedělali a křesťanské vychování odmítali .
Uvedu příklad. Dříve se po horách chodilo a zdravilo dobrý den. Dnes Vás potká matka s desetiletým dítětem a ani si Vás při míjení na úzké cestě nevšimnou a mají téměř tendenci do vás šťouchnout, protože oni v té krásné přírodě okolo nich spěchají nebo hledí do mobilu či tabletu a nebo mají uši ucpané sluchátky.
Nedávno jsem zapsal vzpomínku na pobyt na ostrově Sao Miguel na Azorech. Tam kde je vyhlídka, tam je krásná parková úprava, okolo květiny, grilovací stoly, naskládané vysušené dřevo na okamžité použití při grilování a někde ve skrytu záchod, kde je čisto, voda splachuje a je k dispozici toaletní papír.
No a my měli tu čest zajet se podívat do Račího údolí u Javorníku. Když jsme tu byli v roce 2012 tak na začátku tohoto údolí vybudovali Lesy ČR zázemí. Přístřešek s ohništěm a posezením s přístřeškem a kousek od toho vývěr pramenité vody a přes cestu pak přístřešek na odpadkové nádoby a bouda, tehdy jsme ji nevnímali.
Nyní v roce 2016 na lavičkách pod přístřeškem někdo byl a pobyl, ale zanechal flašky od chlastu, nechal tam odpadky, jakési dva dlouhé kmínky i s čerstvým listím, takže dojem podivný, kdo to asi udělal, kdo tyto lidi vychoval třeba k tomu, aby měli na paměti, že nejen oni tady mohou pobýt, ale přijdou i jiní, proč po sobě by měli uklidit. U vývěru vody na zemi odpadky, papírky, ohryzky, listí. To jsme v té cizině nikde neviděli. A na druhé straně, kde je přístřešek na odpadové nádoby ? Veškeré tři malé nádoby přeplněné, a proto kolem nádob další hromady a odpadky rozfoukané po okolí. No a co je asi ta bouda. Když v cizině bývá WC, není to také WC ? No bylo ale považte, nejde to otevřít i když tam není zavěšený zámek ani informace že to je skutečně WC.. Muselo se tomu pomoci, protože byli zkřížené dveře.

dsc_8924_56725 začátek Račího údolí u Javorníku ve Slezsku

Když jsme to otevřeli, byl to skutečně záchod. Ale na betonové podlaze listí z podzimu, na oknech pavučiny a v rohu co bylo jediné pěkné, pak záchodové dřevěné prkénko a opěrky k tomu. Ale byl to jen suchý záchod bez splachování. Po otevření pak puch nevídané síly. No a co myslíte že následovalo. Rychle vyběhnout zavřít za sebou ten hnus a najít si místečko někde v lesíku za tou, navenek pěknou, na naše poměry, boudou.
No a v době, kdy jsme tam právě byli tak tam stála odstavená sekačka na trávu, ta byla viditelně udržovaná, ale nic dalšího nebylo pod dohledem této odpočívající čety údržbářů z kraje, kde je vysoká nezaměstnanost.
No a druhé varovné srovnání. Hned na začátku tohoto údolí je „Tančírna“. V době, kdy tu žili Němci, tak to tu žilo společenským životem. Pak to naposledy vlastnili České dráhy i když vlaky hodně daleko nebyli. Objekt na krásné a romantickém místě, se před našima očima v roce 2012 rozpadal.

dsc_1179_56778 tančírna jak jsme ji viděli v roce 2012 dsc_1180_56779 tančírna jak jsme ji viděli v roce 2012

Nyní jsme jen zírali, co se za tu dobu stalo, co se zde změnilo. Objekt odkoupila obec Bernrtice, dala jej do stavu, kdy je opět nový a krásný. Je zvelebeno okolí jako v tom zmíněném zahraničí. Ale co jsme vnímali jako hodně pozitivní jev, objekt i žije. To ráno se tam maminky, které sice nezdraví, přiváželi své dítka a vodili je do tančírny.

dsc_8914_56716 a tančírna po rekonstrukci dsc_8910_56712 a tančírna po rekonstrukci

Když jsme se vraceli na kolech z trasy vedoucí Račím údolím, tak dítka nacvičovala taneční a baletní kroky. Byl tu totiž celodenní táborový pobyt a tři mladé paní učitelky se jim věnovali. Na dveřích plakátek, co se tady dělo v červenci a bude dít v srpnu. Tančírna opět žije. A já si položil otázku, jak dlouho to vydrží. Jak dlouho se udrží ta parta rozumných, co mají vztah ke krásnému a historickému a má nápady a vztah k této krásné přírodě a k tomuto zapomenutému kraji.
A ptám se kdy u nás začneme chápat, že ne vše musí mít ekonomickou návratnost, ale že je spíše potřeba aby to bylo k užitku, k výchově a k zachování ústy ke společnému majetku. Nebude mít špatný vliv ta špína u nedalekého vstupu do údolí i na to, že někdo nevychovaný poničí to krásné co zbudovala rozumná parta z Bernartic, či spíše zajistila, nadšená skupina lidí z obce Bernartice ? Proč to tak vyzdvihuji ? No proto, že to bylo na území, kde by se o to spíše měla postarat obec Javorník, ale ta to odmítla, protože má svých starostí dost, asi je tíží ti nepřízpusobivý a ještě ti, co vše jen poškozují a nejsou vedeni k úctě ke společnému majetku.
Vím, že ne každý to dočte až sem, ale musel jsme si vyčistit duši od problematických myšlenek, která je znepokojena tím, co se kolem nás v dnešní době děje.

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.