Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

Jsme na ostrově Gran Canaria po druhé, a proto hledáme ta místa co jsme ještě neviděli a nebo tehdy bylo špatné počasí. No a tak se do našich plánů dostala trasa co tehdy byla písečná bouře nad Saharou a bylo podivné světlo a výhledy byly zamžené jakoby ve žlutém oparu. No a tento den 6 prosince bylo jasné počasí, obloha po ránu nad oceánem zatažená, ale než se posnídá je to už jinak a nad námi jen modrá obloha. No a my jedeme směrem na Maspalomas a tady někde odbočujeme na silici GC503, která nás dovede k místní ZOO, pak se mírně vrátíme a jedeme po hřebeni, kde stojí luxusní sídla s výhledy na Maspalomas a na dva kaňony, kdy v jednom pak vede silnice zpět k oceánu a má číslo GC 504. Na mapě to je v rovině, je to vyhlášené místo pro cyklistiku a všude jsou značky, aby se dávalo pozor na cyklisty.

DSC_4160_61549 na silnici GC 503 nad Maspalomas pohled do ZOO parku DSC_4143_61534 na silnici GC 503 nad Maspalomas

A oni tu fakt byli. Ale obdivujeme všechny kdo to dotáhnou až na hřebenovou vyhlídkovou trasu, protože počet zatáček se nedá ani odhadnout. Prostě vystoupat to , to je fuška. Na konečné silnice GC503 pak je městečko či vesnice Ayagures, kde ti co dojedou až sem, mají odpočinek pod košatými stromy ve stínu a před barem s občerstvením. Mluvili Španělsky a Německy, a jedna ta cyklistka holka jako lusk 42 let, měla uvítací píseň Hapy Brithday.

DSC_4172_61558 v obci Ayauges na konci GC 503 a GC 504 DSC_4174_61560 v obci Ayauges na konci GC 503 a GC 504

No my jen napití a pak prohlídka kolem přehrady. Ta první s červených kvádrů byla skoro bez vody, máme fotku jak to tu bylo v roce 2013. Hodně ji ubylo. Ale my tehdy nebyli na té přehradě nad ní a tak jsme to tentokrát šli obhlídnout. Ta byla naplněná vodou a byla tu idyla i pro slavící Španěly protože oni měli dnes státní svátek.
Po obhlídce místa jsme zjistili, že dál vede jen polní kamenitá cesta, na mapce to vypadalo jako že by se dalo jet i dál. No a tak jsme museli jet zpět po GC 504 do Maspalomas. No nedojeli jsme až tam, vzali jsme to do následujícího údolí po silnici číslo GC 505, kde na jejím konci je asi nejkrásnější přírodní místo s vesnicí Soria, která leží vysoko v horách a nad přehradou. Dojeli jsme až tam, v přehradě žádná voda, ale je tu místo, kde zurčela voda z hor. Pod námi pak brčálová zeleň na dně přehrady a kolem borovice smíšené s palmami. Kolem jen vysoké skály. No prostě klid, slunce, vůně borovic.

DSC_4215_61600 jsme v obci Soria nad přehradou DSC_4231_61615 jsme v obci Soria nad přehradou

Odpočinuli jsme a vrátili jsme se kousek do vesnice El Barranquillo Andrés. Odtud jsme již po druhé, tehdy a nyní vyjížděli serpentinami do pořádného kopce, aby jsme uviděli další přehradu Emblase de Mulato. Je tak vysoko, že najednou tady končilo slunečné počasí, přes kopec se valila mračna, ochladilo se a byli jsme najednou v jiném prostředí.

DSC_4262_61644 jedeme po silnici GC 505 na montana de Tauro DSC_4286_61668 sjíždíme do Mogána po silnici GC 200

Dojeli jsme až na rozcestí, kde ta klikatá, už pořádně zapomenutá silnička, naštěstí proti nám z vrchu nic nejelo, jen cyklisté. Silnice se pak napojila na GC 200, která je vyšší třídy a sjíždí se po ní do Mogánu. Jeli jsem pořád pod mraky. Nový povrch, ale zatáček bylo nespočetně. Troubení bylo na místě. Po cestě v obci Los Burillas je opravený větrný mlýn. Už jsme tudy jeli, ale zastavili jsme a to jen proto, že tady někdo okolí mlýna „vylepšil“ tím, že zde postavil nadrozměrné domácí spotřebiče. A tak se fotilo zase něco jiného, co jinde není k vidění.
Pak už jsme jen jeli po pobřežní silnici GC 500 až do Maspalomas. Zastavilo se na 44 km odkud je ze silnice vidět Puerto Mogán jako z letadla. Bylo vidět i to, že tady mají místo, kde jsou odhaleny kamenné základy z historické doby tohoto místa.

DSC_4307_61689 na silnici podél oceánu u města Puerto Mogán DSC_4310_61692 na silnici podél oceánu u města Puerto Mogán

No a protože jsme autobusem jezdili kolem vyvýšeného místa, odkud bylo vidět jak to tu původně bylo zastavěné malými bungalovi, tak jsem si tentokrát tady dovolil v boční ulici zastavit a šli fotit. Už někde za Puerto Rico se zase objevila modrá obloha a tak focení bylo nejen zajímavé, ale taky doplněné o osvětlení zapadajícím sluncem.

DSC_4320_61702 výhledy v Maspalomas na písečné duny DSC_4343_61724 výhledy na písečné duny u Maspalomas

Paráda, zeleň golfového areálu, ale taky konturované hrany písečných dun. No a to byl také důvod, že jsme ještě stihli před samotným západem slunce využít znalosti o složitostech luxusního hotelu RIU, který celý v bílém leží přímo nad písečnými dunami. No a protože v roce 2013 nám místní zřízenec ukázal jak se dostat na střechu hotelu, této znalosti jsme využili a jako hosté jsme došli k výtahu a vyjeli do 4.NP a pak přes dveře k nouzovému východu vyšlápli o patro výš a už jen plechové dveře, naštěstí zablokované nějakým hadrem a byli jsme na střeše hotelu RIU a kolem nás jen krása jakou dokáže pořídit zapadající slunce za Maspalomas. Exkluzivní záběry písečných dun už jsme nestihli, to už bylo slunce příliš nízko, ale hory v dáli, tak to bylo to pravé podívání.

DSC_4350_61731 výhledy na písečné duny u Maspalomas DSC_4349_61730 výhledy na písečné duny u Maspalomas

Pak už jen fotky obrázků co v hotelu visí a šli jsme k písečným dunám po veřejné promenádě pod palmami. Proti nám davy těch co se tam někde celý den opalovali, protože tady bylo asi pořád jen slunečno. Na konci cesty pak nové úpravy betonových teras k posezení a ke koukání na duny.Poslední fotky západu slunce a jedeme na hotel. Není kde bloudit, protože jsme najeli od hotelu na cestu po které jel před námi zelený autobus a ten nás dovedl až k našemu hotelu. Pak už jen večeře, tentokrát dobře upravený losos a nějaké to mlsání. A den je zase u koce. Ještě jeden den s autem a tak už plánujeme co to asi bude. Jen musíme znovu přečíst turistické průvodce, jestli nepopíší něco, co jsme ještě neviděli.

Hned po ránu, čtvrtého dne s vypůjčeným autem, jak vyšlo slunce bylo také jasno, že bude krásný den, ale že to bude tak krásný den, to jsme nečekali. Nabrali jsme směr Aguimes, ale i když jsme tudy už jeli, výkopové práce na silnici nás dostali přímo do Ingenia. Odtud jsme měli vyjet po hřebeni nad Baranca Gauyadenque ke caldeře – ( kráteru ), která je jednou z nejpěknějších. Ano viděli jsme to tu v době kdy kvetly mandloně, to je na konci ledna roku 2013, ale nyní v prosinci, to bylo bez květů a ani políčka nebyla zoraná, jako by tu už ustal život toho, kdo to tady obdělával. Od Caldery de los Marileves jsme popojížděli a fotili směrem do krajiny, kde se pořád objevovala špička Roque Nueblo.

DSC_4398_61768 u caldery de los Mariemes při GC 120 DSC_4414_61781 jsem pod Pico Nieves

Tak jsme dojeli až na Pico de las Nieves, což je nejvyšší bod ostrova s výškou 1949 m n.m. A až sem dojedete autem. Ale od poslední návštěvy zase změny k lepšímu. Co byla lesní cesta k vyhlídce pod stožáry vysílačů, tak je nyní nová asfaltka. Takže jsme tam museli nahlédnout, co to je v autě popojet 1,5 km ? Bylo to pro nás ale malé překvapení, protože jsme objevili takovou zelenou budku na muří nožce, co zdáli bylo k vidění někde na holém kopci a nyní jsem sem došli od nové silnice a ta parádní vyhlídka směrem k San Bartolomeu a nebo až k vodám oceánu, tak to byl požitek. No a tento den 7.prosince, protože bylo vše bez mlžného oparu a v jasném slunci krásně konturováno, kochali jsme se z nejvyššího bodu pohledy na další kopečky jako Roque Nueblo, Roque Bentagya s pohledy do městečka Artenara.

DSC_4447_61807 vysílače na Pico Nieves DSC_4435_61797 výhledy, které máte na Pico Nieves

Ale co bylo nejpůsobivější, tak to byl čistý a ostrý výhled až na vrchol ostrova Tenerife na horu Teide a vlastně celý ostrov Tenerife. Protože až tak daleko nebylo mráčku, co by výhled zakrýval. No prostě božské štěstí.

DSC_4437_61799 výhledy, které máte na Pico Nieves DSC_4482_61836 výhledy z okolních míst pod Pico Nieves

Máme za sebou výhledy, které jsme nečekali, a proto jedeme o kousek dál, aby jsme zastavili na Cruz de Tejeda a vyfotili nejen kamenný prastarý kříž, ale zase se podívali směrem k vrcholům, ale taky na druhou stranu na zelená terasovitá políčka. Prostě paráda.

DSC_4502_61854 jsme na místě zvaném Cruz de Tejeda DSC_4518_61869 jsme na místě zvaném Cruz de Tejeda

No a když už máme té nádhery dostatek jedeme tam, kam jsme chtěli hned v neděli, do Vega de San Mateo, kde se pořádají nedělní trhy s ovocem a zeleninou a se živými tvory jako ovcemi, kozami a tak podobně, jak to prví v průvodci. Trh tam nebyl, ale viděli jsme při procházce malebné městečko s pěkným kostelíkem.

DSC_4537_61452 ve městě Vega de San Mateo DSC_4538_61453 ve městě Vega de San Mateo

Ze San Meteo už jedeme z kopců dolů, což je relativní pojem v této končině. Jedeme do města Teror. Pořád pere slunce a tak kostel s náměstím a vysokými stromy kolem a pak ulice plná krásných balkonů je skutečně k vyfocení i po druhé. Je kolem 15 hodiny a v ulicích klid a pohoda, autobusové zájezdy jsou pryč. Byli jsme tady a byli jsme tehdy i v kostele a prohlédli jsme si jeho sakrární sbírky, takže tentokrát to bylo jen posedět a vychutnat si atmosféru, a taky zahnat hlad nějakým tím pamlskem, jako třeba banánem z místních typických plantáží pro tento severní konec ostrova.

DSC_4555_61470 ve městě Teror DSC_4569_61484 ve městě Teror

Ale den se chýlí ke konci a začíná se zatahovat, tedy mraky sedají do údolí, alespoň tady a tak když dojedeme do města Firgas už je pod mrakem, ale místní atrakce, které si i tentokráte fotíme, což jsou azulejos se všemi modely Kanárských ostrovů a jejich znaky a taky kaskáda vody mezi domy a stěnou s lavicemi nad nimiž jsou znaky měst na ostrově, nikdo nezastiňuje, nikdo tu prostě už touto dobou není.

DSC_4578_61493 ve městě Firgas DSC_4594_61509 ve městě Firgas

V tomto městě vše při starém. A tak jedem už jen na hotel. Vynecháváme město Arukas a sjíždíme přímo k dálnici. Před námi jede úzkými a klikatými cestami kamion a tak můžeme sledovat i to jak se tady vlastně jezdí a houká. Víme že máme v nepřehledné zatáčce houkat, ale tady jsem si uvědomili, že když budeme slyšet houkání, pak je lepší posečkat a tak se lépe a snadněji vyhnout tomuto obrovi na místní silničce.
V 16.30 už jsme na dálnici a jedeme a jedeme. U letiště v protisměru to ale najednou všechno stojí a udělala se kolona ve třech pruzích a nic se tam nepohnulo. Na našem směru ale pohoda a tak v 17.30 už stojíme na volném místě u hotelu. Bereme vše sebou a necháváme klíče na recepci aby si je zítra ránou jen někdo od půjčovny vyzvedl. Tím naše putování za místy, která jsme doposud neviděli končí. Taky víme, že ostrov se dá poznávat i jinak a to pěší turistikou. Od jednoho kopce k druhému jsou turistická značení a jednotlivé trasy mají kolem 10 km, takže by se to dalo naplánovat s autobusy. Ale takové dobrodružství už ve svém věku nepodstoupíme, i když viděli jsme zdravé a houževnaté německy mluvící důchodce, co ty pohory na sebe nazuli a šli to.
Po večeři jsme se šli projít a koupit si místní rum, aby bylo při čem po návratu povídat a vzpomínat. U té příležitosti jsme zase vlezli do hotelu Tropical, který je hned vedle autobusového nádraží v Playa Ingleses a v zahradě svítí kmeny palem, kolem se vyvalují německy mluvicí davy důchodců a v recepci jsme viděli i velký betlém, když už budou ty vánoce. Zítra tam musíme něco vyfotit. Je to kýč, ale asi i líbivé pro oko některého z cizinců.

Snímky pořízené v horách ostrova Gran Canaria :

Fotky z měst, kterými jsme projížděli :

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.