Cestovatelské tipy a rady na cesty

Tipy pro cestovatele, užitečné odkazy, zážitky z cest a cestovatelské fotografie.

Díky za navštěvu našeho cestovatelského webu použijte náš RSS feed
a budete informováni o posledních cestovatelsých tipech.

02- Putování Španělskem – díl 1, San Sebastian, Bilbao, Santillana del Mar, Covadonga, Congas de Onis, Oviedo.

Čtvrtý den našeho putování začíná tím, že kousek od hotelu na vyvýšeném místě bylo vidět pocukrované, tedy zasněžené vrcholky Pyrenejí a k tomu modrá obloha. Jedeme stále kolem Pyrenejí a pozorujeme po pravé straně od autobusu překrásnou krajinu s Pyrenejemi v pozadí. Pak jsme vjeli do města San Sebastian, a zastavili na nábřeží v ústí řeky Urumea, která se zde vlévá do atlantiku. Hladina v řece je po ránu na odlivu a to je vše kolem velmi zajímavé. Po výkladu historie a zmínce o konání známých filmových festivalů v tomto městě se jde do parčíku před radnicí. No a pak je prohlídka starého centra a volno na vlastní procházku s možností ochutnat tapas, typickou místní pochoutku. Vysoká cena za „dvojhubku“ a málo času na to, si ji vychutnat, způsobili, že tapas si připravíme až doma v klidu a při rozjímání o tomto výletu. Na wikipedii jsem si dohledal vše co jsme z výkladu naší „velitelky“ pozapomněl.

dsc_1248_52940 první dojem z náměstí před radnicí dsc_1358_53047 a pohled pod promenádu

San Sebastián (baskicky Donostia, oficiálně Donostia-San Sebastián; adjektivum i v kastilštině Donostiarra) je město na pobřeží Atlantiku v autonomním společenství Baskicko v severním Španělsku, necelých 20 km od francouzské hranice. Město je centrem provincie Gipuzkoa (Guipúzcoa). V roce 2006 zde žilo 183 000 obyvatel. Město žije především z obchodu, turismu a festivalů; jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst Španělska. Španělský název San Sebastián město dostalo podle kláštera sv. Šebestiána, který pravděpodobně stál na místě dnešního města před jeho založením. Baskický název Donostia odkazuje k témuž světci: Don-Ostia = svatý z Ostie (římský přístav). Podle jiné hypotézy vznikl název postupným zkomolením původního Done Sebastiáne.[1]
První písemný pramen z roku 1014 hovoří o klášteru sv. Šebestiána. Samotné město založil navarrský král Sancho VI. Moudrý roku 1180 jakožto námořní přístav pro navarrské království; již roku 1200 se však dostal do rukou Alfonse VIII. Kastilského; jako součást mocnější říše se přístav rychle rozvíjel. Díky své prosperitě se stal předmětem bojů, v nichž byl během 250 let šestkrát zničen. Roku 1489 bylo tehdy převážně dřevěné město zcela zničeno požárem.
Současně s přestavbou města se změnil jeho charakter: do novověku vstoupil San Sebastián spíše jako vojenská základna než jako obchodní středisko. Z této strategické pozice v Biskajském zálivu odolávalo Kantabrijské loďstvo stále častějším nájezdům z Anglie, Francie a Nizozemí, které trvaly až do počátku 19. století. V obchodu s koloniemi v Americe však zůstal daleko za přístavem v Seville.Pohled na San Sebastián z roku1622. Město se skrývá pod kopcem mezi oběma zálivy.
Roku 1662 udělil Filip IV. Španělský přístavu status města. V letech 1719–1721 bylo město okupováno soldateskou 2000 francouzských vojáků. Při Španělské válce za nezávislost byl San Sebastián 9. června 1808 obsazen napoleonskými vojsky. 31. srpna roku 1813 pak vypukl osvobozenecký boj, který vyústil 8. září téhož roku v kapitulaci okupantů; v požáru však opět lehlo popelem téměř celé město kromě dvou kostelů a 35 domů pod vrchem Urgull v uliciTrinidad; tato ulice dnes nese název Ulice 31. srpna (Calle de 31 de Agosto).
V 19. století poznamenaném boji mezi karlisty a liberály prožilo město nový rozkvět. Zboření hradeb roku 1863 spustilo růst zástavby jižním směrem; město se zároveň stalo centrem provincie.
Již koncem 19. století, v Belle époque, byl San Sebastián znám jako letní rezidence aristokracie. V létě zde sídlila takéMarie Kristina Rakouská. V době první světové války bylo město jedním z nejkosmopolitnějších v Evropě: ve zdejším kasínu se objevovali např. Mata Hari, Lev Trocký, Maurice Ravel. Tento duch se vytratil se španělskou občanskou válkou, po níž se San Sebastián stal letním sídlem generála Franca, a to až do roku 1975. Od 50. let se však opět stával vyhledávaným místem kultury a rekreace a jeho obliba nadále stoupá; roku 1953 se poprvé konal zdejší slavný filmový festival, rokem 1965 započala tradice jazzového festivalu. San Sebastián je i dnes jedním ze španělských měst s rostoucím počtem obyvatel
Historická část města Parte Vieja (Staré Město) leží pod vrchem Monte Urgull, na výběžku pevniny do oceánu, na západě leží zátoka La Concha, na východě řeka Urumea. Zde najdeme kostely Santa María (kostel Panny Marie) a San Vicente (sv. Vincenta). Střed čtvrti je na Plaza de la Constitución. Na vrchu Monte Urgull se nachází pevnost La Mota. Jižně od čtvrti Parte Vieja leží čtvrť Centro, hlavní obchodní a hospodářské centrum města s radnicí a katedrálou. Východně od obou čtvrtí, na pravém břehu řeky Urumea, leží čtvrť Gros, vystavěná v 19. a 20. st., centrum čtvrti tvoří nábřeží s budovou kongresového centra Kursaal a náměstí Plaza Cataluňa s kostelem San Ignacio.
Památky které jsem mohli shlédnout byly :
Katedrála Catedral del Buen Pastor de San Sebastián je nejvýznamnější sakrální stavbou ve městě, byla postavena v novogotickém stylu v letech 1888 – 97, má délku 90 m, věž katedrály má výšku 75 m
Kongresové centrum Kursaal, je dominantní stavbou východní části města; stavba architekta R. Monea byla dokončená v roce 1999. Je hlavním centrem pro známý každoroční Filmový festival San Sebastián. Skládá se z řady prostor, hlavní koncertní sál je pro 1 800 diváků. Prošli jsme kolem kostela Santa María, což je barokní stavba s bohatě zdobeným průčelím dokončená roku 1774. na starým městem je pevnost Castillo de la Mota na vrchu Monte Urgull Obdivovali jsme opravenou radnici města San Sebastián, která leží jižně od přístavu, byla postavena v roce 1887, původně jako kasino Palác Miramar, bývalé letní sídlo španělské královké rodiny
Historické jádro města se rozkládá okolo ulice 31. srpna pod vrchem Urgull v blízkosti pláže La Concha. Stojí tu také barokní chrám Panny Marie a kostel svatého Vincenta z 16. století. Nachází se tu i renesanční budova Musea San Telmo.
Na promenádě nad pláží La Concha se nám promítly špatné vzpomínkyy na to jak nás tady v minulosti okradli. Tato pláž přímo ve městě je nejproslulejší městská pláž ve Španělsku. Je 1350 m dlouhá a v průměru 40 m široká. Je lemována pobřežní promenádou s rezidencemi a podniky. Jsou zde dvě plovárny, La Perla a Casa Real de Baños. Přesto že byl teprve duben, už se ten den i někdo koupal a slunil.
Po prohlídce města jsme vyjeli na vyhlídku nad městem. Za vjezd na parkovistě se platí za osoby v dopravním prostředku. Pak se platí i za to, že by jste chtěli až na věž, která se tyčí na vyhlídce. To už ale nebylo potřeba, protože vyhlídka z teras bohatě stačila.

dsc_1366_53055 no není to pěkné podívání dsc_1374_53063 celkový pohled do zátoky u San Sebastian

Ale jakmile jsme zde stanuli sluníčko se nám schovalo a to na celé dva dny.

Když skončilo naše kochání pohledem na město a jeho pláže zahájili jsme přesun do města Bilbao. Z dálnice se sjede přímo na most nad řekou Nervion a hned se spatří zcela nevšední stavba Guggenheimova musea, kvůli které jsme zde měli zastávku na její bližší poznání.

dsc_1445_49464 takže nyní jen kochání se tvary této krásné, nádherné stavby dsc_1458_49477 pohledy z mostu

Byl to nevšední zážitek a o něm by měly podat svědectví pořízené snímky.

Něco bližšího o tomto městě se dovíte na wikipedii.

Bilbao (baskicky Bilbo) je největší město v Baskicku, autonomním společenství v severním Španělsku. Leží v Biskajském zálivu na řece Nervión. Má 380 000 obyvatel, s předměstími 950 000. Město je administrativním centrem provincie Bizkaia.
Bilbao je rovněž průmyslové centrum – vyrábí se zde stroje, především lodě a jejich součásti, dále je zde zastoupen chemický a stavebnický průmysl.
Světoznámou stavbou, která proslavila celé město, je postmoderní Guggenheimovo muzeum od Franka Gehryho z roku 1997. V Bilbau se také nachází gotická katedrála ze 14. století a řada dalších sakrálních staveb a památek.
Na okolních vršcích byly nalezeny stopy po osídlení z 3. a 2. st. před K. Město však bylo založeno až o mnoho desítek let později, zakládací listinou z 15. června 1300, potvrzenou králem Ferdinandem IV. Kastilským na počátku roku 1301 v Burgosu. Po té se začalo na pravém břehu řeky Nerviónu s výstavbou města.
Místem původního historického osídlení je na pravém břehu řeky Nervión čtvrť Casco Viejo (Staré Město, baskicky Zazpikaleak). V centru čtvrti stojí katedrála sv. Jakuba (Santiago de Bilbao, baskicky Donejakue katedrala), stavba ze 14. až 15. st. na místě původního poustevního kostelíka. Portál je ze 16. st., hlavní brána a oltář až z 19. st. Od katedrály vedou úzké uličky s ukázkovými měšťanskými domy, dnes plné barů a restaurací. Severně od katedrály leží náměstí Plaza Nueva. Čtvercové náměstí s domy s podloubím bylo vystavěné okolo roku 1830. Pár desítek metrů opět severně je již nábřeží s parkem pojmenovaném podle zde stojícího chrámu San Nicolás de Bari. Zde se pravidelně konají různé společenské akce, vystoupení apod. Jednou z nejstarších staveb na Starém Městě je kostel San Antón z počátku 15. st. (na nábřeží u mostu San Antón). Nedaleko na Plaza de la Encarnación stojí další z historických sakrálních staveb kostel a klášter Santo Domingo z 16. st. (již ve čtvrti Atxuri). Vrátíme-li se zpět do parku San Nicolás a půjdeme po nábřeží po proudu řeky, za příštím mostem po pravé straně je budova radnice Bilbaa. Směrem po proudu řeky, na levém nábřeží (v rozlehlé čtvrti Abando) je několik výškových moderních budov. Přejdeme-li příští most Puente Zubizuri (pouze pro pěší) dostaneme se k další z významných staveb Bilbaa Guggenheimově muzeu od Franka Gehryho. O kousek dále na stejném břehu řeky stojí nejvyšší budova Bilbaa Iberdrola (Torre Iberdrola, baskicky Iberdrola dorrea). Stavba z let 2007 – 11 od architekta C. Pelliho (autor Petronas Twin Towers v Malajsii) má 165 m.
Po prohlídce okolí této úžasné budovy musea jsme zase pokračovali po dálnici kolem pobřeží až k městu Santander, abychom pak odbočili do vnitrozemí a tady se ubytovali ve městě Reinosa v horském středisku, které je asi 60 km od atlantiku.
V nákupním středisku jsme doplnili zásoby jídla a když jsme z něj odcházeli už pršelo a pršelo i další dva dny.
Ten první den bylo hned po ránu navštívené starobylé městěčko Santillana del Mar, které je jednou z mála starých dochovaných obcí, které byly postavené z kamene a leží na poutní svatojakubské cestě. Určitě vypadá jako by se zde zastavil čas. Ale déšť se dal překonat a fotky jsou jiné, kontrastnější a barevnější, protože pláštěnky a deštníky udělaly své.

dsc_1613_49629 vše z vesnice Santillana del Mar dsc_1629_49645 vše z vesnice Santillana del Mar

Asi po 40 minutách a za stálého deště nastupujeme do autobusu a přesouváme se k poutnímu místu Covadonga.

dsc_1681_49696 a jsme na dalším poutním místě v Covadonga dsc_1728_49741 tady je pak celkový dojem z jeskyně s kaplí

Jelo se kolem pobřeží atlantiku a pak zabočilo do hor překrásným údolím kolem řeky Sella a pak řeky Gueňa. Na konci cesty je v těsném údolí mezi horami kostel kousek od něj klášter a ten je napojen na jeskyni s kaplí a oltářem. Jeskyně je otevřená do údolí a je to velmi zajímavé místo pro věřící, ale i jako nádherný objekt k nafocení. Vše někdy končí, takže i naše prohlídka tohoto místa měla své ukončení a jelo se údolím zpět.
Tentokrát se ale zastavilo při cestě v městečku Congas de Onis abychom se prošli po hodně starém mostě z doby, kdy zde pobývali Římané.

dsc_1741_49754 tak to je Congas de Onis dsc_1755_49767 tak to je ten most v plné kráse

Nyní se popojelo do města Oviedo. Tady nad městem mají dvě památky na Římany. Z parkoviště pod museem, kde pak je veškerá k prohlédnutí dokumentace k těmto dvěma památkám a k této době se musí vyšlápnout. Doporučuji zde zakoupit vstupenky na prohlídku, jinak se do památek nedostanete. My jsem tu byli dříve než byla otvírací doba a tak zůstalo jen u prohlídky z vnějšku staveb. Je zázrak, že to tady zachovala v tak ucelené podobě. No a pak se sjelo do centra a byla prohlídka města a jeho památek.

dsc_1807_49818 a chrám Santa Maria del Naranco dsc_1824_49835 a chrám San Miguel de Lillo

O tomto městě jsem se na wikipedii dočetl následující informace :
Oviedo (astursky Uviéu) je město v severním Španělsku, hlavní město autonomního společenství Asturie. Město bylo založeno roku 761 a dnes zde žije více jak 220 000 obyvatel. To je sice o něco méně než v nedalekém Gijónu, Oviedo však těží ze svého postavení tradičního kulturního střediska Asturie.
Oviedo leží v údolí řek Nalón a Nora, pod dominantou hory Monte Naranco (634 m n. m.) Vzdálenost od Atlantiku je asi 30 km.
Původ názvu je nejasný a navrhovaných vysvětlení existuje mnoho. Název Oviedo tak možná pochází z latinského Urbs vetus (staré město) či Ovis (ovce), z Iovetano odkazujícího k bohu Jupiterovi, z výrazu Albetum (bělostné), Alvetium (místo oplývající potoky) či z dávného keltského označení.[1]
Oviedo se honosí titulem „vznešené, věrné, zasloužilé, neporažené, hrdinné a dobré město Oviedo“ (La muy noble, muy leal, benemérita, invicta, heroica y buena ciudad de Oviedo).
Oviedo založil roku 761 v již dříve osídleném místě Fruelo I. Asturský, syn Alfonsa I. V 9. století sem Alfons II. Asturskýpřenesl z Cangas de Onís do Ovieda sídelní město Asturského království, pod nějž tehdy spadala i Galicie, část Kastiliea další území. Vzniklo zde také biskupství. Zbytky hradeb z této doby jsou patrné dodnes. Tehdy také začali proudit první poutníci po Svatojakubské cestě, jejíž nejfrekventovanější větev dnes vede jižněji.
Během Reconquisty, kdy se křesťanské území rozšiřovalo na jih, se Oviedo postupně ocitlo na periferii a jeho význam upadal; Asturie se stala součástí Leónského království a posléze Kastilie, roku 1388 však Jindřich III. Kastilský vyhlásilAsturské knížectví, které formálně existuje dodnes.
Roku 1521 postihl město požár. V roce 1608 pak byla zřízena místní univerzita, následující století je pak spojeno především s postavou osvícence otce Feijoa. V 19. století pak Oviedo zažilo rychlý rozvoj spojený s výstavbou železnic a cest a s industrializací, která zde proběhla dříve a výrazněji než v jiných částech Španělska.
V říjnu 1934 zde proběhl pokus o socialistickou revoluci; na začátku Španělské občanské války se pak plukovníkovi Arandovi podařilo odlákat republikány na pomoc Madridu, poté se přidal k nacionalistům; Oviedo tak bylo jediným severošpanělským městem v jejich rukou. Republikáni je neúspěšně obléhali 90 dní (červenec – říjen 1936). Během bojů ve 30. letech utrpěly některé zdejší památky včetně katedrály.
Během druhé poloviny 20. století se zdvojnásobil počet obyvatel a přesáhl dvousettisícovou hranici. Oviedo a Asturii však téměř nezasáhla vlna imigrace do Španělska v počátcích 21. století.
Dominantou města je převážně pozdně gotická katedrála svatého Salvátora ze 13.–16. století, jejíž součástí je prerománská kaple Cámara Santa z 9. století. Ta je spolu s kostelíkem San Julián de los Prados, fontánou Foncalada a dvěma kostelíky poblíž města (San Miguel de Lillo a Santa María del Naranco) součástí světového dědictví UNESCO. Další významnou stavbou je klášter Sv. Vincenta, kde dnes sídlí jednak Archeologické muzeum Asturie, jednak fakulta psychologie významné Oviedské univerzity, založené již v roce 1608. Na prostranství před budovou stojí pomník osvícenského mnicha a spisovatele Benita Jerónima Feijoa, který zde působil a zemřel.
V ulicích města můžeme potkat nezvyklé množství soch a památníků: vedle klasických pomníků osobností se jedná např. o sochy tradičních zemědělců, Mateřství od F. Botera, Monumentální zadnici, sochu Cestovatele či Woody Allena, který do Ovieda umístil velkou část děje svého filmu Vicky Cristina Barcelona.
Ve městě se narodila královna Letizia Španělská. Z města dále pochází jezdec Formule 1 Fernando Alonso a cyklista Samuel Sánchez, ze spisovatelů pak Ramón Pérez de Ayala.
Oviedo leží na jižním cípu trojúhelníku centrální asturské aglomerace (s městy Gijón a Avilés a dalšími obcemi zde žije přes 800 000 obyvatel), jejíž sídla jsou hustě propojena silnicemi i železnicemi. Železniční dopravu zajišťuje jednak RENFE na širokém rozchodu kolejí (příměstská síť a dálkové spoje Madrid – Gijón), jednak společnost FEVE na úzkém metrovém rozchodu (příměstská síť a spoje do Santanderu a galicijského Ferrolu); obě využívají společné hlavní nádraží.

dsc_1840_49851 no a pak přišlo prohlídka města Oviedo dsc_1874_49885 no a pak přišlo prohlídka města Oviedo

Ještě k večeru toto město opouštíme a přesuneme se do města León, kde máme zajištěn nocleh a večeři a pak i snídani.

Similar Posts:


 

Both comments and pings are currently closed.

Není možné komentovat.